Kdyby bylo možné odstranit závoj, který odděluje viditelný svět od neviditelného, mohly by Boží děti uvidět veliký boj, který se koná mezi Kristem s jeho svatými anděly a satanem s jeho zlým vojskem o vykoupení lidi. Pak by porozuměly, jak podivuhodně Bůh působí, aby zachránil duše z pout hříchu a jak neustále používá svou moc, aby je chránil před úskoky zlého. Potom by byli lépe připraveni čelit lstivým satanovým úkladům. Kdyby lidé, jakožto Kristovi spolupracovníci, viděli nesmírný rozsah a důležitost vykupitelského plánu a také velikost před nimi ležícího díla, byla by jejich srdce naplněna hlubokou úctou. Ve vědomí, že celé nebe se podílí na jejich vykoupení, byli by pokorní, ale také povzbuzení.

Nanejvýš přesvědčivé a dojímavé znázornění satanova působení a působení Krista a moci našeho Prostředníka vítězícího nad žalobníkem ^{5T 468} svého lidu, nacházíme v Zachariášově proroctví. Ve svatém vidění prorok uzří velekněze Jozue, jak v nečistém oděvu stojí před andělem Páně a úpěnlivě prosí Boha o milost pro svůj lid, jenž se nachází ve velikém soužení. Satan stojí po jeho pravici, aby mu odporoval. Protože Izrael byl vyvolen k tomu, aby na zemi uchovával známost Boha, byl od počátku své národní existence zvláštním cílem satanova nepřátelství, jenž byl rozhodnut zničit tento lid. Dokud Izraelité poslouchali Boha, nemohl jim satan uškodit; proto použil vší své moci a lsti, aby je svedl ke hříchu. Jsouce opředeni jeho pokušeními, přestupovali Boží zákon a tím byli odloučeni od zdroje své síly. Stali se kořistí svých pohanských nepřátel. Jako zajatci byli odvedeni do Babylona a museli tam zůstat mnoho let. Bůh je však neopustil. Posílal jim své proroky s pokáráním a výstrahou. Lid byl vyburcován a poznal svou vinu. Pokořili se před Bohem a s pravou lítostí se vrátili k Němu. Vtom jim Pán poslal povzbuzující poselství a prohlásil, že je chce vysvobodit ze zajetí a opět přijmout na milost. Právě tomu chtěl satan rozhodně zabránit. Zbytek Izraele se již vrátil domů a satan se snažil podnítit pohanské národy, které byly ovšem jeho nástroji, aby Izraelity docela zničili.

Když Jozue pokorně vzýval Boha, aby splnil své zaslíbení, satan se mu opovážil odporovat. Poukazoval na to, že lid Izraele za svá přestoupení nesmí být zase přijat na Boží milost. Osoboval si je jako svou kořist a požadoval, aby byl dán do jeho rukou ke zničení.

Velekněz nemůže hájit sebe a svůj lid proti satanovým obviněním. Netvrdí, že Izrael je nevinen. Ve svém nečistém šatě, symbolu hříchu lidu, jímž je oděn jako jeho zástupce, stojí před andělem. Vyznává jejich vinu, ale poukazuje také na jejich ^{5T 469} pokornou lítost. Staví na milosti a odpuštění Vykupitele a ve víře se odvolává na Boží zaslíbení.

Potom anděl, kterým je sám Kristus, Spasitel hříšníků, umlčuje žalobce svého lidu a praví: "Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě, pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlaveň vychvácená z ohně? Za 3,2 Izrael byl dlouho v peci soužení. Plameny rozněcované satanem a jeho služebníky na jejich zničení je za jejich hříchy téměř strávily. Nyní však Bůh vztáhl svou ruku, aby Izraele vyvedl. Kde Jeho lid ukazuje lítost a pokoru, tam jej Spasitel ve svém slitování nepřenechá krutému násilí pohanů. "Třtiny nalomené nedolomí a lnu kouřícího se neuhasí." Iz 42,3

Když přímluva Jozuova byla přijata, byl vydán rozkaz: "Vezměte roucho to zmazané z něho." A k Jozuovi mluví anděl: "Pohleď, přenesl jsem z tebe nepravost tvou, oblékl jsem tě v roucha proměnná. …I vstavili čepici pěknou na hlavu jeho a oblékli ho v roucha." Za 3,4.5 Jeho vlastní hříchy a hříchy lidu byly odpuštěny. Izrael byl oděn slavnostním šatem, Kristovou spravedlností, jež mu byla připočtena. Čepice, jež byla dána na hlavu Jozuovu, byla čepice, jakou nosili kněží a měla nápis "svatost Hospodinu". Tím bylo vyjádřeno, že přes svá dřívější přestoupení nyní byl shledán hodným toho, aby sloužil před Bohem v Jeho svatyni.

