Drahý bratře B: Dvakrát jsem začala svědectví k tobě, ale nebyla jsem schopna dokončit je pro nedostatek času. Již déle to nesmím odkládat, neboť se cítím smutně obtížena tvým případem. Napsala jsem svědectví pro několik kazatelů, neboť se jejich případy znovu objevily v mé mysli, plně si uvědomuji, že jejich stav je žalostný. Tvůj případ není výjimkou. Láska k zisku a láska k penězům se stává prvořadou u mnohých z kazatelů, kteří vyznávají, že jsou ^{2T 620} zástupci Kristovi. Příklad některých z nich je takový, že lidé pozbývají odvahu.

Někteří z našich kazatelů stojí přímo v cestě pokroku Božího díla. A lid, který na ně pohlíží jako na příklad, je odváděn od Boha. Je tomu asi dva roky, co mi bylo zjeveno nebezpečí takových kazatelů a výsledky jejich činnosti na dílo Boží. Promluvila jsem všeobecně v souvislosti s těmito věcmi, ale tito mnozí, kteří chybovali, jsou poslední, kdož by si vzali svědectví za své. Někteří jsou natolik oslepení vlastním sobeckým zájmem, že ztrácejí ze zřetele vznešený charakter Božího díla.

Bratře B. tvůj život byl téměř neúspěchem. Měl jsi talent vlivu, ale nezlepšil jsi jej tím nejlepším způsobem, kterým jsi měl. Neuspěl jsi ve své rodině, nechal jsi věci jít neuspořádaně a tytéž nedostatky se pociťují v církvi. Pán ti dal světlo, pokud jde o tvé zanedbávání svých povinností vůči tvé rodině, a ukázal ti cestu, kterou jsi měl sledovat, abys spasil svou minulost. Tvé nedostatky byly označeny, ale nepociťoval jsi hříšnost v tom, jak jsi přiváděl děti na svět bez toho, že by byly náležitě vycvičeny. Omlouval jsi jejich omyly, jejich hříchy, jejich toulavost, neklid a lichotil sis, že se postupně dostanou na správnou cestu.

Elí tvůj případ přesně ilustruje. Příležitostně jsi protestoval u svých dětí, říkaje: „Proč jste tak bezbožné?“, ale nevykonával jsi svou autoritu jako otec a kněz v domácnosti tím, že bys nakazoval a považoval svá slova v rodině za zákon. Tvá pomýlená laskavost vůči vlastním dětem, stejně jako pomýlená laskavost tvé manželky, tě zavedla až k zanedbávání tvé svaté povinnosti, která vám jako rodičům byla svěřena.

Dvojí povinnost spočívala na tobě, bratře B, jakožto na kazateli Božím, abys dobrým způsobem vládnul ve své domácnosti a vychovával děti v pokoře. Ale tys byl potěšen jejich vlastní schopností ^{2T 621} a omlouval jsi jejich chyby. Jejich hřích se ti nezdá příliš hříšný. Zarmoutil jsi Boha a téměř jsi zničil své vlastní děti tím, že jsi zanedbával povinnost. Pokračoval jsi v tom zanedbávání i potom, když ti Pán udělil radu a nabádání. Škoda, kterou jste způsobili Boží věci svým vlivem, jakožto rodina na všech místech, kde jste bývali, byla větší než dobro, které jsi vykonal. Pokud jde o tvou rodinu, byl jsi zaslepen a oklamán satanem. Ty a tvá manželka jste činili děti sobě rovnými. Tyto konaly tak, jak se jim líbilo. Byl to smutný nedostatek ve tvé práci jako kazatele Kristova a zanedbávání vlastní povinnosti přivádět své děti k pokoře, vedlo ke stále větší škodě, která hrozila, že zničí tvou užitečnost. Zdánlivě jsi sloužil Boží věci, zatímco jsi sobě sloužil více. Boží dílo ztrácelo na síle, ale ty jsi co nejopravdovějším způsobem plánoval a počítal, jak zvýhodnit sama sebe, a duše byly ztraceny tvým zanedbáváním povinností. Kdybys byl během svého kazatelství zaujímal postavení, které by toto dílo budovalo, kdybys byl příkladem tím, že bys sloužil Božímu dílu bez ohledu na svůj vlastní zájem, a pak by ses následkem své oddanosti dílu stal unavený, bylo by tvé jednání omluvitelnější, i když ani tehdy by je Bůh nemohl schvalovat. Ale když tvé nedostatky byly v některých věcech tak zjevné a Boží dílo tak utrpělo kvůli příkladu, který jsi ukázal tím, že jsi zanedbával svou povinnost v rodině, Bůh se na tebe dívá s vážným žalem, protože jsi vyznával, že sloužíš věci Boží, a přesto jsi své sobecké zájmy stavěl na první místo.

