Drazí bratři a sestry ve --- . Slyšela jsem o dobrém díle, které pokračuje mezi vámi a potěšuje to mé srdce. Příchodem do Battle Creeku byla moje mysl velice ztrápená ohledně zdejšího sboru. V modlitebním týdnu jsme pocítili Boží pomoc a ve všech našich ústavech překračoval trvalý, zdravý zájem.

Shromáždění se konala ve škole se zřejmým úspěchem. Několik žáků ze světa bylo obráceno. Bylo to tím výraznější, neboť jednotlivci před příchodem do školy neměli žádnou náboženskou zkušenost a někteří z nich byli rozhodnuti nejít za světlem do shromáždění. Navštěvovali je však přece, Boží Duch je přesvědčil a byly obráceni. Říkají, že nikdy nebyli tak šťastni v životě, jako nyní. Někteří šli domů, aby strávili prázdniny. Jejich rodiče nebyli věřící a jejich víra bude těžce zkoušena. Přicházejí však povzbudivé dopisy, v nichž nám píší, že se chápou svých nových zodpovědností a snaží se ukázat svým přátelům, že víra, kterou přijali, neučinila z nich fanatiky nebo extrémisty, nýbrž vyrovnané křesťany, lepší v každém ohledu než před obrácením, že mají zásady čisté víry a lásky k Bohu a ke svým bližním a projevují to spořádaným životem a zbožným jednáním. Toto dobré dílo ve škole bylo zdrojem veliké radosti pro nás všechny.

Konali jsme ranní pobožnost pro pomocníky sanatoria tři týdny vždy o půl šesté ráno. Promlouvala jsem při těch příležitostech s dobrými výsledky; promlouvala jsem taktéž několikrát k pacientům.

V poledne jsme měli setkání s pracovníky z redakce Review. Pán zde zřejmě působí. Lidé, kteří po celá léta vyznávali pravdu, a přece se dosud nikdy nezdálo, ^{5T 643} že by jejich nitro bylo tak protepleno, byly navštíveni Duchem Božím a měli by jste slyšet jejich srdečná svědectví o vzácné Boží lásce v jejich duši. Někteří z nich říkají, že nikdy předtím nebyli obráceni.

Shromáždění byla v modlitebně Tabernaclu dvakrát každého dne po dva týdny a zvěstované poselství se zmocnilo srdcí. Přinášené svědectví má správný zvuk. Jsem vděčná Pánu za toto dobré dílo. Měli jsme tu také několik zvláštních shromáždění. Když jsme v sobotu odpoledne poslední sobotu starého roku vyzvali lid kupředu k modlitbám, vyzvali jsme, aby ti, kteří cítili, že musí vyznávat šli do jedné z vedlejší místností a tu jim byla dána zvláštní příležitost. Mluvila jsem o poslední kapitole Malachiáše: "Loupiti-liž má člověk Boha?" "Sneste všecky desátky do obilnice, aby byla potrava v domě mém a zkuste mne nyní v tom, praví Hospodin zástupů, nezotvírám-li vám průduchů nebeských a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte." Mal 3,8.10 Mnozí v tomto smyslu vyznávali.

Někteří nejednali poctivě se svými bližními, vyznali tyto hříchy a učinili nápravu. V průběhu následujících týdnů někteří z těch, kteří nejednali správně vůči Bohu a v důsledku toho se odlučovali od Něho, začali vracet to, co bylo zadrženo. Jeden bratr neplatil desátky dva roky. Dal svůj úpis tajemníkovi konference za desátky, které zadržel jakož i patřičný úrok v obnosu 571,50 dolarů. Děkuji Pánu, že měl odvahu to učinit. Další dal svůj úpis na 300 dolarů. Jiný muž, který tak dalece odpadl od Boha, že byla jen malá naděje, že by se kdy vrátil na cestu spravedlnosti, dal svůj úpis na 1.000 dolarů. Bylo navrženo, aby tyto dlouho zadržované desátky a oběti byly věnovány středoevropské misii, tak s těmito ^{5T 644} jakož i s vánočními dary téměř 6.000 dolarů přišlo do pokladny tohoto sboru na misijní dílo.

Duše, která žije vírou v Krista, netouží po žádném jiném větším blahu, než poznat a konat Boží vůli. Je Božím přáním, aby víra v Krista byla potvrzována skutky. On spojuje spasení a věčný život těch, kteří věří. Těmito skutky a skrze ně se šíří světlo pravdy do všech zemí a mezi všechny národy. Toto je ovoce působení Ducha Božího.

Pravda uchvátila srdce. Není to vrtkavý impuls, nýbrž pravé obrácení k Pánu, kdy vůle člověka je podřízena Boží vůli. Olupovat Boha o desátky a oběti je přestupováním jasného příkazu Hospodinova a nejhůř poškozuje ty, kteří ho konají, neboť je zbavuje Božího požehnání, které je zaslíbeno těm, kdo jsou k Němu poctiví.

