"Blízký je den Hospodinův veliký, blízký je a rychlý velmi zvuk dne Hospodinova. Tu hořce křičeti bude udatný. Den rozhněvání bude ten den, den úzkosti a trápení, den zpuštění a to hrozného, den temnosti a mračna, den oblaku a mrákoty. Den trouby a troubení proti městům hrazeným 5T 99 a proti úhlům vysokým. V němž úzkostmi sevru lidi, aby chodili jako slepí nebo proti Hospodinu zhřešili." Sf 1,14-17.
"I stane se v ten čas, že prohledávati budu Jeruzalém s lucernami a navštívím muže, kteříž ulnuli v kvasnicích svých, kteříž říkají v srdci svém: Nečiníť dobře Hospodin, aniž zle činí." (Verš 12.)
"Ohledejte sebe, ohledejte, pravím, ó, národe nemilý. Prvé než uložení přijde a den jako plevy pomine, prvé než přijde na vás prchlivost hněvu Hospodinova, prvé než přijde na vás den hněvu Hospodinova. Hledejte Hospodina všichni tiší země, kteříž soud jeho činíte, hledejte spravedlnosti, hledejte tichosti. Snad se ukryjete v den hněvu Hospodinova." Sf 2,1-3.
Jsme blízko doby konce. Bylo mi ukázáno, že soudy Boží odplaty již dopadají na zem. Pán nás varoval před událostmi, které mají přijít. I když světlo září z Jeho Slova, temnota přesto přikrývá zemi a hustá mrákota lidi. "Nebo když dějí: Pokoj a bezpečnost, tedy rychle přijde na ně zahynutí, jako bolest ženě těhotné a neuniknou." 1Te 5,3.
Je naší povinností zkoumat příčinu této strašné temnoty, abychom mohli skoncovat s jednáním, kterým lidé přivedli na sebe tak strašná zklamání. Bůh dal světu příležitost poznat a poslouchat Jeho vůli. Ve svém Slově jim zanechal světlo pravdy. Pán je varoval, radil jim a napomínal je, avšak jen málo z nich poslechne Jeho hlasu. Jako židovský národ, tak také většina třebas jen vyznávajících křesťanů se pyšní svými vyššími přednostmi, avšak nijak se Bohu neodvděčují za tato velká požehnání. Bůh ve své nekonečné milosti posílá světu poslední napomenutí oznamujíc, že Kristus je ve dveřích a upozorňuje na Boží porušovaný zákon. Avšak jako předpotopní lid posměšně zavrhl Noeho výzvu, tak také dnešní milovníci zábav zavrhují 5T 100 poselství věrných Božích služebníků. Svět jde svou nezměněnou dráhou, pohlcený jako vždy svými povinnostmi i zábavami, zatímco Boží hněv se chystá navštívit přestupníky Jeho zákona.
Když náš soucitný Spasitel předvídal nebezpečí,která v této době obklíčí Jeho učedníky, obzvláště je napomínal: "Pilně se pak varujte, aby snad nebyla obtížená srdce vaše obžerstvím a opilstvím a pečováním o tento život a v náhle přikvačil by vás ten den. Nebo jako osidlo přijde na všecky, kteříž přebývají na tváři vší země. Protož bděte, všelikého času modlíce se, abyste hodni byli ujíti všech těch věcí, kteréž se budou díti a postaviti se před Synem člověka." L 21,34-36 Když se církev bude připodobňovat světu, stihne ji tentýž osud, ba její trest bude ještě větší než nekajících, protože obdržela větší světlo.
Jako lid vyznáváme, že v porovnání s ostatními se přednostně těšíme z pravdy. Náš život a povaha by tedy měly být v souladu s takovou vírou. Blíží se den, kdy spravedliví budou svázáni jako obilí do snopů pro nebeskou obilnici, zatímco bezbožní budou sebráni jako koukol na oheň toho posledního velikého dne. Avšak pšenice a koukol "spolu rostou až do žně." Spravedliví i nespravedliví budou až do konce plnit své životní povinnosti. Děti světla žijí mezi dětmi tmy, aby všichni mohli postřehnout ten rozdíl. Takto mají Boží dítky "zvěstovat ctnosti toho, kterýž vás povolal ze tmy v předivné světlo své." Boží láska zářící v srdci, Kristův soulad projevovaný v životě, bude jako nebeský paprsek lidem tohoto světa, aby mohli vidět a ocenit jedinečnost křesťanského života.
Podobnosti se přitahují. Ti, kdo pijí z jednoho zdroje 5T 101 požehnání, budou lnout víc a více k sobě. Pravda v srdcích věřících povede k požehnanému a radostnému obecenství. Takto se splní Kristova prosba, aby Jeho učedníci byli jedno, jako i On s Otcem jsou jedno. Každé opravdově obrácené srdce bude toužit po této jednotě.
