Drahý bratře N: Ve svém posledním vidění mi byl představen tvůj případ. Bylo mi ukázáno, že tvůj křesťanský charakter má nedostatky, které nutno překonat dříve, než můžeš v bázni Boží vynaložit úsilí o dokonalé posvěcení. Pravdu sice miluješ, ^{4T 126} ale potřebuješ, abys jí byl posvěcen. Nejsi sobecký ani skoupý v pohostinnosti či v podporování díla pravdy, ale ve tvém srdci je jistý druh sobectví. Máš rád svůj vlastní názor a svému úsudku dáváš přednost před úsudkem jiných. Hrozí ti nebezpečí, že se budeš vyvyšovat nad své bratry. Jsi přísný a své názory rád prosazuješ bez ohledu na bratry, protože svou inteligenci a zkušenost pokládáš za vyšší, než jejich. V tomto ohledu zanedbáváš apoštolovo napomenutí: „nic nečiňte z řevnivosti anebo pro marnou chválu, ale v pokoře jedni druhé za důstojnější nežli sebe mějte.“ (Fil 2,3) Máš své názory, své záměry a své plány a vždy je pokládáš za neomylné.

Ve své domácnosti jsi vždy na sebe bral příliš mnoho starostí. Když někdo nějak tvé názory nebo plány zkřížil, pak místo abys povolil nebo usiloval o dorozumění s těmi, kteří ti oponovali, a aby sis uvědomil, že oni také mají právo na svůj nezávislý úsudek, byl jsi rozmrzelý a uražený. Nesnášel jsi, aby tvá rodina mohla pochybovat o tvých plánech nebo navrhnout něco, co by se lišilo od tvých názorů. V důsledku těchto nepříjemných skutečností tvá rodina obvykle podřídila svá přání tvým a snášela tvé jednání kvůli domácímu klidu. Proto tvá rodina příliš dlouho trpěla a byla krajně shovívavá vůči tvým výmyslům. Toto ti připadá jen jako uznání tvého legitimního práva na autoritu; takové jednání pokládáš ze své strany za zdravé a správné.

Kdykoli tvé rozhodnutí prosadit vlastní úsudek za každou cenu zahnalo tvé přátele do opačné krajnosti a k opovrhování tvým svévolným duchem, pak sis uvědomoval a označoval, že všechen ten odpor přichází z podnětů nepřítele. To tě vedlo ještě k větší zatvrzelosti, s níž jsi prosazoval své vlastní představy bez ohledu na přání jiných.

Jsi v nebezpečí, že budeš mít těžkosti, protože nejsi ochotný popřát svobodu úsudku a názoru těm, se kterými jsi ve styku. ^{4T 127} Bude dobře, uvědomíš-li si, že jejich způsoby a názory mohou jim být právě tak vzácné, jako jsou tobě tvoje. Příliš často zapomínáme na tuto skutečnost při kritizování nesouhlasu jiných. Členy své rodiny ovládáš příliš stroze. V poučování a příkazech jsi k nim příliš náročný a dovolí-li si mít odlišný názor, pak tě to ještě více utvrzuje v jednání podle vlastní představy a k projevu, že ty jsi pánem ve svém domě a nikdo ti nesmí překážet.

Podle všeho si myslíš, že stačí, když řekneš, že to nebo ono musí být vykonáno, a že to skutečně bude vykonáno tak, jak naznačuješ. Tímto svévolným způsobem často překážíš dobrému úsudku své rodiny o tom, co je za určitých okolností správné a náležité. Dopustil ses žalostného omylu tím, že jsi lámal vůli a úsudek své ženy a požadoval od ní, aby se slepě podřizovala tvé vyšší moudrosti, anebo riskovala doma nesoulad.