Ve své práci jsi často neprojevil zájem v té samé chvíli, kdy jsi mohl pracovat co nejúspěšněji, a dovoloval jsi, aby tě domácí zájmy odváděly od Boží práce. V mnoha případech jsi ve svém úsilí nepokračoval dost vytrvale, aby jsi byl jist, že vše, o čem jsi rozhodl, ^{2T 622} bylo pro, nebo proti pravdě. Není moudrým činem začít boje proti moci satanově a neslavně opustit pole, když konflikt vrcholí, a tak dát nepřátelům příležitost svázat bezpečněji ty, kdož se chystali opustit jeho řady a zaujmout postavení na straně Kristově. Tento zájem, který je jednou zlomen, již nemůže být vypěstován. Mnozí mohou být dosaženi, ale oč větší část nemůže být ovlivněna a jejich srdce obměkčena přítomností pravdy.

Starší C ztratil svůj vliv a sílu pravdy tím, že se oddával vlastním spekulacím o svých bratřích. Bylo to zvláště urážlivé pro Boha u kazatelů Kristových, ale ty jsi učinil totéž. Učinil jsi skutek staršího C omluvou pro svou lásku k cestování. Ospravedlnil jsi svou snahu zvýhodnit sebe sama, protože jiní kazatelé šli toutéž cestou. Jiní kazatelé pro tebe nejsou měřítkem. Jestliže poškozují svůj vliv a zbavují se souhlasu Božího a důvěry svých bratří, jejich cesty je třeba se vyvarovat. Kristus je tvým příkladem. Nemáš žádnou výmluvu, protože jsi nastoupil cestu, která byla příkladem pomýlených lidí, jestliže jejich životy nejsou v souladu se životem Kristovým. Jestliže budeš pokračovat na cestě, kterou ses ubíral v několika posledních letech, tvůj vliv bude smrtí pro Boží záležitost. Tvé cestování, tvé obchody a shromažďování prostředků, které sis nezasloužil od tvých bratří, je před Bohem velkým hříchem.

Někteří se opravdu zbavili prostředků nutných pro pohodlí své rodiny. Někteří dokonce i nezbytností života, jen aby ti pomohli, a tys to přijal. Pavel píše svým Filipenským bratřím: „Smýšlejte tak, jak smýšlel Kristus Ježíš.“ „Nehledejte každý jen svých věcí, ale každý také toho, což jest jiných.“ Filip.2,5.4. Také praví svým Korintským bratřím: „Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.“ 1.Kor.10,24. Opět zkormoucen říká: „Všichni ^{2T 623} zajisté svých věcí hledají, a ne těch, kteréž jsou Krista Ježíše.“ Filip.2,21.

Myšlenky o vyhledávání sobeckých zájmů, které hýčkáte, vás přerostou a vaše vztahy budou plné hrabivosti. Pavel nabádá své hebrejské bratry: „Obcování veďte bez lakomství, dosti majíce na tom, což máte. Onť zajisté řekl: Nikoli nenechám tebe, aniž tě opustím.“ Žid.13,5. Obětovali jste svou pověst a vliv skrblickému duchu. Boží vzácné dílo je haněno kvůli tomuto duchu, kterého se chopili kazatelé. Jste zaslepeni a nevidíte, jak jsou tyto věci pro Boha urážlivé. Jestliže jste se rozhodli jít a získat ze světa vše, co můžete, čiňte tak. Ale nečiňte tak pod pláštěm Kristova kázání. Váš čas buď je oddán věci Boží, nebo není. Vaše vlastní zájmy nabývají na důležitosti. Čas, který byste měli věnovat Božímu dílu, je věnován příliš mnoho vašim osobním zájmům a získáváte z pokladů Božích prostředky, které si nezasloužíte. Jste ochotni přijímat prostředky od těch, kdož si nežijí tak pohodlně jako vy sami. Nebereš na ně zřetel a nemáš s nimi soucit. Nechceš vidět, zda ti, kdož ti pomáhají, si mohou takovou pomoc dovolit. Často by bylo více na místě, aby jsi pomáhal těm, od kterých přijímáš pomoc. Potřebuješ se proměnit dříve, než práce Boží bude v tvých rukou prospívat. Tvůj domov a farma příliš zaměstnávají tvou mysl. Neoddal ses Boží práci. Jako výmluvu za to, jakým jsi doma, jsi řekl, že tvé děti potřebovaly tvou přítomnost a starostlivost a že musíš být s nimi, abys mohl uskutečnit světlo, kterého se ti v tvém vidění dostalo. Ale, bratře B, vykonal jsi to? Vymlouváš se na to, že tvé děti jsou nyní mimo tvou kontrolu, že jsou příliš staré na to, aby poslouchaly. V tomto se mýlíš. Žádné z tvých dětí není příliš staré, aby respektovalo tvou autoritu a poslechlo tvé příkazy, pokud nacházejí příbytek pod tvou střechou. Jak ^{2T 624} staří byli synové Elího? Byli to ženatí mužové a Elímu, jakožto Božímu knězi a otci bylo nakázáno, aby je napomínal.