Potom, když mu anděl takto slavnostně propůjčil hodnost kněžství, pravil: "Takto praví Hospodin zástupů: Jestliže po cestách mých choditi budeš a jestliže stráž mou držeti budeš, budeš-li také souditi dům a budeš-li ostříhati síní mých, dám zajisté to, abys chodil mezi těmito přístojícími." Za 3,7 Měl být poctěn jako soudce, nebo představený chrámu a chrámové služby. Měl sám v tomto životě chodit mezi služebnými anděly a konečně náležet k oslavenému zástupu kolem Božího trůnu.

"Slyš nyní, Jozue, knězi nejvyšší, ty i tovaryši tvoji, ^{5T 470} kteříž sedí před tebou: Ačkoli muži ti jsou za zázrak, aj, já však přivedu služebníka svého, Výstřelek." Za 3,8 Zde je zjevena naděje Izraele. Vírou v přicházejícího Vykupitele dostalo se Jozuovi a jeho lidu odpuštění. Vírou v Krista byli opět přijati do Boží přízně. Budou-li chodit po jeho cestách a zachovávat jeho přikázání, měli být za své zásluhy "zázrakem" a jako vyvolení nebes poctěni mezi národy země. Kristus byl jejich nadějí, jejich útočištěm, jejich ospravedlněním i vykoupením, tak jako také dnes je nadějí své církve.

Tak jako satan žaloval na velekněze Jozue a jeho lid, tak žaluje v každé době na ty, kteří hledají milost a Boží přízeň. Ve Zjevení je nazýván "žalobník bratří našich, který žaloval na ně před oblíčejem Boha našeho dnem i nocí." Zj 12,10 Boj se opakuje o každou duši, která je vysvobozena z moci zlého a jejíž jméno je zapsáno v knize života Beránkova. Nikdo ze satanovy rodiny není přijat do Boží rodiny, aniž by vyvolal rozhodný odpor zlostníka. Satanovy žaloby na lidi, kteří hledají Pána, nejsou vyvolány z nelibosti nad jejich hříchy. On jásá nad jejich charakterem. Jen když přestupují Boží zákon, může získat nad nimi moc. Jeho žaloby pocházejí jedině z nenávisti proti Kristu. Vykupitelským plánem Ježíš láme satanovu moc nad lidmi a zachraňuje duše z jeho nadvlády. Veškerá nenávist a zloba arciodbojníka se probudí, vidí-li důkaz Kristovy nadvlády. S ďábelskou mocí a lstí pracuje, aby mu vytrhl zůstatek synů lidských, jež přijaly Jeho vykoupení.