Neměl by ses snažit ovládat jednání své ženy anebo zacházet s ní jako s pouhým otrokem. Nikdy se nad ní nevyvyšuj a nevymlouvej se v domnění, že „je nezkušená a nižší než ty“. Nikdy se nesnaž nerozvážně omezovat její vůli, protože ona má svou osobnost, která nemůže být podřízena tvé. Viděla jsem, jak mnohé rodiny ztroskotaly pro nesprávné zacházení ze strany hlavy rodiny, zatímco při vzájemném porozumění a shodě mohli všichni žít v dobrém souladu.

Můj bratře, jsi domýšlivý. Zacházíš příliš daleko, jen abys uplatnil svou autoritu. Domníváš se, že znáš nejlepší způsob práce ve své kuchyni. Máš své zvláštní představy o tom, jak by se všechno mělo udělat v tvém pracovním odvětví a očekáváš, že všichni se jako stroje podřídí těmto představám a budou dodržovat zvláštní pořádek podle tvé libovůle.

Tyto snahy přesvědčit přátele, aby se tiše podřídili každému přání a náklonnosti tvé vůle, jsou marné a nicotné. ^{4T 128} Každý má jinou mysl a je to tak dobře, neboť kdyby lidé v tomto ohledu byli totožní, bylo by ještě méně souladu a přirozené přizpůsobivosti druhému, než je dnes. My všichni jsme však představeni jako údy těla, spojené v Kristu. Toto tělo má různé údy a jeden úd nemůže konat přesně totéž, co jiný. Oči jsou přizpůsobeny k vidění a v žádném případě nemohou slyšet místo uší; podobně uši nemohou nahradit ústa a ústa nemohou být náhradou za nos. A přece všechny tyto orgány jsou nutnou součástí dokonalého celku a vzájemně jsou v souladu. Ruce mají své poslání a také nohy. Jeden nemůže druhému říci: „Jsi podřadnější, než já“, ruce nemohou říci nohám: „Nepotřebujeme vás“, ale všechny údy patří k tělu, aby konaly své zvláštní poslání a musíme si jich stejně vážit, protože přispívají k pohodlí a k úplnosti celku.

Všichni nemůžeme mít stejnou mysl a stejné názory, ale jeden člověk má být užitečný a požehnáním druhému, aby tam, kde jeden má nedostatek, druhý ho mohl vynahradit. Máš určité povahové nedostatky a přirozené sklony, které ti mohou dopomoci k tomu, abys ve spolupráci s jinak organizovaným člověkem byl sám duševně vyrovnaný. Namísto svého přísného posuzování by ses měl poradit se svou manželkou a najít společné rozhodnutí. Rodině bys měl dávat možnost k samostatnému úsilí. Nejsou-li však tvé zvláštní směrnice přesně dodržovány, příliš často vidíš chybu u jiných.

Kdyby tvá manželka a ostatní členové tvé rodiny neměli žádný takt anebo dovednost, pak by to bylo omluvitelnější, že do vlastních rukou bereš otěže v takové míře. Poněvadž tu o to nejde, tvé počínání je úplně neoprávněné. Když jsi jim přívětivě vysvětlil své názory na vaření a vedení domácích záležitostí, a když jsi je upozornil, co v tomto ohledu očekáváš, nemáš jít dál, ale dovolit jim, aby svobodně uplatnili tvé připomínky. Pod takovým vlivem se budou mnohem více snažit udělat ti po vůli, než když začneš projevovat svou panovačnost. ^{4T 129} A i kdyby se tvým názorům nepřizpůsobili, netrvej na své vládě a nechtěj mít všechno po svém. Musíš pamatovat, že přirozenou nezávislost jiných nutno respektovat. Jestliže tvoje žena udělá svou práci jak ji vyhovuje nelépe, nemáš právo zasahovat do jejich záležitostí a zneklidňovat a obtěžovat ji svými mnohými připomínkami a úvahami o její práci.

