Drahá sestro M: Tvůj případ mám na mysli a nemohu odolat, abych své přesvědčení nesvěřila dopisu a nenapsala ti to, co mi bylo zjeveno v souvislosti s tebou. Jsem znepokojena, že cestuješ v mlze a v temnotách. Nevidíš věci v pravém světle. Zaslepuješ své oči v souvislosti s vlastním případem tím, že se takovýmto způsobem omlouváš. „Nevykonala bych toto či tamto, jestliže by nebylo jistého vlivu jiných, kteří mě k takovému jednání dovedli.“

Neustále vyhledáváš chyby v okolnostech, které nejsou, což není o nic lepší, než hledat chyby v prozřetelnosti. Neustále pátráš ^{2T 572} po někom či po něčem, co by mohlo posloužit jako obětní beránek v tom, abys mohla někoho pokárat či obvinit za to, že ses dostala do takového postavení, kdy cítíš a hovoříš způsobem nedůstojným křesťana. Namísto prostých výčitek vůči sobě samé za vlastní chyby, vyčítáš okolnostem a příležitostem, které tě zavedly tam, že sis vypěstovala povahové rysy, které v tvém charakteru dřímají a jsou skryty pod povrchem, dokud je něco nevyburcuje, aby vytanuly na povrch a probudily se k životu a k činu. Potom se objeví v celé své zrůdnosti a síle.

Klameš samu sebe pomyšlením, že tyto nepříznivé rysy neexistují, jestliže jsi v postavení, kdy můžeš konat a mluvit způsobem, který je všem odhaluje. Nejsi ochotna vidět a přiznat, že je to tvá tělesná povaha, která dovolila, že ses ještě nepřeměnila a nepodrobila se Kristu. Ještě jsi neukřižovala své „Já“.

Často trávíš dny a týdny bez toho, že bys v sobě rozvíjela zlého ducha, kterého nazývám netrpělivostí, diktátorským duchem a touhou ovládat svého manžela. Tvá láska k ovládání a k podrobování jiných tvými myšlenkami tě téměř zničila, stejně jako jej. Líbí se ti, můžeš-li navrhovat a diktovat jiným. Líbí se ti, když to můžeš zařídit tak, aby cítili a viděli, že ty máš to nejlepší světlo a jsi obzvláště vedena Bohem. Jestliže to tak nevidí, stáváš se žárlivou, cítíš v sobě neklidného ducha, jsi nespokojená a nesmírně nešťastná.

Nic tak pohotově neburcuje zlé rysy v tvé povaze jako pochybování o tvé moudrosti a soudnosti tam, kde chceš uplatnit svou autoritu. Tvůj silný ovládající duch, který vypadal, že dříme, je vyburcován do největší energie. Potom tvé „já“ tě ovládá a ty již nejsi ovládána čistým rozumem a klidným úsudkem podobně jako osoba duševně nemocná. Vlastní já v celé své síle zápasí o nadvládu a vyžaduje tu nejpevnější mysl, abys odolala. Po tvém záchvatu šílenství, které pominulo, potom můžeš snášet, potom dovolíš, aby tvá činnost ^{2T 573} byla vystavena pochybnostem. Ale stojíš připravena ospravedlňovat se výmluvami, že jsi příliš přecitlivělá. Cítíš to tak hluboce, trpíš tak hodně. Viděla jsem, že všechno toto tě neomluví před Božími zraky. Mylně pokládáš pýchu za přecitlivělost. Tvé já vyniká. Kde je ukřižováno já, tam tato přecitlivělost či pýcha umře. Do té doby však nejsi křesťankou. Aby jsi byla křesťankou, musíš se jako křesťanka chovat, musíš mít pokoru a musíš mít mírného a tichého ducha, který snáší odporování bez toho, že by ses rozhněvala, anebo se stala nepříčetná. Kdyby klam, který vše u tebe přikrývá mohl být odstraněn, potom bys mohla vidět sebe samu tak, jak tě vidí Bůh, a déle by ses nesnažila ospravedlňovat sebe samu, nýbrž bys padla zcela zlomena na Krista, jediného, jenž může odstranit nedostatky tvé povahy, a potom tě obvázat.