Zavádí lidi do pochybovačnosti a dává podnět k tomu, že pozbývají důvěry v Boha a odlučují se od jeho lásky. Svádí je, aby Boží zákon porušovali, a pak je požaduje jako své zajatce a Kristu upírá Jeho právo na ně. On ví, že když někdo Boha opravdově prosí o odpuštění a milost, také je obdrží. Proto člověku předhazuje hříchy, aby ho zmalomyslněl. Neustále něco vyhledává proti těm, ^{5T 471} kteří se snaží poslouchat Boha. I jejich nejlepší a nezištné služby uvádí jako hříšné a zkažené. Nesčetnými záměry a největší lstí a krutostí se snaží jim způsobit záhubu. Člověk sám nemůže čelit těmto žalobám. Stojí před Bohem v oděvu potřísněném hříchem a s vyznáním své viny. Ale Ježíš, náš právní zástupce, mluví působivou obhajovací řečí za ty, kteří pokáním a vírou svěřili mu ochranu svých duší. On zastupuje jejich věc a mocnými důkazy z Golgaty vyvrací žalobcova tvrzení. Jeho dokonalá poslušnost Božího zákona až do smrti na kříži, Mu dala všechnu moc na nebi i na zemi. Nyní požaduje od svého Otce milost a smíření pro hříšné lidi. Žalobci svého lidu praví: "Potresciž tě Hospodin, satane! Tito jsou vykoupeni mou krvi, jako hlavně vychvácena z ohně." Kdo se ve víře spoléhá na Něho, tomu se dostane potěšujícího ujištění: "Pohleď, přenesl jsem z tebe nepravost tvou a oblékl jsem tě v roucha proměnná." Všichni, kteří oblékli roucho Kristovy spravedlnosti, budou stát před Ním jako vyvolení, věrní a pravdomluvní. Satan nemá moc je vyrvat z Kristovy ruky. Kristus nedopustí, aby duše, jež se v pokání a ve víře dovolává Jeho ochrany, upadla do rukou nepřítele. Jako záruku dal své slovo: "Zdali sváže sílu mou, aby učinil se mnou pokoj, aby, pravím, učinil se mnou pokoj?" Iz 27,5 Zaslíbení dané Jozuovi, platí pro každého: "Jestliže stráž mou držeti budeš ... dám zajisté to, abys chodil mezi těmito přístojícími." Za 3,7 Boží andělé jim stojí po boku již teď na tomto světě a oni budou nakonec mezi anděly, kteří obklopují Boží trůn.

Skutečnost, že uznaný Boží lid je představován jako stojící v nečistém šatě před Pánem, by měla všechny, kteří vyznávají Jeho jméno, podnítit k pokoře a k vážnému zkoumání srdce. Kdo svou duši skutečně očistí poslušností pravdy, bude mít o sobě velmi skromné mínění. Čím více uvažují o neposkvrněném Kristově charakteru, ^{5T 472} tím silnější bude jejich touha, aby byli přetvořeni v Jeho obraz a tím méně čistoty nebo svatosti budou vidět v sobě. Zatím co máme poznávat svůj hříšný stav, musíme důvěřovat Kristu, jakožto naší spravedlnosti, našemu posvěcení a našemu vykoupení. Na satanovy žaloby nemůžeme nic odpovědět. Sám Kristus se nás může účinně zastávat. On je s to umlčet žalobcovy důvody, jež nespočívají na našich, nýbrž na jeho vlastních zásluhách.

Nesmíme se však nikdy spokojit s hříšným životem. Myšlenka, že každá charakterová vada a každá zvláštnost vaší bytosti, jež neodpovídá božskému vzoru, je pro ďábla dveřmi, kterými může vniknout, aby křesťany zničil, by měla křesťany povzbudit k větší horlivosti a opravdovosti. Nadto každé selhání a každá chyba z jejich strany je pro pokušitele a jeho služebníky příležitostí, aby Krista káral. Máme vynaložit všechny své duševní síly, abychom se přemáhali a pohlížet na Ježíše, aby učinil to, co sami nedokážeme. Ti, kteří budou kráčet s Kristem v bílém rouše, nemohou pěstovat žádné hříchy. Má nám být odňato ohyzdné roucho a propůjčeno roucho Kristovy spravedlnosti. Pokáním a vírou se staneme schopnými, abychom poslouchali všechna Boží přikázání a byli nalezeni před Ním bez poskvrny. Kdo jednou bude mít Boží zalíbení, je nyní sklíčený, vyznává své hříchy a skrze Ježíše, svého Přímluvce, opravdově prosí o odpuštění. Jeho pozornost je obrácena na Ježíše. Ježíš je středem jeho naděje a jeho víry. A když bude dán rozkaz: "Vezměte roucho to zmazané z něho, a oblecte jej v roucha proměnná a nechť vstaví čepici pěknou na hlavu jeho", pak je připraven vzdát Ježíši všechnu čest za Jeho vykoupení.