Ve své zkušenosti jsme zjistili, že když satan nemůže zadržet duše ledovou lhostejností, pokusí se vehnat je do ohně fanatismu. Přichází-li Duch Boží mezi svůj lid, nepřítel se chápe příležitosti a začíná působit. Boží dílo se snaží ovlivnit zvláštními neposvěcenými rysy různých jednotlivců pracujících v tomto díle. Je tedy vždy nebezpečí nemoudrého počínání. Mnozí pracují v díle podle vlastních nápadů, dělají to, co Bůh nepřikázal.

Pokud jde o práci konanou v Battle Creeku, není zde žádný fanatismus. Cítili jsme potřebu střežit ji ze všech stran s největší péčí, neboť může-li nepřítel zahnat některé do krajnosti, velice se mu to líbí. Může tím způsobit větší škodu, než kdyby tu nebylo žádného náboženského probuzení. Víme, že zde dosud nebylo žádného náboženského zájmu, v němž by se satan všemožně nesnažil stát v cestě a v těchto posledních dnech to bude dělat jako nikdy předtím. ^{5T 645} Vidí, že má krátký čas a bude pracovat se vším svodem nespravedlnosti, aby smíchal blud a nesprávné náhledy s Božím dílem a pudil lidi k tomu, aby zaujali nesprávná stanoviska.

V mnohých našich náboženských probuzeneckých shromážděních jsme mylně vysvětlovali vyznání. I když vyznání má blahodárný význam pro duši, je nutné počínat si moudře.

Bylo mi ukázáno, že mnohá, přemnohá vyznání neměl nikdy slyšet smrtelný člověk; omezené mínění křehkých lidí ani netuší jaké to má důsledky. Semena zla zapadnou do myslí a srdcí poslouchajících a jsou-li v pokušení, pak tato semínka vzklíčí a přinesou ovoce. Tak se smutná zkušenost opakuje. Pokoušené duše mi říkají: Tyto hříchy nemohou být tak hrozné, vždyť ti, kteří se k nim doznali, jsou již dlouho křesťany a dopustili se stejných věcí. Tak veřejné vyznání tajných hříchů v církvi bude spíš vůní smrti, než k životu.

V této otázce bychom si neměli počínat unáhleně, aby Boží dílo nebylo zneuctěno před nevěřícími. Slyší-li vyznání o hanebném počínání z úst těch, kteří vyznávají, že jsou Kristovými následovníky, Jeho dílo je potupeno. Kdyby satan mohl nějakým způsobem rozšířit dojem, že adventisté s.d. jsou spodinou všeho, rád by to udělal. Nechť Pán nedopustí, aby k tomu měl příležitosti! Bůh bude lépe oslaven, vyznáme-li svou tajnou vnitřní porušenost srdce pouze Ježíši, než když otevíráme jeho záhyby omezenému bloudícímu člověku, který nemůže soudit spravedlivě, není-li jeho srdce proniknuto Božím Duchem. Bůh zná srdce i každou tajnost duše, nemluvte proto před lidmi to, co má slyšet jedině Bůh.

Něco nutno vyznat jen vyvoleným jedincům a hříšník to má v nejhlubší pokoře doznat. Přiznání nesmí probíhat tak, ^{5T 646} aby se z neřesti stala ctnost a aby se hříšník svými přečiny ještě chlubil. Jsou-li věci, které by měly přijít před církev obzvlášť hanebné, uveďte je před několik pečlivě vybraných jedinců a nevystavujte Kristovo dílo veřejné hanbě tím, že v církvi rozhlásíte pokrytectví. Ti, kteří se snažili budovat křesťanský charakter, měli by se nad tím zamyslet. O těchto věcech by měli pečlivě uvážit.

Pán řekl, že něco si máme vyznávat navzájem. Ublížil-li jsi svému bratru slovem nebo činem, musíš se v prvé řadě smířit s ním a teprve pak mohou nebesa přijmout tvou modlitbu. Vyznávej se těm, jimž jsi ublížil a naprav hřích; přineseš tím ovoce hodné pokání. Má-li někdo ve svém srdci hořkost, hněv nebo nenávist vůči bratru, má jít k němu osobně vyznat svůj hřích a prosit o odpuštění.

Z křesťanského způsobu zacházení s bloudícími můžeme se naučit užitečným lekcím, které se podobně vztahují na dílo vyznání. Máme jít k tomu, kdo upadl do pokušení a pracovat s ním osamotě. Není-li možné mu pomoci pro zatemnění jeho mysli a odvrácení se od Boha, máme se o to pokusit opět mezi dvěma nebo třemi členy sboru. Není-li zlo napraveno, teprve pak to máme povědět církvi. Je mnohem lépe, když nepravosti mohou být napraveny a co bylo poškozeno má být uzdraveno bez vynášení záležitostí před celou církví. Církev nemá být nádobou pro vylévání jakékoliv stížnosti nebo vyznání hříchů.

