Drahý bratře P, z tvého dopisu vidím, že jsi ve stavu nevěry a v nejistotě, zda je naděje pro tebe. Jako Kristův posel ti chci říci: "Doufej v Boha". On "tak miloval svět, že svého jednorozeného Syna dal, aby každý, kdo věří v Něho nezahynul, ale měl život věčný." Což nemůžeš načerpat odvahu z tohoto milostivého zaslíbení? Satan ti může mnohokrát říkat, že jsi hříšník. Můžeš však odpovědět: "Jistě, jsem hříšník, avšak Ježíš Kristus přišel na svět spasit hříšné."

Ježíš řekl: "Nepřišel jsem volat spravedlivých, ale hříšných ku pokání." Mk 2,17 A dále: "Pravím vám, že tak jest radost v nebi nad jedním hříšníkem pokání činícím větší, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteříž nepotřebují pokání." Lk 15,7 Nechceš věřit těmto převzácným slovům? Nepřijmeš je do svého srdce? "Hledejte Hospodina, pokud může nalezen býti, vzývejte ho, pokud blízko jest. Opusť bezbožný cestu svou a člověk nepravý myšlení svá a nechť se navrátí k Hospodinu našemu, neboť jest hojný k odpuštění." Iz 55,6.7 Není toto zaslíbení široké, hluboké a dokonalé? Můžeš žádat víc? Nedovolíš, aby Hospodin přímo zde vztyčil prapor pro tebe proti nepříteli? Satan je připraven ukrást požehnaná Boží ujištění. Snaží se zbavit duši každého záblesku naděje a každého paprsku světla. Nesmíš mu to však dovolit. Cvič se ve víře, bojuj dobrý boj víry, přemáhej pochybnosti a obeznam se se zaslíbeními.

„Jestliže dím spravedlivému: Jistě živ budeš a on doufaje v spravedlnost svou, činil by nepravost: žádná spravedlnost jeho nepřijde na paměť, ale pro tu nepravost svou, kterouž činil, umře. Zase ^{5T 630} řeknu-li bezbožnému: Smrtí umřeš, však odvrátí-li se od hříchu svého a činiti bude soud a spravedlnost, ... jistě že bude živ, neumře. Žádní hříchové jeho, jimiž hřešil, nebudou mu zpomínáni, soud a spravedlnost činil,jistě že živ bude.“ Ez 33,13-16

„Čímž předejdu Hospodina? Skloniti-liž se mám před Bohem nejvyšším? Předejdu-liž ho zápaly, volky ročními? Zalíbí-liž sobě Hospodin v tisících skopců, v mnohokrát desíti tisících potoků oleje? Dám-liž prvorozeného svého za přestoupení své, plod života svého za hřích duše své? Oznámili tě tobě, ó člověče, co jest dobrého i čehož Hospodin vyhledává od tebe, jediné, abys činil soud a miloval milosrdenství a pokorně chodil s Bohem svým." Mich. 6,6-8 Když satan přijde s pokušením, aby ses vzdal vší naděje, ukaž mu na tato slova. Modli se s Davidem: "Hříchů mladosti mé a přestoupení mých nezpomínej, ale podle milosrdenství svého pamětliv buď na mne pro dobrotu svou, Hospodine. Dobrý a přímý jest Hospodin, a protož vyučuje hříšníky cestě své. Působí to, aby tiší chodili v soudu a vyučuje tiché cestě své." Žalm 25,7-9

"Pojďtež nu, a poukažme sobě, praví Hospodin: Budou-li hříchové vaši jako červec dvakrát barvený, jako sníh zbělejí; budou-li červení jako šarlat, jako vlna budou. Budete-li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete. Pakli nebudete povolní, ale zpurní, od meče sežráni budete, nebo ústa Hospodinova mluvila." Iz 1,18-20 Tu jsou zaslíbení jasná a určitá, bohatá a plná. Všechna jsou však postavena na podmínkách. Splníš-li tyto podmínky, nemůžeš důvěřovat, že Pán splní své slovo? Nechť tato požehnaná zaslíbení zarámovaná vírou, jsou vštípená v paměti. Žádné z nich nezklame. Všechno co Bůh řekl, učiní. "Věrný jest ten, kterýž zaslíbil."