Zachariášovo vidění o Jozuovi a andělovi se obzvlášť vztahuje na zkušenosti Božího lidu na konci velikého dne smíření. Církev ostatků se octne ve velké zkoušce a ve velkém soužení. Kdo zachovává Boží přikázání a má víru Ježíšovu, pocítí hněv draka a jeho vojska. Satan považuje svět ^{5T 473} za své vlastnictví, nabyl nadvládu nad odpadlou církví, ale je zde malý zástup, který se protiví jeho svrchovanosti. Kdyby jej mohl vyhladit ze země, bylo by jeho vítězství úplné. Tak jako působil na pohanské národy, aby zničil Izraele, tak v blízké budoucnosti pohne bezbožnými mocnostmi země, aby zničili Boží lid. Ode všech se bude požadovat, aby uposlechli lidských nařízení a přestoupili Boží zákon. Všichni, kteří chtějí být věrni Bohu a své povinnosti, budou ohrožováni a dáni do klatby. Budou "zrazováni i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel." Lk 21,16

Jejich jedinou nadějí je Boží milost, jejich jedinou záštitou je modlitba. Tak jako Jozue prosil před andělem, tak budou ostatky se zlomeným srdcem a s pevnou vírou v Krista prosit o odpuštění a záchranu. Jsou si plně vědomi hříšnosti svého života, cítí svou slabost a nehodnost, a když na sebe pohlédnou, chtěli by si zoufat. Pokušitel stojí u nich, aby je obžaloval, jako stál u Jozue, aby mu odporoval. On poukazuje na jejich ušpiněný oděv a na jejich charakterové vady. Připomíná jim jejich slabost a pošetilost, jejich hříchy a jejich nevděk, i to, že nejsou podobni Kristu a tím zneuctívají svého Vykupitele. Děsí duše myšlenkou, že jejich případ je beznadějný, a že skvrna jejich nečistoty se nikdy nedá smýt. Doufá, že zničí jejich víru tak, že oni povolí jeho pokušením, aby se odvrátili od Boha a přijali znamení šelmy.

Satan předkládá Bohu proti nim své žaloby; prohlašuje, že svými hříchy pozbyli božskou přízeň a domáhá se práva zničit je jako přestupníky. Říká, že oni právě tak jako on si zaslouží, aby byli vyloučení z Boží přízně. Říká: "To jsou tito lidé, kteří mají v nebi zaujmout moje místo a místo andělů, kteří jsou se mnou spojeni? Zachovávali předpisy Božího zákona, když předstírali, že jej poslouchají? Nemilovali vlastní já více než Boha? Nekladli své vlastní zájmy výše než Jeho službu? Nemilovali věci tohoto světa? Pohleď na hříchy, ^{5T 474} které vtiskly pečeť jejich životům. Pohleď na jejich sobectví, na jejich zlobu, na jejich nenávist mezi sebou."

Boží lid se ve mnohém ohledu velmi provinil. Satan přesně zná hříchy, k nimž je svedl a představuje je v naprosto přehnaném světle. Praví: "Bůh chce mne a mé anděly zapudit ze své přítomnosti a odměnit ty, kteří se provinili týmiž hříchy? To Pane ve své spravedlnosti nemůžeš učinit. Pak tvůj trůn nebude založen na spravedlnosti a soudu. Spravedlnost vyžaduje jejich odsouzení."

Ale i když Kristovi následovníci zhřešili, přece se nepodrobili zlu. Odložili své hříchy a v pokoře a kajícnosti hledali Pána. Božský Přímluvce za ně prosí. Ten, který jejich nevděčností byl nejvíce potupen, ten zná jejich hříchy, ale také jejich lítost. Praví: "Potresciž tě Hospodin, satane! Já jsem dal svůj život za tyto duše. Ony jsou vyryty do mých rukou."

Satanovy útoky jsou silné, jeho klamání hrozná, ale oko Páně bdí nad svým lidem. Jeho bída je veliká. Zdá se, že plameny ohnivé pece jej chtějí strávit. Ale Ježíš jej vynese jako zlato, které je v ohni tříbeno. Všechno pozemské na nich musí být odstraněno, aby z nich mohl dokonale vyzařovat Kristův obraz. Nevěra musí být přemožena, musí se rozvíjet víra, naděje a trpělivost.