Ale ty jsi dovolil, aby dva nejstarší synové byli nyní mimo tvou kontrolu, mimo kterou ještě nebyli, když ti Bůh seslal světlo v době, kdy jsi jim ustupoval k jejich zkáze, že je máš cvičit kázni. Máš však tři mladší děti, které jdou po cestě hříchu, jsou neposlušní, nevděční, nesvatí, milovníci požitků více než milovníci Boží. Tvůj nejmladší syn jde ve šlépějích svého bratra. Jakou cestu jsi jim ukázal? Cvičíš ho, aby si osvojil užitečnost a píli? Uchopíš se znovu své strašně zanedbané práce, abys spasil minulost? Chvěješ se při slovu Božím?

Tvé zanedbávání doma je podivné u člověka, který má Bohem psané Slovo. Také svědectví, určené zvláště pro tebe, ukazuje tvé zanedbání. Tvůj chlapec dělá jen to, co ho těší. Ty ho neomezuješ. Nevychoval jsi jej ani nevycvičil, aby nesl podíl svého životního břemene. Kvůli tvému zanedbání se stal zlým chlapcem. Jeho život je výčitkou vlastnímu otci. Znal jsi svou povinnost, ale nevykonal jsi ji. Nemáš žádné přesvědčení o pravdě. On ví, že může jít svou vlastní cestou, a satan ovládá jeho mysl. Vymlouváš se na své děti, že kvůli nim zůstáváš doma. Ale, bratře B, věci tohoto světa mají u tebe přednost.

Boží dílo ti neleží na srdci a příklad, který jsi dal Božímu dílu, není hodný napodobování. V Minnesotě potřebují pracovníky, nejenom kazatele, kteří chodí z místa na místo, je-li to potřeba. Boží dílo musí mít lidi konající rychle, kteří se nedají zastavit v Božím díle nebo vázat povinností k jakémukoli sobeckému či pozemskému zájmu. Minnesota je obrovské pole a mnozí tam jsou náchylní ^{2T 625} k vlivu pravdy. Kdyby církve mohly být přivedeny k pracovnímu řádu, dokonale vychovány, zářilo by skrze ně světlo tak, že by oslovilo všechny v tomto státě. Vykonal bys desateronásobně více, než jsi v Minnesotě vykonal. Ale svět vstoupil mezi tebe a Boží dílo a rozdělil tvůj zájem. Do tvého srdce vstoupil sobecký zájem a síla mocné pravdy odešla. Je v tobě zapotřebí velké přeměny, abys byl přiveden zpět k pracovnímu řádu. Vykonal jsi ve skutečnosti jen málo opravdové práce. Přesto jsi se vší vážností usiloval získat všechny prostředky, které jsi jen mohl, jako bys na ně měl právo. Klamal jsi, vyhledával jsi svůj vlastní zájem a zvýhodňoval jsi sebe sama na účet jiných. Po jistou dobu ses ubíral tímto směrem. A jestliže nejsi kontrolován, tvůj vliv je u konce. Moses Hull šel tímto směrem. Jeho rozhovory se týkají hrabivosti a on shromažďoval všechny prostředky, které mohl obdržet. Jeho vztah k pravdě nebyl dost silný, aby překonal jeho sobectví.