Dílo které máš konat, je jasně vyznačeno: „Umyjte se, očisťte se, odvrzte ^{5T 631} zlost skutků vašich od očí mých, přestaňte zle činiti. Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozdvihněte potlačeného, dopomozte k spravedlnosti sirotku, zastaňte vdovy.“ Iz 1,16.17 "Což v zástavě jest, navrátí-li bezbožný, což vydřel, nahradí-li, v ustanoveních života bude-li choditi, nečině nepravosti; jistě že bude živ, neumře." Ez 33,15 Pán prohlásil: "Vždy říkají synové lidu tvého: Není pravá cesta Páně." Ez 33,17 "Poslyšte nyní, ó dome Izraelský: Zdali má cesta není pravá? Zdali nejsou cesty vaše nepravé?" Ez 18,25 "Zdaliž jakou libost mám, když umírá bezbožný? dí Panovník Hospodin. Zdali ne raději když se odvrací od cest svých, aby živ byl?" Ez 18,23 "A protož každého z vás podle cest jeho souditi budu, ó dome Izraelský, dí Panovník Hospodin. Navraťte se a odvraťte ode všech přestoupení svých, aby vám nebyla k úrazu nepravost. Odvrzte od sebe všecka přestoupení vaše, jichž jste se dopouštěli a učiňte sobě srdce nové a ducha nového. I pročež mřete, ó dome Izraelský? Však nemám libosti v smrti toho, jenž umírá, dí Panovník Hospodin. Odvraťte se tedy a živi buďte." Ez 18,30-32

Zde Pán jasně zjevil svou vůli ohledně spasení hříšníků. Zjevil postoj jaký mnozí zaujímají při vyjadřování pochybností a nevěry, pokud jde o to, zda je Pán zachrání. Je to přemýšlení o Božím charakteru. Ti, kdo naříkají nad Jeho přísností, vlastně říkají: "Cesta Hospodinova není rovná." On však jasně odráží obvinění na hříšníka: "Nejsou tvoje cesty lživé? Mohu odpustit tvé přestoupení, když nečiní pokání a neodvracíš se od hříchů?" Boží charakter je plně obhájen slovy Písma, která jsem uvedla. Pán přijme hříšníka činí-li pokání a opustí-li hříchy tak, že Bůh může pracovat na zdokonalení charakteru. Zaslíbení nejsou ano a ne, nýbrž záleží na tom, jestli člověk splní podmínky. Pak jsou v Kristu "ano a v Něm amen, k slávě ^{5T 632} Boha skrze nás." Celý Boží záměr v daru Syna za hříchy světa spočívá v tom, že člověk může být zachráněn ne tehdy, když žije v přestoupení a nespravedlnosti, nýbrž tehdy když opustí hřích, umyje své roucho charakteru a zbílí ho v krvi Beránkově. Navrhuje, že odstraní od člověka odpornou věc, kterou nenávidí. Člověk však musí v tomto díle spolupracovat s Bohem. Musí se vzdát hříchu, musí ho nenávidět. Kristova spravedlnost musí být přijata vírou. Jedině tak budou nebesa spolupracovat s člověkem.

Měli bychom být pozorní, abychom nedávali místo pochybám a nedůvěře. Ve svém zoufalém postoji nenaříkejme na Boha a nepředstavujme Ho světu falešně. Tím se stavíme na satanovu stranu. On říká: "Ubohé duše, lituji vás, že trpíte pod hříchem. Bůh nemá žádného slitování. Toužíte po nějakém paprsku naděje. Bůh vás však nechává zahynout a těší ho vaše bída." Je to strašný klam. Nedopřávejte sluchu pokušiteli, nýbrž řekněte: "Ježíš zemřel, abych žil. Miluje mne a nechce, abych zahynul. Mám slitovného nebeského Otce. Ačkoliv jsem zhřešil proti Jeho lásce, i když požehnání, které mi milostivě dal, bylo zneužito, povstanu a přijdu k Otci a řeknu: "Zhřešil jsem a nejsem více hoden být synem tvým, učiň mně jako jednoho ze služebníků svých." V podobenství se říká, jak bude tento poutník přijat: "Když ještě opodál byl, uzřel jej otec jeho a milosrdenstvím byv hnut, přiběhl, padl na šíji jeho a políbil ho." Lk 15,20 Takto Bible představuje Boží ochotu přijmout kajícího a vracejícího se hříšníka.

Avšak i toto podobenství, jakkoli je dojímavé, nestačí na to, aby vyjádřilo nekonečné slitování nebeského Otce. Pán říká skrze proroka: "Milováním věčným miluji tě, pročež ustavičně činím tobě milosrdenství." Jr 31,3 Zatímco je hříšník ještě daleko od otcovského domu a plýtvá svým majetkem v cizí zemi, otcovo srdce touží po něm a každá touha ^{5T 633} navrátit se k Bohu, je jen něžnou, úpěnlivou prosbou Jeho Ducha, který vábí, prosí a přitahuje marnotratného Syna k laskavému Otcovu srdci.

Pochybuješ ještě o těchto bohatých zaslíbeních Písma? Je možné, aby Pán tvrdě odmítl pokání činícího hříšníka, který touží po návratu k Jeho nohám a který chce zanechat své hříchy? Pryč s takovými myšlenkami! Nic nemůže Boha víc zneuctít, než tyto myšlenky. Nic nemůže více škodit tvé vlastní duši, než pěstování takových myšlenek o našem nebeském Otci. Celý náš duchovní život bude sevřen beznadějí z takových představ o Bohu. Ony znechucují každého, kdo by usiloval najít Boha a Jemu sloužit. Nesmíme myslet, že Bůh je pouze jako soudce hotový vyřknout soud proti nám. On nenávidí hřích, avšak z lásky k hříšníkům dal Krista, aby všichni, kteří chtějí, mohli být spasení a měli věčnou blaženost v království slávy.