Boží lid sténá a pláče nad ohavnostmi, jež se dějí na světě. Se slzami varují bezbožné před nastávajícím nebezpečím, když pošlapávají Boží zákon. S nevýslovnou starostí se pokořují před Pánem kvůli svým vlastním přestupkům. Bezbožní se posmívají jejich starosti. Jejich vážná napomenutí zesměšňují a dobírají si je pro jejich domnělou slabost. Ale úzkost a pokoření Božích dětí jsou neklamným důkazem, že opět získaly sílu a důstojnost svého charakteru, jež pozbyly následkem hříchu. Protože se opět přibližují Kristu a jejich oči jsou upřeny na Jeho dokonalou čistotu, ^{5T 475} rozpoznávají také zřetelně neobyčejnou zavržení- hodnost hříchu. Jejich kajícnost a jejich sebeponižování jsou v Božích očích nekonečně cennější, nežli samolibý a pyšný duch těch, kteří nevidí žádný důvod ke smutku, kteří opovrhují Kristovým ponížením a vydávají se za dokonalé, ačkoliv přestupují svatý Boží zákon. Mírnost a pokora srdce jsou podmínky k dosažení síly a vítězství. Koruna slávy kyne těm, kteří se sklánějí u paty kříže: "Blahoslavení lkající, nebo oni potěšení budou." Mt 5,4

Věrní modlitebníci jsou takřka Bohem sevřeni. Oni sami nevědí, jak bezpečně jsou chráněni. Vladaři tohoto světa, popouzeni satanem, se je snaží zničit. Kdyby se jejich oči mohly otevřít, jako oči služebníka Elizeova v Dothain, uviděli by, jak se Boží andělé kladou kolem modlitebníků a svým leskem a svou nádherou zadržují zástupy vojsk temna.

Když se Boží lid pokoří před Bohem a prosí o čistotu srdce, je dán rozkaz: "Vezměte roucho to zmazané z něho" a vyslovena jsou povzbuzující slova: "Pohleď, přenesl jsem z tebe nepravost tvou a oblékl jsem tě v roucha proměnná." Božím dětem, jež v pokušení a zkoušce zůstaly věrné, bude propůjčeno neposkvrněné roucho Kristovy spravedlnosti. Pohrdané ostatky budou oděny v nádhernou okrasu, aby již nikdy nebyly potřísněny špínou světa. Jejich jména zůstanou zapsána mezi věrnými všech dob v knize života Beránkova. Odolali pletichám podvodníka. Ačkoli drak zuřil, jejich věrnost neochabla. Nyní jsou navěky zajištěni před lstí pokušitele. Jejich hříchy jsou vloženy na původce hříchu. Ostatky obdrží nejen odpuštění a budou přijati, ale budou také poctěni. "Čepice pěkná" bude jim dána na hlavu. Mají být králi a kněžími před Bohem. Zatímco satan přednášel své obžaloby a snažil se zničit věřící, chodili svatí andělé neviditelně sem a tam a vtiskli věřícím pečeť živého Boha. To jsou ti, kteří stojí s Beránkem na hoře Sionu a mají na svých čelích napsáno ^{5T 476} Otcovo jméno. Před trůnem zpívají novou píseň, kterou se nikdo nemůže naučit kromě těch sto čtyřiceti čtyř tisíc, kteří byli vykoupeni ze země: "Ti jsou, kteříž následují Beránka, kamž by koli šel. Ti jsou koupeni z lidí, prvotiny Bohu a Beránkovi. A v ústech jejich není nalezena lest; neboť jsou bez úhony před trůnem Božím." Zj 14,4.5

Nyní se dokonale naplnila andělova slova: " Slyš nyní, Jozue, knězi nejvyšší, ty i tovaryši tvoji, kteříž sedí před tebou: Ačkoliv muži ti jsou za zázrak, aj, já však přivedu služebníka svého, Výstřelek." Za 3,8 Kristus se objevil jako Vykupitel a Zachránce svého lidu. Nyní jsou ostatky opravdu "zvláštností", protože zármutek a pokoření v jejich putování jim způsobily radost a čest v Boží a Beránkově přítomnosti. "V ten den bude výstřelek Hospodinův ušlechtilý a slavný a plod země výtečný a krásný, totiž ti, kteříž zachováni budou z Izraele. I stane se, že kdož bude zanechán na Sionu a pozůstaven bude v Jeruzalémě, svatý slouti bude, každý, kdož je zapsán k životu v Jeruzalémě." Iz 4,2.3.