Naproti tomu u bezbožných bude nějaká klamná shoda, která jen částečně překlene trvalou neshodu. Jednotně stojí proti vůli a pravdě Boží, ve všem ostatním rozděluje je nenávist, konkurence, žárlivost a zápas na život a na smrt.
Čistý a bezvýznamný kov jsou nyní tak smíchány, že jenom pronikavé oko věčného Boha může s jistotou označit rozdíl mezi nimi. Avšak mravní magnet svatosti a pravdy přitáhne čistý kov, zatímco bezvýznamný a falešný odpudí.
"Blízký jest den Hospodinův veliký, blízký jest a rychlý velmi" Sf 1,14., avšak kde máme vidět pravého adventního ducha? Kdo se připravuje, aby obstál v době pokušení, která je bezprostředně před námi? Lid, kterému Bůh svěřil svaté a vznešené pravdy pro tuto dobu, spí na svém stanovišti. Svými skutky věřící praví: Máme, pravdu, jsme "bohatí a zbohatli jsme a ničeho nepotřebujeme" zatím co Věrný Svědek říká: "Nevíš, že jsi bídný a mizerný, i chudý i slepý i nahý."
Jak věrně líčí tato slova přítomný stav církve: "Nevíš, že jsi bídný a mizerný i chudý i slepý i nahý." Boží služebníci přinášejí Svatým Duchem diktovaná varovná poselství, bloudícím jsou předloženy povahové nedostatky, oni však říkají: "To není můj případ. Nepřijímám tvé poselství. Dělám to nejlepší, co mohu. Věřím pravdě."
Onen zlý služebník, který si řekl v srdci svém: "Prodlévá Pán můj přijíti", vyznával, že čeká Krista. Byl služebníkem 5T 102 zevně oddaným Boží službě, zatímco v srdci se poddal satanovi. Otevřeně nepopírá pravdu jako nějaký posměvač, ale ve svém životě zjevuje co cítí v srdci - že totiž Pán se svým příchodem prodlévá. Domýšlivost jej vede k bezstarostnosti o věčné zájmy. Přijímá zásady světa a přizpůsobuje se jeho zvykům a způsobům. U něho převládá sobectví, světská pýcha a ctižádost. Z obavy, aby jeho bratři nestáli výše než on sám, začíná jejich snahy snižovat a napadá jejich pohnutky. Takto ubíjí své spoluslužebníky. Čím více se odcizuje Božímu lidu, tím více se spojuje s bezbožnými. Nacházíme jej jíst a pít s opilci, ve společnosti milovníků světa a těch, kteří jsou ovládnuti týmž duchem. Uspává jej tělesná jistota a přemáhá jej zapomnětlivost, lhostejnost a lenost.
Toto zlo, začínalo zanedbáním bdělosti a soukromé modlitby. Pak přišlo zanedbávání ostatních náboženských povinností a tím se otevřela cesta pro všechny ostatní hříchy. Každého křesťana obklíčí svody světa, žádosti tělesné přirozenosti a přímé pokušení satana. Nikdo není bezpečný. Nezáleží na našich minulých zkušenostech, nezáleží jak vysoké je naše postavení, neustále musíme bdít a modlit se. Boží Duch nás musí denně vést, jinak nás ovládne satan.
Napomenutí Spasitele adresované učedníkům, měla být k užitku všem Jeho následovníkům v každé době. Pamatoval obzvláště na ty, kteří budou žít na konci věků, když řekl: "Pilně pečujte o duše své." Každý z nás má povinnost střežit v srdci vzácné dary Ducha Svatého.
S neúnavnou vytrvalostí a vypětím sil snaží se satan zatáhnout vyznavače Krista do svých řad. Pracuje "se všelikým podvodem nepravosti v těch, kteříž hynou." Satan však není jediným pracovníkem, 5T 103 který podporuje království temnosti. Kdokoliv podněcuje k hříchu, je pokušitel. Kdokoliv napodobuje toho arcisvůdce, stává se jeho pomocníkem. Ti, kdo svým vlivem podporují dílo zla, slouží satanu.
Skutky svědčí o zásadách a pohnutkách. Mnozí, kteří tvrdí, že jsou zasazeni na vinici Páně svým ovocem dokazují, že jsou jen trním a bodláčím. Celý sbor může schvalovat nesprávné jednání některých svých členů, avšak takové schválení ještě nedokázalo, že zlo je dobrem. Z bobulí bodláku nebude nikdy hrozen.
Kdyby někteří z těch, kteří vyznávají přítomnou pravdu, mohli pochopit své skutečné postavení, v zoufalství by prosili o Boží milosrdenství. Celým svým vlivem působili proti pravdě, proti varovnému hlasu, proti Božímu lidu. Konali satanovo dílo. Mnohé tak oslepily jeho svody, že se nikdy nevzpamatují. Stav takového odpadnutí způsobí záhubu mnohých duší.