Máš mnoho dobrých a šlechetných povahových rysů. Jsi zdvořilým a vlídným mužem, ale jen vůči lidem mimo své rodiny. Do jisté míry to lze snad připsat tomu, že si svou přirozenou náklonnost neodvažuješ uplatnit k někomu jinému mimo těch, které pokládáš za značně nižší než jsi ty. Není-li ve společnosti tvá nadřazenost dostatečně uznávána, jsi rozhodnut usilovat o to doma, kde podle tvých představ se nikdo neodváží diskutovat o tvých nárocích.

Měl bys všemožně usilovat o změnu ve svém nitru. Jsi-li ochoten obětovat své sobectví, svou panovačnost, přísnost, své oblíbené představy a názory, můžeš mít klidný, šťastný domov, v němž se budou dobře cítit i andělé Je snad příjemnější uplatňovat v domácnosti vlastní vůli, než vidět patřičnou svobodu jednání? Tvůj domov není vždy tím, čím by měl být, ale příčinou rodinného nesouladu jsi ty sám. Pokládáš-li se zde na zemi za Kristova svědka, pak tě prosím, nepředstavuj falešně svého požehnaného Vykupitele, který byl tichý a pokorný, něžný a odpouštějící.

Měl by ses vážně zamyslet nad skutečností, že lidem se zdravým úsudkem a vlastními názory se těžce pracuje přesně podle šablony jiných. Proto nemáš morálního právo tísnit svou ženu a rodinu svými rozmary a nedůtklivými představami o jejich práci. Bylo by to těžké, abys najednou změnil svůj způsob jednání, ale učiň pevné rozhodnutí, že do kuchyně nevstoupíš, nebude-li to pro povzbuzení a uznání práce těch, kdo v ní pracují. Místo kritiky nechť nastoupí pochvala. ^{4T 130}

Pěstuj povahové rysy, které jsou opakem těch, které jsou zde kárány. Snaž se rozvinout dobrotivost, trpělivost, lásku a všechny ctnosti, které budou mít proměňující vliv ve tvé domácnosti a ozáří život tvé rodiny a tvých přátel. Vyznej, že jsi udělal křivdu, pak se poctivě obrať a snaž se být spravedlivý a jednat správně. Nesnaž se zotročovat svou ženu, ale laskavostí a nesobeckou touhou usiluj o její pohodlí a štěstí; obklop ji svým něžným soucitem. Dej jí příležitost, aby uplatnila své schopnosti a nesnaž se pokřivit její mysl a formovat její úsudek, až ztratí svou duševní zvláštnost.

Ona je Božím dítětem, ženou s vynikajícími schopnostmi a dobrým vkusem, se skromným úsudkem o sobě. A ty jsi ji tak dlouho diktoval a znechucoval její nezávislé myšlení, že pod tímto vlivem se stále více uzavírala do sebe a nerozvinula šlechetné ženství, které ji právem patří. Při poradě se svou ženou o záležitostech týkajících se jejich zájmů, které jsou na stejné úrovni jako tvé zájmy, poznáváš, že při vyjádření opačného názoru se ve svém srdci cítíš dotčen, zmocňuje se tě vlastní já a vylučuje onen pocit úcty, který bys měl přirozeně projevovat vůči společnici svého života.

Tentýž duch, jakého projevuješ doma, se projeví více nebo méně ve tvém sborovém společenství. Tvá rozhodná vůle a tvé neoblomné názory budou podníceny a stanou se krajně vládnoucí mocí. To se nikdy nestane, musíš si však uvědomit potřebu případného podřízení vlastních názorů úsudku jiných a do jisté míry nesmíš setrvávat na své cestě, která se často blíží neoblomnosti. Chceš-li Boží požehnání přijat každý den, měl bys usměrnit své sklony k pano­vačnosti a uzpůsobit je svému Božskému vzoru.