Když B.F.Snook se opásal pravdou, byl ve velmi nuzném stavu. Štědré duše se zbavovaly statků, a dokonce i některých životních nutností, aby pomohli tomuto kazateli, kterému věřili, že je věrným služebníkem Kristovým. Vše konali v dobré víře. Pomáhali mu, jako kdyby pomáhali svému Spasiteli. Ale bylo to jen prostředkem ke zkáze člověka. Jeho srdce nebylo před Bohem správné. Postrádal zásadovost. Nebyl opravdu přeměněným člověkem. Čím více získal, tím více si prostředků žádal. Shromažďoval od svých bratří vše, co mohl, dokud mu pomáhali svou štědrostí i celému domovu. Potom odpadl a stal se tím nejkrutějším nepřítelem, dokonce i těch, kteří byli k němu velice štědří. Tento člověk bude muset vydat počet ze svých prostředků, které vzal těm, kdož opravdově v srdci věřili pravdě. Neokrádal je, nýbrž poklad Boží. Nepřeji mu nic zlého. „Poněvadž všeliký skutek Bůh přivede na soud, i každou věc tajnou, ^{2T 626} buďto dobrou, buďto zlou.“ Kaz.12,14. On kráčel cestami svého srdce jen podle svého zřetele. Ale pro všechny tyto věci jej Bůh přivede na soudy. Všechny skryté věci temnot budou potom uvedeny na světlo a tajné žádosti srdce budou zjeveny.

Bratře B, nejsi takový, jako tito lidé. Neporovnávali bychom tě s nimi, ale řekli bychom, střež se, abys nešel v jejich šlépějích a nesměřoval ve své činnosti k obohacování se. Tato touha na straně kazatelů, která vede k tomu, aby získali prostředky k sobeckým účelům, je pro ně osidlem, které, jestliže takto budou pokračovat, je zahubí. Jakmile upírají své oči na své Já, jejich zájem o prospěch Boží věci a zájem o lásku k chudým duším se zmenšuje. Neztrácejí svou lásku k pravdě a zájem o pravdu najednou. Jejich odklonění od věci pravdy je postupné a není patrné, takže je často obtížné jim říci, v které chvíli nastává změna v jejich nitru.

Myslím, že tvá cesta je vysoce nebezpečná. Nepociťoval jsi nutnost pečovat o světlo, které ti Bůh svěřil, a nevyburcoval ses, abys zachránil svou rodinu, nezhostil ses úkolu ani jsi proti tomu nepovstal. Ale zanedbával jsi vykonávání povinností, protože ti nebylo příjemné tak činit. Tudíž jsi byl jako Meroz. Nepřišel jsi na pomoc Pánu, ačkoliv záležitost měla tak životně důležité následky, jako že ovlivňovala věčné zájmy tvých dětí. Zanedbával jsi svou povinnost. V tomto ohledu jsi byl lenivým služebníkem. Máš jen málo smyslu pro to, jak Bůh pohlíží na nedbalost rodičů při vychovávání jejich dětí. Kdyby ses zde přeměnil, byl bys viděl nutnost téhož úsilí udržovat kázeň a pořádek v církvi. Tvá nedbalost ve vlastní rodině ^{2T 627} byla patrná i ve tvé práci v církvi. Nemůžeš budovat církev, jestliže nejsi přeměněným člověkem.

Tvé zanedbávání světla, které ti Bůh svěřil, tě do jisté míry drží v zajetí satanových záměrů. Tudíž dveře byly ponechány otevřeny, satan sjednal přístup k tobě v jiných směrech a učinil tě slabochem. On vidí, že úspěšně zaslepil tvé oči vůči zájmům rodiny tím, že tě svádí k zanedbávání světla, které ti Bůh svěřil. Pak tě satan odvedl jiným směrem. Podnítil tvou lásku k obchodování, tvou lásku k zisku, a takto byl tvůj zájem oddělen od díla Božího. Boží láska a pravda postupně ztrácely na významu. Duše, pro které zemřel Kristus, mají menší cenu pro tebe než dočasné zájmy. Budeš-li pokračovat tímto směrem, budeš brzy žárlivý, vznětlivý, závistivý a sejdeš od pravdy tak, jako sešli jiní.

