Bratře E: Zatímco jsem byla v Rochestru, New York, 25. prosince 1865, dříve, než jsem navštívila stát Maine, viděla jsem některé věci v souvislosti s komplikujícími a znechucujícími podmínkami díla v tomto státě. Bylo mi zjeveno, že určitý počet těch, kdož myslí, že jejich povinností je učit Slovo Boží na veřejnosti, se ve své práci mýlí. Neměli žádné povolání, aby se věnovali této svaté, zodpovědné práci. Nebyli pro tuto práci kazatele kvalifikovaní, neboť nemohli učit jiné náležitým způsobem.

Někteří získali zkušenost mezi náboženskými fanatiky, kteří neměli žádný opravdový smysl pro vznešenou povahu díla. Náboženská zkušenost těchto lidí, kteří vyznávali, že jsou Adventisty sedmého dne, nebyla spolehlivá. Neměli žádné pevné zásady, které by podpíraly jejich skutky. Byli sebedůvěřiví a vychloubační. Jejich náboženství nespočívalo ve spravedlivých skutcích, opravdové pokoře duše a upřímné oddanosti Bohu, nýbrž spočívalo v impulsech, hluku a zmatku, kořeněném výstřednostmi a podivnými věcmi. Nepociťovali, ani nemohli pociťovat nutnost odění Kristovou spravedlností. Měli svou vlastní spravedlnost, která byla jako špinavé hadry a kterou Bůh v žádném případě nemůže přijmout. Tyto osoby neměly žádnou zálibu v jednotě a v souladné činnosti. Libovali si v nepořádku. Zmatení, zábava, různost v myšlení tvoří jejich volbu. Byli neovladatelní, nedali se podrobit, nedali se napravit a byli neposvěcení a tento prvek zmatenosti zcela vyhovoval jejich nedisciplinovaným myslím. Byli prokletím pro Boží dílo a vrhli špatnou pověst na jméno Adventistů sedmého dne.

^{2T 554} Tyto osoby nezakoušely práci na reformaci nebo posvěcení skrze pravdu. Byli hrubými a nekultivovanými. Nikdy neochutnali sladké, čisté a jemné věci budoucího světa. Nikdy nic nezakoušeli a ani neměli svá srdce otevřena záhadám Božskosti. Kladli Božské a věčné věci na stejnou úroveň s věcmi všedními a hovořili by o nebesích a příchodu Ježíše, jako kdyby to hovořili o koni. Měli povrchní znalosti pravdy, ale ve věcech mnohem složitějších už byli jen pouhými nevědomci. Své zásady užívali v životě a vedly je k uctívání svého já. Nikdy nenahlíželi na sebe ve světle, ve kterém na sebe nahlížel Pavel, když je vedl, aby spatřili morální chybu své povahy. Nikdy nebyli umrtveni zákonem Božím a neoddělovali se od svých nečistot. Je to oblíbeným zájmem některých z této třídy lidí, že se zabývají konverzací o maličkostech a lehkovážnostech. Tento zvyk, kterému čas od času hověli, měl být charakterizován jako svaté rozjímání a oddanost. Činíce takto, projevovali nedostatek opravdové důstojnosti a vytříbenosti a pozbyli na vážnosti u rozumných lidí, dosud neznajících pravdu. Tito lidé se vrhli do proudu pokušení a zdržovali se tam, kam je úspěšně svedli nepřátelé; oni tak snadno ovládali jejich mysl a ničili jejich celou zkušenost, že se vší pravděpodobností budou neschopni se opět uzdravit a opět vymanit z jejich léčky a získat zdravou zkušenost.

Oheň Božího dne stráví tyto plevy a nezbude nic z kohokoli, kdo pokračuje touto bezbožnou cestou, kterou oni tak milovali. Tito lidé mají nechuť vůči společnosti těch, se kterými je opravdově Bůh. Jejich náboženská zkušenost je na tak nízké úrovni, že nemají žádnou úlohu, ani podíl v rozumné, inteligentní náboženské zkušenosti. ^{2T 555} Proto opovrhovali společností těch, které Bůh vede a učí. Jízlivost a ironie jsou silnou stránkou některých zvláštních lidí této třídy. Jsou smělí a drzí a neváží si dobrých mravů. Nemají žádnou péči o to, aby rozlišovali a dávali čest těm, kteří si tu čest zaslouží. Projevují pyšného, vzpurného, neposlušného ducha vůči těm, kdož se odlišují od jejich názorů. Jejich výbušné mravy a mylná cesta zavádí opravdového Božího služebníka tak daleko, že cítí, že oni odolávali snahám, které pro ně byly učiněny a je zbaven odvahy vykonávat jakoukoli další práci v jejich prospěch. Věnují se opovrženíhodnému vítězství přesně téže povahy, kterému se věnuje satan a zlí andělé nad těmi, které si podrobili. Mají na své straně satana a zlé anděly, se kterými společně jásají. Případy těchto osob, které tento druh povahy tak nápadným a zvláštním způsobem rozvinuli, jsou beznadějné. Jsou uzavření, přesvědčení o své vlastní spravedlnosti, a cokoli podobné jemnosti a vznešenosti povahy, se kterými přicházejí do styku, nazývají pýchou a nedostatkem pokory. Hrubost a nevědomost považují za pokoru.