Svoji ženu častokrát nevědomě zarmucuješ, protože na svá slova a činy nedbáš s takovou pozorností s jakou bys měl. Tím oslabuješ její lásku k tobě a podporuješ chlad, který se nepozorovaně plíží do vašeho domova. ^{4T 131}

Budeš-li méně myslet na sebe a více na poklad ve své domácnosti a budeš-li členům své rodiny věnovat více pozornosti a dovolíš-li jim patřičné uplatnění jejich osobního úsudku, pak to bude k tvému i jejich požehnání a tvá úcta u nich poroste.

Měl jsi sklon hledět s určitým pohrdáním na své bratry, kteří se mýlili, a kteří pro svou přirozenou povahu těžko překonávali zlo, které je ovládalo. Ježíš se však nad nimi slitovává, miluje je a snáší jejich slabosti právě tak jako tvé. Nepočínáš si správně, vyvyšuješ-li se nad ty, kteří nejsou tak silní, jako ty. Mýlíš se, uzavíráš se do své samospravedlnosti a děkuješ Bohu, že nejsi jako jiní, a že tvá víra a horlivost převyšuje víru těch chudých, slabých jednotlivců, usilujících o spravedlnost v různých znechucujících okolnostech a temnotě.

Andělé z čistého a svatého nebe přicházejí na tento svět, aby soucítili s těmi nejslabšími, nejbezmocnějšími a nejpotřebnějšími a sám Kristus sestoupil ze svého trůnu, aby pomohl právě takovým. Nemáš právo vyvyšovat se nad tyto klesající jednotlivce, ani jim dávat znát svou výraznou nadřazenost. Usiluj o hlubší soulad s Kri­stem, měj soucit s bloudícími, pozvedni ruce, posiluj slabá kolena a povzbuzuj je, aby slabá srdce zesílila. Měj s nimi soucit a pomoz jim tak, jak se Kristus slitoval nad tebou.

Chtěl jsi konat určité dílo pro Mistra. Zde máš vykonat něco, co Mu bude příjemné a právě toto dílo konají andělé. Můžeš s nimi spolupracovat. Nejsi však schopen kázat lidem Slovo. Můžeš mít všeobecně správné poznání naší víry, ale chybí ti vzdělaní učitele. Nedovedeš se přizpůsobit potřebám a způsobům jiných. Nemáš dostatečně silný hlas. I v konferenčních shromážděních mluvíš příliš potichu a přítomní tě nemohou slyšet. Drahý bratře, často býváš nudný. I v menších shromážděních bývají tvé poznámky příliš dlouhé. Každé slovo které řekneš může být pravdivé, ale má-li proniknout k duši, ^{4T 132} musí je provázet zápal duchovní moci. To, co říkáme, má směřovat přímo k cíli a nemá být natolik zdlouhavé, aby to posluchače unavovalo, jinak to nenajde místo v jejich srdcích.

Pro všechny je spousta práce. Ty, můj drahý bratře, můžeš bezpečně konat dobrou službu pro Pána, budeš-li pomáhat těm, kteří nejvíce potřebují pomoci. Můžeš si myslet, že tvá práce v tomto odvětví není náležitě doceněna, ale pamatuj, že dílo našeho Spasitele bylo také zlehčováno těmi, kterým přišel pomoci. Přišel zachránit ty, kteří hynuli; ale právě ti, jímž chtěl pomoci, odmítli jeho pomoc a nakonec ho usmrtili.

Nepodaří-li se ti něco devětadevadesát krát a pak bys konečně jedinému člověku pomohl ze záhuby k záchraně, vykonáš šlechetný čin pro Mistrovo dílo. Chceš-li být Ježíšovým spolupracovníkem, pak musíš mít velkou trpělivost k těm, jímž chceš pomoci, nesmíš pohrdat jednoduchou prací, ale hleď na požehnané výsledky. Neodpovídají-li lidé, s nimiž pracuješ tvé představě, často si říkáš: „Co mi po nich, nestojí za spasení.“ Co kdyby Kristus jednal podobně s ubohými vyvrheli? Zemřel proto, aby zachránil ubohé hříšníky a pracuješ-li týmž duchem a týmž způsobem, jaký ti ukazuje příklad Toho, jehož následuješ a přenecháš-li následky Bohu, pak v tomto životě nikdy nevystihneš množství dobra, které jsi vykonal.

