V --- se projevovaly velmi rozdílné zájmy. Když se objeví nějaký nový náboženský proud, najdou se někteří, kteří se svým vlivem nakloní na falešnou stranu. Každý muž i žena by měli bdít, když se šíří svody, určené k odvedení lidu od pravdy. Vždy se najdou takoví, kteří se jdou pohotově podívat a poslechnou si něco nového a neznámého. Nepřítel duší má v těchto místech dost příležitostí, aby podněcoval zvědavost a trvale odváděl mysl od slavných a posvátných pravd pro tyto poslední dny.

Jestliže každé náboženské nadšení povede některé k tomu, že svou přítomností a vlivem zanedbají plnou podporu menšiny, která věří nepopulární pravdě, ^{4T 74} pak tam, kde by mohlo být dost síly, bude církev velmi slabá. Satan používá různé prostředky k tomu, aby dosáhl svého cíle a pod rouškou nepopulárního náboženství odvedl kolísavé a nepatrné jednotlivce od cesty pravdy. Mnohé docílil tím, že rozdělil sílu Božího lidu. Toto nestálé náboženské nadšení, které přichází a odchází jako příliv a odliv, svým svůdným zevnějškem svádí mnohé upřímné duše k víře, že tu opravdu jde o projevy Božího Ducha. Takto přibývá jeho obrácených. Popudliví, slabí a povolní lidé se shromažďují pod jeho praporem; když však vlny opadnou, najdou se na mělčině. Nedejte se svést falešnými učiteli ani marnými slovy! Nepřítel duší si je jist, že má dost nádob plných příjemných bájí, aby uspokojil a nasytil každého.

Když přelétají blikavé meteory, pak stopa světla, kterou za sebou zanechávají, okamžitě zaniká ve tmě, která se zdá hustější než předtím. Všechna tato senzační náboženská vzrušení, vyvolaná šířením bájí a provázena různými výstředními a podivnými věcmi, jsou jen povrchním dílem. Naši věřící, kteří se nechají okouzlit a zaslepit tímto oslnivým leskem, nikdy nebudu budovat Boží dílo. Tito lidé při nejbližší příležitosti pohotově ochabují a svádějí jiné k návštěvám takových shromáždění, kde uslyší to, co vyčerpá duši a mysl uvádí do zmatku. Takové ochabnutí zájmu o Boží dílo způsobuje, že Boží dílo chátrá. Musíme mít pravou víru. Před námi je světlo. Světlo pravdy, zjevené v Božím zákoně, má osvítit jiné a vyvést je z temnoty. Toto dílo vyžaduje rozhodnou, vytrvalou energii a pevný úmysl dosáhnout úspěchu.

Někteří členové církve potřebují upevnění základů naší víry. Tam si odpočinou, najdou základ na skále a nebudou uneseni vlnami vzrušení ani zmítáni náladami. V církvi jsou někteří jednotlivci duchovně nemocní. Svou nemoc si zavinili sami. Duchovní slabost je následkem jejich nestálosti. ^{4T 75} Jsou zmítáni větry různého učení a ty se strhují do nejistoty, protože jednají jen podle pocitů. Jsou křesťany, kteří vždy touží po nějakých výstřednostech, po něčem novém, odlišném. Cizí nauky matou jejich víru. Jejich služba pro pravdu nemá význam.

Bůh vyzývá lidi stálé, s pevným úmyslem, na něž je možno se spolehnout v čas nebezpečí a zkoušek, kteří jsou tak pevně zakořeněni a založeni na pravdě jako věčné vrcholy, kterými není možné kymácet; vyzývá lidi, kteří jdou vpřed a jsou vždy na správné straně. V době náboženského nebezpečí je některé možno najít vždy v řadách nepřítele. Mají-li nějaký vliv, pak je to na nesprávné straně. Necítí mravní povinnost dát všechny své síly pravdě, kterou vyznávají. Takoví dostanou odplatu podle svých skutků.

Ti, kteří pracují jen málo pro Spasitele na záchraně duší a málo se snaží, aby obstáli před Bohem, získají jen slabé duchovní svalstvo. Je potřebné, abychom ustavičně vydávali sílu, kterou vlastníme, aby se rozvinula a rostla. Jako nemoc je výsledkem přestoupení přírodních zákonů, tak i duchovní úpadek je důsledkem trvalého přestupování Božího zákona. A přece tito přestupníci mohou vyznávat, že zachovávají všechna Boží přikázání.

Musíme přijít blíže k Bohu, dostat se do užšího spojení s nebem a uplatňovat zásady Božího zákona v nejnepatrnějších skutcích svého každodenního života, abychom byli duchovně posíleni. Bůh dal svým služebníkům schopnost používat hřivny, které jsou určeny k Jeho slávě a nemají je nechat nevyužité nebo promarněné. Dal jim světlo a poznání o své vůli, aby ji oznámili jiným a byli živými nositeli tohoto světla. Necvičíme-li svou duchovní sílu, slábneme podobně jako když zeslábnou údy nemocného, je-li nucen dlouho setrvávat v nečinnosti. Cvikem síla roste.

Nic nám nedodá tolik duchovní síly, ničím neporoste opravdovost a neprohloubí se cit tak, jako navštěvováním nemocných, ^{4T 76} službou malomyslným a pomocí trpícím, aby viděli světlo a svou víru obrátili k Ježíši. Jsou i nepříjemné povinnosti, které přece musí někdo vykonat, neboť jinak duše zahynou. Křesťané najdou požehnání při vykonávání těchto povinností, nechť jsou jakkoliv nepříjemné. Sám Kristus měl nepříjemný úkol, avšak přijal jej a přišel z příbytku čistoty a nevystižitelné slávy, aby se stal člověkem a žil s lidmi, jež byli různě zatvrzelí a zaslepeni zločinem, násilím a nepravostí. Pracoval tak, aby zachránil duše. Budou snad ti, které tak velice miloval, a ke kterým se sklonil v tak veliké lásce ospravedlňovat své životy a sobecké pohodlí? Budou dbát jen o své vlastní zájmy a nechají duše hynout ve tmě, protože se setkají se zklamáním a odporem, i když se snažili o záchranu? Kristus zaplatil nekonečnou cenu za vykoupení člověka a má Mu snad člověk odpovědět: „Pane, nechci pracovat na Tvé vinici, prosím tě, omluv mne“?

Bůh volá ty, kteří jsou ochotni bdít na Sionu a pracovat. Nebudou dbát Mistrova hlasu? Bůh potřebuje modlící se věrné pracovníky, kteří budou rozsévat při všelikých vodách. Ti, kteří takto pracují, s překvapením zjistí, že těžkosti, snášené ve jménu a síle Ježíšově, upevňují víru a obnovují povahu. Na cestě pokorné poslušnosti je bezpečí a síla, útěcha i naděje. Avšak ti, kteří pro Ježíše nic nekonají, nakonec ztratí odměnu. Slabé ruce nebudou schopné přidržet se Všemohoucího, slabá kolena nevydrží v den úzkosti. Čtenáři Písma a křesťanští pracovníci obdrží slavnou odměnu a uslyší: „To dobře, služebníku dobrý a věrný, ...vejdi v radost Pána svého.“ (Mt 25,21)