Toužíš po tom, abys mohl vykonávat práci ve svém působišti, doufáš, že tak může být něco řečeno či učiněno, co by mohlo probudit tvé děti. Zanedbával jsi svou povinnost. Jestliže jsi začal s tak dlouho zanedbávanou prací, kterou ti Bůh ponechal k vykonávání, a budeš-li Kristovým Duchem rozhodně vyburcován, abys uvedl svůj dům do pořádku, potom můžeš doufat, že Bůh ti pomůže ve tvém úsilí a ovlivní srdce tvé rodiny. Zatímco jsi své děti učinil omluvou za to, že setrváváš doma, neučinil jsi práci, na kterou ses vymlouval, že pro ni zůstáváš doma. Nevychovával jsi své děti. Tvá manželka má v tomto ohledu nedostatky. Tudíž je velmi zapotřebí, abys byl schopen vykonat svou povinnost. Její láska je taková, že své děti nechá, aby konaly to, co se jim líbí; aby si zvolili svou vlastní společnost, která je povede do záhuby. Tvá přítomnost doma, zatímco dovoluješ svým dětem, aby dělaly to, co se jim líbí, je horší pro tvou rodinu, než kdybys byl mimo ni a má horší vliv na záležitost pravdy.

^{2T 628} Bůh volá po opravdových, nesobeckých a nezištných pracovnících v Jeho záležitosti, kteří by zastávali různé práce, jako například získávat předplatné pro časopisy. Učit lid pohotovosti k placení svých poplatků a povzbuzovat bratry, aby zachovávali systematickou shovívavost. Obětování, sebezapírání, těžká práce a nezištná shovívavost charakterizovaly život Kristův, který je naším příkladem ve všech věcech. Práce a charakter opravdového kazatele bude ve shodě se životem Kristovým. Odložil stranou svou slávu, svou vládu, svou čest a své bohatství a pokořil se k našim potřebám. Nemůžeme se srovnávat s tímto příkladem, ale můžeme Jej napodobovat. Láska k duším, pro které Kristus učinil tuto oběť, by měla podnítit Jeho kazatele k sebezapření a k neustálému úsilí tak, aby mohli být spolupracovníky s Ním na spáse duší. Potom přinese práce služebníků ovoce, neboť budou opravdu Jeho nástroji. Boží moc se jim zjeví v milostivém vlivu Jeho Ducha. Bůh vás zburcuje a dá vám síly k překonání překážek. Nedejte se snadno odradit. Jestliže je tak zapotřebí, pracujte jako apoštol Pavel, ve vyčerpání, v bolesti, v ostříhání, zapomínajíce na slabosti, hluboce pociťujíce zájem o duše, za které Kristus zemřel.

Někteří z našich kazatelů využívají štědrosti svých bratří k vlastní výhodě, a takto konajíce, postupně ztrácejí svůj vliv. Jejich příklad v těchto věcech ničí důvěru bratří v něj. Ve skutečnosti uzavírají dveře, takže ti, kdož opravdu potřebují pomoci a zaslouží si ji, nemohou ji obdržet. Tito žádostiví kazatelé takto uzavírají dveře, skrze které by mohly přijít prostředky k podpoře díla Božího. Mnozí lidé se stávají lhostejní v srdci jakmile vidí, že někteří z kazatelů vykazují tak málo zájmu o prospěch Božího díla. Nevidí oddanost ^{2T 629} k práci. Lidé jsou zanedbáváni a záležitost věci pozbývá na síle kvůli nedostatku dobře řízené a vykonané práce, kterou právem očekávají od svých kazatelů.

Ve svém zklamání se někteří bratři oddávají pocitům netrpělivosti a zoufalství, a vidí skrblictví, které se projevuje u jejich učitelů. Lidé jsou v předstihu před mnohými ze svých kazatelů. Jestliže kazatelé projevují ducha sebeobětování a lásky pro duše, prostředky nebudou z díla staženy. Ať kazatelé vystoupí výše na vysokou úroveň jako zástupci Kristovi a my uvidíme slávu Boží, která doprovází přítomnost pravdy, a duším nebude bráněno v tom, aby pochopili její jas a moc. Boží věc musí být prvořadá.

Můj bratře, mohl bys vykonat dobrou práci. Máš znalosti pravdy, a mohl bys být velkým požehnáním ve věci přítomné pravdy, kdybys byl posvěcen a zasvěcen práci a neměl vedle ní žádné sobecké zájmy. Bůh ti svěřil svaté dílo, převzácné dary. A jestliže budeš věrným a budeš svědomitě využívat své obdarování, nebudeš zahanben až přijde Pán a bude požadovat jak hřivny, tak i úrok. Není bezpečné zmenšovat nebo v jakémkoliv smyslu zastírat světlo, které Bůh s takovým potěšením daroval. Musíš něco přinést ke svému postavení, kde Bůh může pro tebe zvláště pracovat.