Pán sám zjevuje svůj charakter, který satan zlomyslně postavil do falešného světla. Zjevil se jako "Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích." Ex 34,6-7 Mohli bychom použít silnější a něžnější přirovnání než to, které zvolil Bůh? On vyjádřil svou lásku k nám slovy: "I zdaliž se může zapomenout žena nad nemluvňátkem svým, aby se neslitovala nad plodem života svého? A byť se pak ony zapomněly, já však nezapomenu se na tě." Iz 49,15

V plánu vykoupení "milosrdenství a víra potkají se spolu, spravedlnost a pokoj dají sobě políbení." Ž 85,11 Vševědoucí, všemohoucí Bůh, ten, který přebývá ve světle nepřistupitelném, je plný lásky a dobroty. Vzdávejte proto slávu Bohu všichni, kteří pochybujete a chvějete se, neboť Ježíš žije, aby se přimlouval za nás. Vzdejte Bohu slávu za dar Jeho drahého Syna a za to, že nezemřel za nás marně. ^{5T 634}

Bratře P, tážeš se mne, zdali ses dopustil hříchu, pro který není odpuštění ani v tomto, ani v budoucím životě. Odpovídám: Nevidím nejmenší důvod, že by tomu tak mělo být. V čem záleží hřích proti Duchu svatému? Záleží v tom, že působení Ducha svatého je úmyslně přisuzováno satanu. Dejme tomu, že někdo je svědkem zvláštního působení Ducha svatého. Má o tom přesvědčivý důkaz, že toto působení je v souladu s Písmem. Duch svatý mu dosvědčuje, že to pochází od Boha. Později však upadne do pokušení. Pýcha, soběstačnost nebo jiný špatný povahový rys získá nad ním nadvládu. Nyní odmítne všechny důvody pro božský původ onoho působení. Prohlašuje za satanovo působení to, co dříve uznával jako sílu Ducha svatého. Bůh působí na srdce člověka prostřednictvím svého Ducha. Jestliže nyní někdo svévolně Ducha odstrčí a prohlašuje jeho působení za působení satana, přerušuje spojení v kanále, kterým se Bůh s ním může spojit. Popírá-li důkaz daný mu Bohem, brání přístupu světla, jež svítilo do jeho srdce a jež musí nyní zůstat ve tmě. Tak se uskuteční Kristova slova: „Jestliže tedy světlo, kteréž jest v tobě, jest tma, sama tma jaká bude?“ Mt 6,23 Lidé, kteří spáchali tento hřích, mohou se ještě po nějakou dobu jevit jako Boží dítky. Když však nastanou okolnosti, které zjeví jejich pravý charakter a ukážou jakého ducha jsou tyto dítky, pozná se, že stojí na nepřítelově půdě a pod jeho černou vlajkou.

Milý bratře, Duch tě dnes prosí: Pojď celým srdcem k Ježíši. Lituj svých hříchů, vyznej je před Bohem a zanech všechno, co je nesprávné. Pak se budeš moci dovolávat všech Jeho zaslíbení. "Obraťte zřetel ke mně, abyste spaseny byly" (Iz 45,22), tak zní jeho milostivé pozvání.

Přijde den, kdy bude vynesen hrozný výrok Božího hněvu nad všemi, kteří mu vytrvale zůstávali nevěrní. To bude tehdy, kdy Bůh bude muset ve své spravedlnosti vyřknout ^{5T 635} a způsobit hrozné věci nad přestupníky svého zákona. Ty přece nemáš patřit k těm, které postihne Boží hněv. Dnes je den spasení. Světlo kříže z Golgoty svítí ještě dnes čistými a jasnými paprsky a zjevuje nám Ježíše jako naši smírčí oběť. Když čteš zaslíbení, která jsem ti předložila, přijmi je jako projev nevýslovné lásky a nekonečného slitování. To velké srdce plné bezmezné lásky cítí, že je přitahováno k hříšníkovi nesmírným milosrdenstvím. "V němž máme vykoupení skrze krev jeho, totiž odpuštění hříchů." Ef 1,7 Věř jen, že Bůh je tvým pomocníkem. On by chtěl v člověku opět obnovit svůj mravní obraz. Jestliže se k němu přiblížíš s vyznáním a lítostí, bude se k tobě blížit s milostí a odpuštěním. Pánu vděčíme za všechno. On je původcem našeho vykoupení. Když s bázní a s třesením spasení své konáte, potom Bůh "působí ve vás i chtění i skutečné činění, podle dobře libé vůle své." F 2,12.13