Naproti tomu připouštím nebezpečí upadnout do pokušení zakrýt hřích anebo se s ním smířit a tím upadat do pokrytectví. Ujistíme se, zda vyznání plně přikrývá vliv spáchaného zla, že žádná povinnost vůči Bohu, vašemu bližnímu, nebo církvi nezůstala opomenuta a pak se můžete důvěřivě chopit Krista očekávaje Jeho požehnání. Avšak otázka jak a komu by měly být hříchy vyznány, je otázkou, která vyžaduje pečlivého modlitebného uvážení. Musíme ji zvážit ze všech hledisek, zvažovat ji před Bohem a hledat Boží osvícení. Měli bychom se ptát, ^{5T 647} zda vyznání veřejných hříchů, z nichž jsme byli obviněni poslouží blahu nebo povede ke škodě. Zjeví to ctnosti Toho, který nás povolal ze tmy v předivné světlo své? Pomůže to očistit mysl lidu, anebo toto zveřejnění podvodů prováděných zapíráním pravdy má další vliv nakazit jinou mysl a zničit důvěru v nás?

Lidé nemají moudrost od Boha a ustavičné světlo z Pramene vší moci, která by je zabezpečila před náladovými výzvami nebo dojmy. Z vlastní zkušenosti mohu dosvědčit, že jsem to viděla tak činit, ovšem ke škodě nejen těch, kteří jednali podle této zásady, nýbrž i mnoha jiných, kteří přišli pod jejich vliv. Tato krajní výstřednost byla výsledkem tohoto impulzivního jednání. Následoval úpadek víry, nevěra a pochybovačnost se do krajnosti rozbujely v náboženském hnutí. Dílo, které nemá svůj původ v Bohu přichází nazmar, jakmile je po nadšení.

V tom co koná Bůh je síla a trvanlivost, ať už pracuje s lidskými nástroji nebo jinak. Pokrok a dokonání díla milosti v srdci nezávisí na nadšení nebo výstředním projevu. Srdce ovlivněna Duchem Božím budu v tichém souladu s Jeho vůlí. Bylo mi ukázáno, že když Pán pracuje skrze svého svatého Ducha, nebude v tom nic, co degraduje Boží lid před světem, nýbrž ho vyvýší. Kristovo náboženství nečiní z těch, kteří je vyznávají drsné a hrubé lidi. Ti, kteří jsou pod vlivem Jeho milosti, jsou ochotní učit se od Ježíše a radit se jeden s druhým.

Co se učíme od velkého Učitele pravdy bude trvalé, nebude mít příchuť vlastní spravedlnosti, nýbrž povede k pokoře a tichosti a dílo, které konáme, bude zdravé, ^{5T 648} čisté, ušlechtilé, neboť je učiněno v Bohu. Ti, kteří takovým způsobem pracují, ukážou ve svém domácím životě a ve společnosti lidí, že mají Kristovu mysl. Milost a pravda budou vládnout v jejich srdcích, inspirovat a očisťovat jejich pohnutky a ovládat jejich vnější činy.

Doufám, že se nikdo nebude domnívat, že vyznáním hříchů získá přízeň Boží, anebo že ve vyznání lidem spočívá nějaká ctnost. Musí zde být prožívána taková víra, která působí skrze lásku a očišťuje duši. Kristova láska ovládne tělesné vášně. Pravda nese sebou nejen důkaz svého nebeského původu, nýbrž dokazuje, že milost Božího Ducha je účinná při očišťování duše. Pán chce, abychom přicházeli k Němu denně se všemi svými těžkostmi a vyznáním hříchů a On může nám dát zklidnění v nošení Jeho jha a snášení Jeho břemeno. Jeho svatý Duch se svými milostivými vlivy naplní duši a každá myšlenka bude podřízena poslušnosti Kristově.

Obávám se, aby jste nějakým omylem Boží požehnání, které jste obdrželi ve --- neobrátili ve zlořečenství, aby nějaká falešná myšlenka nebyla přijata a v několika měsících by jste byli v horším stavu, než před tímto probuzením. Nebudete-li střežit své duše, budete se jevit nevěřícím v nejhorším světle. Bůh by nemohl být oslaven touto nestálou službou. Pečlivě dbejte, abyste věci nehnali do krajnosti a nepřivedli trvalé pohanění na vzácné Boží dílo. Nedorozumění, jehož se mnozí dopouštějí spočívá v tom, že po přijatém Božím požehnání nesnaží se v Kristově pokoře být požehnáním jiným. Nyní, když slova věčného života byla zaseta do vaších srdcí, prosím, aby jste pokorně chodili s Bohem, konali Kristovy skutky a přinášeli mnoho ovoce v spravedlnosti. Doufám a modlím se, že si budete počínat jako synové a dcery Nejvyššího a nestanete se extrémisty a neučiníte nic, co by zarmoutilo Ducha Božího. ^{5T 649}