S tímto druhem lidí jsi měl stejný podíl na své náboženské zkušenosti; tudíž nejsi kvalifikovaný pro práci, abys učil tomu nejslavnějšímu, nejčistšímu, nejpovznášejícímu a přitom nejzkušebnějšímu poselství, jaké kdy bylo dáno smrtelným lidem. Můžeš dosáhnout jistého stupně soudnosti, ale nejinteligentnější část společnosti bude tvou prací odehnána. Nemáš dostatečné vědomosti ani o všeobecných směrech vzdělání, nebo abys byl učitelem mužů a žen. Mají na druhé straně ďábla, který jim radí a navazuje cesty a prostředky, aby je odvedl od pravdy.

Učitelé všeobecných škol musí být mistry ve svém oboru. Jsou pečlivě zkoušeni, zda se osvědčí, jestliže jim věci budou náležitým způsobem zjeveny. Zkoumáním dokonalosti své kvalifikace jsou ^{2T 556} zkoušeni v souladu s významností postavení, které se od nich vyžaduje. Viděla jsem, že Boží dílo je natolik mnohem významnější povahy a mnohem vyššího zájmu, jako věčné převyšuje dočasné. Omyl zde již učiněný, nemůže být napraven. Je nekonečně důležité, aby všichni ti, kdož jdou vyučovat pravdu, byli pro svou práci kvalifikovaní. Neméně přísnému šetření by měli být podrobeni ve věci své schopnosti učit pravdu, kdož učí v našich školách. Boží dílo by nemělo být znevažováno lenivou a uvolněnou činností těch, kdož vyznávají, že jsou kazateli Kristovými.

Bylo mi zjeveno, že kazatelé musí být posvěcení a svatí, musí mít vědomosti o Slově Božím. Měli by být seznámeni s argumentací Bible, připraveni kdykoliv uvést důvody své naděje, nebo by měli přestat konat tuto práci a věnovat se povolání, kde nezpůsobí tak nesmírné následky. Kazatelé oblíbených denominací jsou dnes přijatelní kazatelé, jestliže dovedou mluvit o několika málo prostých otázkách Bible. Ale kazatelé, kteří rozšiřují nepopulární pravdu pro tyto poslední dny, kteří se musí setkávat s učenými muži, s muži pevných názorů a odpůrci všeho typu, by měli znát, o čem se hovoří. Neměli by na sebe převzít zodpovědnost výuky pravdě, jestliže pro tuto práci nejsou kvalifikovaní. Dříve než se do této práce pustí nebo se jí oddají, by jejich práce měla spočívat ve studiu Bible. Jestliže nemají takové vzdělání, aby mohli mluvit na veřejnosti a být jí přijati a aby byli pravdě k prospěchu a ke cti Pánu, kterému, jak prohlašují, slouží, měli by počkat, až budou pro takovéto poslání způsobní.

Bratře E, nemůžeš zastávat funkci kazatele Kristova. Viděla jsem, že postrádáš správné náboženské zkušenosti. Nemáš vědomosti o sobě samém, nedovedeš ani správně číst či používat jazyka, ^{2T 557} který by kázal pravdu k porozumění inteligentní společnosti. Postrádáš schopnost rozlišovat. Nevěděl bys, kdy je náležité mluvit a kdy je moudré být zticha. Tak dlouho sis myslel, stejně jako oni zvláštní lidé, o kterých jsem se zmínila, že všechno znáš, že rozpoznáš své nedostatky, když před tebou budou předloženy. Velmi mnoho oceňuješ sebe samého a tvá zkušenost byla charakterizována sebedůvěrou a vychloubačností.

Nejsi schopen se něčemu naučit; proto Boží věc by ve tvých rukou nebyla k užitku. Kdyby ses setkal s neúspěchem, nedokázal by sis to ani uvědomit. Věc Boží by byla znevážena a zneuctěna tvou prací a tobě by se nepodařilo odhalit skutečnost. Jistí lidé mohou být přesvědčeni tvou pravdou; ale více bude těch, kteří se odvrátí a odeberou se tam, kde nemohou být zasaženi náležitou soudnou prací. Do pravdy vplétáš své vlastní zkušenosti a věci, které jsou pro pravdu zhoubné. Bůh tě nemůže přijmout jako zástupce pravdy.

Tvé způsoby nebyly očištěny a povzneseny. Tvé chování Boha netěšilo. Tvá slova byla bezstarostná. Postrádáš zbožnost a oddanost. V duchovním životě jsi neprožil zkušenost. Nemáš úspěch v tom, abys pochopil, jak správně rozdělovat slovo života a dávat tak každému jeho podíl v pravý čas. Raději jsi napadal sporné otázky, i když jsi nebyl v právu, a mohl ses setkat jen s porážkou. Toto je duch lidí ze státu Maine, o kterém jsem se zmínila. Jejich potěšení je zabývat se sporem a vzdorováním. Neprojevil bys pokoj při vyučování těch, kdož ti odporují. Byl bys zmrzačen do značné míry vlastní nešťastnou zkušeností. Postrádáš sebekulturu a pokoru. Je ti zapotřebí, aby ses naučil ještě důležitým lekcím dříve, než se staneš přijatelným následovníkem Krista, dokonce i v soukromém postavení.