Úspěch Božího díla v Minnesotě je více zásluhou práce bratra Pierce, než tvého vlastního úsilí. Jeho práce byla zvláštním požehnáním tomuto státu. Je mužem laskavého svědomí a bázeň Boží je před ním. Nepřízeň na něj doléhala těžce a vedlo to k tomu, že se tázal, zda je na cestě své povinnosti a zda je třeba se obávat, že Bůh není příznivě nakloněn k jeho úsilí. Bůh miluje bratra Pierce. On však má o sobě nepříliš vysoké mínění, a je bázlivý a děsí se práce, neboť v jeho mysli neustále tkví myšlenka, že není hoden nebo ^{2T 630} schopen pomáhat jiným. Kdyby překonal tuto svou bázlivost a měl více důvěry, že Bůh bude s ním a posilní jej, byl by mnohem šťastnější a byl by větším požehnáním pro jiné. V životě bratra Pierce byl i neúspěch, neboť nedokázal číst charaktery. Věřil jiným, že jsou čestní jako on sám. A v některých případech se mýlil. Nerozpoznal, že někteří jsou jiní. Také vy jste neuspěli ve svém životě v rozeznávání charakterů. Zvěstoval jsi pokoj těm, proti kterým Bůh vyhlásil pohromu. Ve svém věku a slabosti bratr Pierce mohl být oklamán. A přece jej všichni vysoce oceňovali kvůli jeho práci. On káže lásku s nejněžnější sympatií ke svým bratřím, neboť je svědomitý, bohabojný muž.

Bůh miluje sestru Pierceovou. Je jednou z plachých, bázlivých stvoření, svědomitých při vykonávání svých povinností. Až přijde Ježíš, obdaří ji odměnou, jestliže bude věrnou až do konce. Nevystavuje na obdiv své ctnosti. Spíše se uchyluje do ústraní. Je jednou z nejtišších bytostí, a přesto je její život užitečný. Mnohým svým vlivem byla požehnáním. Sestra Pierceová příliš necení sama sebe, nemá příliš sebedůvěry. Má mnoho obav, a přece nepřichází pod vliv bázlivých a nevěřících, kteří nenaleznou žádné místo v království Božím. Ti mimo město patří mezi nejsebejistější, nejvychloubačnější a zdánlivě nejhorlivější bytosti, kteří milují slovem, nikoli skutkem a pravdou. Jejich srdce nejsou čistá před Bohem. Jeho strach není před nimi. Bázliví a nevěřící, kteří jsou potrestáni druhou smrtí, jsou z té třídy lidí, kteří na tomto světě se stydí za Krista. Bojí se konat správně a následovat Krista, aby se snad nesetkali s nějakou finanční ztrátou. Zanedbávají svou povinnost snášet výčitky, pokušení a nebezpečí. Ti, kdo se neodvažují konat správně, protože by se tak vystavili pokušením, pronásledování, ztrátě a utrpení, jsou zbabělci, modloslužebníci, lháři a hříšníci, zrají pro druhou smrt.

^{2T 631} Kristovo kázání na hoře prohlašuje o těch, kdo jsou v pravdě požehnáním: „Blahoslavení chudí duchem (ti, kdo nejsou sebevyvyšující, nýbrž čistotní a pokorných sklonů, nepříliš pyšní, aby se poučili, ne marniví a žádostiví poct tohoto světa); neboť jejich jest království nebeské. Blahoslavení lkající (ti, kdo jsou kajícní, poddajní a želí svých neúspěchů a omylů, protože Duch Boží je zarmoucen); neboť oni potěšeni budou. Blahoslavení tiší (ti, kdo jsou šlechetní a odpouštějí, ti, kdo projeví učenlivého ducha a sebe neoceňují příliš vysoko); neboť oni dědičně obdrží zemi.“ Mat.5,3-5. Ti, kdo vlastní schopnosti zde vyjmenované, nebudou pouze požehnáni Bohem zde v tomto životě, nýbrž budou korunováni slávou, ctí a nesmrtelností v Jeho království.