Někteří z našich nejpřednějších kazatelů škodí sami sobě svou špatnou výslovností. Zatímco lid učí, že musí být poslušní mravnímu zákonu Božímu, neměli by přestupovat Boží zákony týkající se zdraví a života. Kazatelé musí stát zpříma, mluvit pomalu, přesvědčivě a zřetelně a po každé větě se musí nadechnout a vyslovovat slova pomoci břišních svalů. Budou-li se řídit těmito prostými pravidly, a také jiným způsobem dbát zdravotních zákonů, mohou si prodloužit život i své schopnosti, jako v každém jiném povolání.

Hrudní koš se rozpíná a řečník, i když bude mluvit mnoho, bude zřídka unaven. Namísto toho, aby dostali suchotiny, mohou kazatelé s náležitou opatrností přemoci veškerou náklonnost k této nemoci. Nenavykne-li si kazatel kázat v souladu se zdravotním zákonem, obětuje svůj život a mnozí budou litovat ztrátu oněch „mučedníků pravdy“,zatímco pravdou v takových případech je skutečnost, že pěstovali převrácené návyky a tím se provinili proti sobě a pravdě, kterou přednášeli a olupovali Boha a svět o službu, kterou mohli vykonat. Božím přáním bylo, aby žili dále, ale oni pomalu spáchali sebevraždu.

Způsob, jakým je pravda přednesena, často rozhoduje o tom, zda bude přijata, nebo zavržena. Kdo pracuje v oblasti velké reformace, měl by se snažit, aby se stal Kristovým způsobilým služebníkem, aby mohl vykonat tolik dobrého, ^{4T 405} kolik může, a neodnímal pravdě moc svou vlastní chybou.

Kazatelé i učitelé by se měli cvičit v jasné a zřetelné výslovnosti, měli by dát každému slovu plně zaznít. Ti, kteří mluví rychle, polykají slovo a zvyšují svůj hlas na nepřirozeně vysokou úroveň, brzy ochraptí a vyřčená slova ztrácejí polovinu té síly, kterou by měla, kdyby byla řečena pomalu, zřetelně a ne tak hlasitě. Posluchači mají s mluvčím soucit, protože vědí, že se přemáhá a bojí se, že se jim každou chvíli zhroutí. To, že se někdo dostane do stavu zuřivého rozčilení a gestikulace, není žádným důkazem jeho zápalu pro Boha. „Tělesné cvičení“, říká apoštol, „malého jest užitku“ 1Tm 4,8.

Spasitel světa chtěl, aby Jeho spolupracovníci byli jako On; čím užší je vztah člověka s Bohem, tím bezvadnější bude jeho vystupování, jeho způsob, držení těla i jeho gestikulace. Náš vzor Ježíš Kristus nikdy neprojevoval výraznou gestikulaci. Byl představitelem nebes a Jeho následovníci musí být jako On.

Někteří lidé se domnívají, že Pán dá člověku svým Duchem schopnost mluvit tak, jak by to mluvil On sám. Ale Pán nechce konat práci, kterou svěřil člověku. Dal nám rozumové schopnosti a vhodné příležitosti, abychom se vzdělávali jak v myšlení, tak i v chování. Teprve když učiníme všechno co je v našich silách a využijeme co nejlépe těch výhod, které jsou v našem dosahu, pak se máme obrátit k Bohu s vážnou prosbou, aby svým Duchem učinil to, co my sami od sebe učinit nedokážeme. Tehdy najdeme vždycky v našem Spasiteli sílu i schopnosti.