Nehleďte na lidi a nespoléhejte na ně v domnění, že jsou neomylní, nýbrž ustavičně hleďte na Ježíše. Neříkejte nic, co by vaši víru uvedlo do pohanění. Vyznávejte své tajné hříchy pouze svému Bohu. Uznejte poblouzení svého srdce Tomu, který dokonale zná jak zacházet s vašim případem. Pakliže jste poškodili svého bližního, vyznejte mu svůj hřích a ukažte ovoce tím, že provedete nápravu. Pak žádejte požehnání. Přistupte k Bohu takoví jací jste a nechť On uzdraví všechny vaše nemoci. Přistupte k trůnu milosti se svým případem, nechť je dílo důkladné. Buďte upřímní před Bohem i vlastní duší, přijdete-li k Němu se srdcem opravdu potřeným, pomůže vám zvítězit. Pak můžeme přinášet sladké ovoce svobody a zjevovat ctnosti Toho, který vás povolal ze tmy v předivné světlo své. Nestane se, že by vás nesprávně pochopil anebo nesprávně posoudil. Vaši spolubližní vás nemohou zbavit vašeho hříchu anebo vás očistit od nepravosti. Jedině Ježíš vám může dát pokoj. On vás miloval a dal sám sebe za vás. Jeho veliké laskavé srdce je "dojato cítěním našich slabostí." Které hříchy jsou příliš velké, aby je nemohl odpustit? Která duše příliš zatemnělá a hříchem stísněna, aby ji nemohl zachránit? On je milostivý, nečeká na naše zásluhy, nýbrž ze své nekonečné dobroty uzdravuje naše poblouzení a miluje nás nesmírně i když jsme ještě hříšní. Je "pozvolný k hněvu a úžasný v laskavosti", "je vůči nám trpělivý, nehledá záhubu naší duše, nýbrž chce, abychom přišli ku pokání."

Nehledejte příležitost k prožití velkého nadšení, nýbrž pusťte se do práce pro jiné a trpělivě je poučujte. Budete mít sklon se nyní domnívat, že každý člověk má mnoho co vyznat a budete v nebezpečí učinit to cílem svého útoku. Budete chtít přivést každého tam, kde jste byli vy a budete se domnívat, že nic nemůže být vykonáno, dokud všichni neučinili podobné vyznání. Nebudete ochotní začít pomáhat jiným s Duchem Božím spočívajícím na vás, ^{5T 650} se srdcem obměkčeným a zasaženým hlubokým očistným procesem. Budete ve velikém nebezpečí mařit Boží dílo uplatněním vlastního ducha. Pomáháte-li lidem v pokorné a důvěřivé závislosti na Bohu, pakliže záření Jeho Ducha zrcadlí ve vašem křesťanském charakteru, jestliže sympatie, laskavost, trpělivost a láska jsou trvalými zásadami ve vašem životě, budete požehnáním všem kolem sebe. Nebudete kritizovat jiné ani projevovat drsného, odsuzovačného ducha vůči nim; nebudete se domnívat, že jejich názory musí odpovídat vaší normě, nýbrž Ježíšova láska a tiché ovoce spravedlnosti se budou ve vás projevovat.

"Ovoce pak Ducha jestiť: Láska, radost, pokoj, tichost, dobrotivost, dobrota, věrnost, krotkost, středmost…. Nebo kteříž jsou Kristovi, ti své tělo ukřižovali s vášněmi a s žádostmi. Jsme-li Duchem živi, Duchem i choďme. Nebývejme marné chvály žádostiví, jedni druhých popouzejíce a jedni druhým závidíce." Gal. 5,22-26

Nepřítel se bude snažit vetřít se do vaší náboženské zkušenosti. Každé dveře nutno věrně střežit, aby sobectví a pýcha nebyly vetkány do vaší práce. Pakliže vlastní já se sklony a vášněmi bylo skutečně ukřižováno, objeví se ovoce dobrých skutků v Boží slávě. V Boží bázni vás prosím, nedovolte, aby se vaše dílo zvrhlo. Buďte důslední, vyrovnaní křesťané. Když srdce odevzdalo své city Kristu, staré věci pominuly a všechno je učiněno nové.

Naše náboženství musí byt rozumné. Moudrost shůry nás musí posílit, upevnit a utvrdit. Musíme dělat ustavičný pokrok a jít výš, od světla k ještě většímu světlu a Bůh nám bude stále zjevovat. svou slávu, jak ji nezjevuje světu.

Battle Creek, Mich. - 6. ledna 1889