Máš sklon usilovat o vznešenější práci, než jaká se ti přirozeně naskýtá. Chtěl bys působit mezi vzdělanými a váženými lidmi. Ale tato třída určitě zklame tvé očekávání. Budou-li dále pokračovat v přestupování, zřídka si plně uvědomí svůj ztracený a beznadějný stav. Měl bys pracovat jako Kristus ve vší pokoře a neztratíš svou odměnu. Je právě tak ctí pracovat mezi skromnými a níže postavenými lidmi a vést je k Spasiteli, jako mezi bohatými a slavnými. Především neber na sebe zodpovědnosti, které nebudeš moci unést.

Měli bychom vynaložit všechno možné úsilí, 4T 133 abychom shromáždění našeho lidu učinili zajímavá. V tomto ohledu můžeš mnoho pomoci, budeš-li si správně počínat. Naše společná shromáždění by měla být náležitě vedena. Několik jadrných slov ohledně tvého pokroku v duchovním životě, promluvených jasně a srozumitelně se vší vážností, bez jakéhokoli úsilí o kázání, by pro jiné bylo povzbuzením a pro tebe požehnáním.

Na své srdce musíš nechat působit zjemňující a tišivý vliv Ducha Božího. Nikdo si nesmí myslet, že Božím požadavkům odpovídá jen správné poznání samotné pravdy. Láska a dobrá vůle, kterou projevujeme jen tehdy, když naši přátelé uznají naše způsoby za správné, nemá skutečnou hodnotu, neboť to je přirozený sklon neznovuzrozeného srdce. Ti, kdož se pokládají za Boží děti a chodí ve světle, by neměli být mrzutí nebo rozčíleni, když se jim něco nezdaří.

Miluješ pravdu a usiluješ o její rozmach. Ještě se dostaneš do různých okolností, abys byl vyzkoušen a prověřen. Podřídíš-li se kázni, pak můžeš rozvinout pravý křesťanský charakter. Jde o tvé životní zájmy. Nejvíce potřebuješ svatost a sebeobětavost. Můžeme získat poznání pravdy a číst její nejskrytější tajemství, ba vydat pro ni i své tělo k upálení, a přece nemáme-li lásku a soucit, jsme jako zvučící měď a znějící zvon.

Usiluj o to, abys dovedl více si vážit jiných, než sebe. Méně spoléhej na sebe, méně si důvěřuj, usiluj o důvěru vůči jiným, o snášenlivost a bratrskou lásku. Pohotově pomáhej bloudícím a měj porozumění a něžný soucit vůči slabým. Nemusíš opouštět své zaměstnání abys oslavil Pána, ale každodenně můžeš každým skutkem a slovem při svém obvyklém povolání ctít Toho, jemuž sloužíš a mezi těmi, s nimiž přicházíš do styku, šířit správný vliv.

Vůči jiným buď zdvořilý, něžného srdce a odpouštějící. Ať v Ježíšově lásce zanikne tvé vlastní já, abys mohl ctít svého Vykupitele a konat dílo, které ti určil. Jak málo víš o zápasech srdce ubohých lidí, ^{4T 134} kteří byli spoutáni řetězy temnosti a jimž chybí rozhodnost a mravní síla. Snaž se chápat slabost jiných. Pomoz nuzným. Ukřižuj vlastní já a nechť se Ježíš zmocní tvé duše, abys mohl uplatňovat zásady pravdy ve svém každodenním životě. Pak budeš požehnáním sboru a všem těm, z nimiž přicházíš do styku, jako nikdy předtím.