Církev dostala napomenutí za napomenutím. Povinnosti a nebezpečenství Božího lidu byly jasně zjeveny. Svět však byl pro ně příliš přitažlivý. Zvyky, způsoby a mravy, které odváděly duše od Boha po celá léta, získávaly půdu vzdor napomenutí a prosbám Ducha Svatého, až se jim nakonec jejich cesty zalíbily a hlas Svatého Ducha byl sotva slyšet. Nikdo nemůže říct, kam až může v hříchu zajít, když sám povoluje moci toho velikého svůdce. Satan vstoupil do Jidáše Iškariotského a dovedl jej ke zradě Pána. Satan svedl Ananiáše a Zafíru, aby klamali Ducha Svatého. Ti, kdož nejsou cele posvěceni Bohu, mohou být svedeni konat satanovo dílo a při tom si mohou namlouvat, že slouží Kristu.
Bratři a sestry, prosím vás, "sami sebe zkušujte, jste-li u víře, sami sebe ohledujte." Kdo si chce zachovat teplo 5T 104 a čistotu křesťanské lásky, musí vždy znovu přijímat Kristovu milost. Použili jste každý prostředek, aby se vaše "láska ještě více a více rozhojňovala", "abyste zkušením rozeznati mohli užitečné věci" a byli naplněni ovocem spravedlnosti "skrze Jezukrista, k slávě a k chvále Boží"?
Mnozí, kteří by měli pevně stát za spravedlností a pravdou, projevili slabost a nerozhodnost, což podnítilo satanovy útoky. Ti, kdo nerostou v milosti a nesnaží se dosáhnout nejvyšší úrovně v Božím programu, budou přemoženi.
Tento svět je pro křesťana zemí cizinců a nepřátel. Jestliže si nevezme na obranu plnou Boží výzbroj a nebude ovládat meč Ducha, stane se kořistí moci temnosti. Víra všech bude přezkoušena. Všichni budou přezkoušeni jako se zlato zkouší v ohni.
Církev se skládá z nedokonalých, všelijak bloudících mužů a žen, kteří volají po ustavičném projevu lásky a shovívavosti. Avšak bylo v ní dlouhé údobí všeobecné vlažnosti. Světský duch vnikající do církve projevil se v odcizení, vyhledávání chyb, zlomyslnosti, nepřátelství a nepravosti.
Kdyby ti, kdo jsou posvěceni v srdci a životě, méně kázali a více času věnovali pokoření duše před Bohem, pak bychom mohli doufat, že Pán bude vaší pomocí a uzdraví vaše sejití na scestí. Mnohé z posledních kázání plodí falešnou jistotu. Důležité zájmy v Božím díle nemohou moudře spravovat ti, kdo měli tak málo opravdového spojení s Bohem, jak je tomu v případě některých našich kazatelů. Svěřit dílo takovým lidem je zrovna takové, jako nechat děti plout po moři. Ti, kterým se nedostává nebeské moudrosti, živé Boží moci, nejsou oprávněni řídit loďku evangelia mezi ledovci v bouři. Církev prochází těžkými zápasy, avšak ve svém nebezpečí mnozí by ji chtěli svěřit rukám, ve kterých by jistě 5T 105 ztroskotala. Potřebujeme lodivoda, protože se blížíme k přístavu. Jako lid, měli bychom být světlem světu. Mnozí jsou však jako bláznivé panny, které nemají žádného oleje ve svých nádobách. Kéž by se Pán veškeré milosti, hojného smilování, plný odpuštění, slitoval a zachránil nás, abychom nezahynuli s bezbožnými.
V tomto období zápasu a soužení potřebujeme všichni podepření a potěšení, které můžeme obdržet ze správných zásad a pevného náboženského přesvědčení, z trvalého ujištění o Kristově lásce a z bohaté zkušenosti v Božích věcech. Jenom když budeme stále růst v milosti, můžeme dosáhnout plnost postavy mužů a žen v Ježíši Kristu.
Co mám říci, aby se otevřely slepé oči a osvítilo duchovní porozumění? Hřích musí být ukřižován. Svatý Duch musí provést úplnou mravní obnovu. Musíme vlastnit Boží lásku a živou, trvalou víru. Ona je zlatem zprubovaným v ohni. Můžeme je obdržet jen od Krista. Každý upřímný a opravdový zkoumatel stane se účastníkem božské přirozenosti. Jeho duše bude naplněna neukojitelnou touhou poznat plnost té lásky, která převyšuje poznání, když jde vpřed v božském životě, lépe bude moci uchopit ty vznešené, zušlechťující pravdy Božího Slova, až dokud nebude takovýmto hledáním proměněn a uschopněn vyzařovat podobu svého Vykupitele.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt