Drazí bratři M, ve vidění z posledního ledna mi byly ukázány některé věci ohledně vás dvou. Bylo mi ukázáno, že duchovně nerostete, jak je to vaší povinností a předností. Rozsah díla a z Boží prozřetelnosti poskytnuté možnosti by měly zapálit vaše srdce. Kristus chtěl, aby jeho věřící děti byly světlem světa a solí země. Svatý život, křesťanský příklad dobrého člověka, šíří v obci světlo, jímž jsou všichni osvíceni. Jak velký by tedy měl být vliv ve společnosti věřících, kdyby se všichni řídili Božími přikázáními.

Bůh přikázal zvěstovat Slovo, aby probudil a přesvědčil hříšníky. Když je kazatel živým příkladem Kristova sebezapření a oběti, když jeho řeč a činy jsou v souladu s božským Vzorem, pak svým vlivem bude mocně působit na ty, kdož naslouchají jeho hlasu. Všichni však nemohou být učiteli slova za kazatelnou. Povinnosti různých lidí jsou rozmanité a práce je pro všechny. Všichni mohou pomoci dílu, budou-li nesobecky obětovat ze svých prostředků, aby pomohli různým odvětvím díla, aby opatřili prostředky na šíření spisů a tiskovin, a šířili je mezi lidmi, aby se pravda rozšířila. Ti, kteří dávají peníze k šíření díla, nesou určitý díl břemene tohoto díla; jsou Kristovými spolupracovníky, neboť Bůh svěřil lidem prostředky, aby byly použity na svaté a moudré účely. Jsou nástroji, které nebesa povolala ke konání dobra a lidé mají tyto hřivny svěřit penězoměncům.

Drazí bratři, vždy pamatujte, že jste Božími správci, ^{4T 119} a že jste Bohu odpovědni za časné hřivny, které vám propůjčil, abyste jich moudře používali k Jeho slávě. Nechtěli byste důkladně prozkoumat svá srdce a prověřit pohnutky, které vás pudí k činnosti? Bylo mi ukázáno, že vaším nebezpečím je milování vlastního majetku. Vaše uši nejsou pohotové slyšet Mistrovo volání v osobě Jeho svatých a v potřebách Jeho díla. Svůj poklad nevěnujete radostně křesťanskému podnikání. Toužíte-li však mít poklad v nebi, měli byste si jej opatřit, pokud máte k tomu příležitost. Domníváte-li se, že je bezpečnější použít svých prostředků na hromadění pozemských statků a na dílo věnovat jen nepatrnou částku, pak se budete muset spokojit s nebeským pokladem podle toho, jak jste si ho ukládali v nebeské bance.

Chcete být svědky pokroku Božího díla, ale málo o to usilujete. Kdybyste vy, jakož i jiní lidé, kteří vyznávají naši svatou víru, mohli vidět své skutečné postavení a uvědomit si svou odpovědnost vůči Bohu, pak byste opravdověji spolupracovali s Ježíšem. „Protož milovati budeš Hospodina Boha svého, z celého srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své.“ (Dt 6,5) Tu nelze mít rozdělený zájem, neboť celé srdce, mysl a síla zahrnují celého člověka.

Apoštol praví: „Nejste sami svoji. Neboť koupeni jste za velikou cenu.“ (1Kor 6,19.20) Když ubohý, odsouzený hříšník byl pod zlořečenstvím Božího zákona, Ježíš ho tak miloval, že se za tohoto přestupníka obětoval. Vykoupil ho svou krví. Nemůžeme docenit převzácné výkupné, zaplacené za vykoupení padlého člověka. Měli bychom projevit nejlepší a nejsvětější city srdce za tak obdivuhodnou lásku. Časné dary, z nichž se těšíme, jsou vám pouze propůjčeny, aby pomohly v pokroku Božího království.

Mluvíme o desátkovém systému. A přece, jak nepatrné se mi to zdá! Jak malé ocenění! Jak marné úsilí měřit čas, peníze a lásku světa s láskou a obětí, která je nezměřitelná a nevystihnutelná! Desátky pro Krista! Jaká ubohost, jak směšná náhrada za to, ^{4T 120} co má tak nesmírnou cenu! Z Golgatského kříže Kristus vyzývá k bezpod­mínečné odevzdanosti. Bohatému mládenci slíbil poklad v nebi, prodá-li všechno co má a dá-li to chudým, vezme-li svůj kříž a bude-li ho následovat. Všechno co máme, bychom měli obětovat Bohu. Nebeský Majestát přišel na svět, aby zemřel jako oběť za hříchy člověka. Jak chladné a sobecké je srdce, které se dovede odvrátit od tak nesmírné lásky a zamilovat si marnost tohoto světa.

Chce-li vás ovládnout sobectví, myslete na Toho, který obětoval slavné příbytky nebes a kvůli vám odložil královské roucho, stal se chudým, abyste jeho chudobou mohli zbohatnout. Chcete snad pohrdnout touto velikou láskou a bezmezným milosrdenstvím a odmítnout malou oběť a zapřít se pro Jeho drahé dílo? Chcete snad lpět na pokladech tohoto života a odříci pomoc při šíření slavného díla prav­dy?

Za starodávna dostali Izraelité příkaz, aby obětovali za celé shromáždění, aby každý byl očištěn od obřadného poskvrnění. Bylo třeba obětovat červenou jalovici, která symbolizovala tu nejdokonalejší oběť, jež vykoupí lidstvo od hříchů. Šlo o příležitostnou oběť k očištění všech, kteří se nevyhnutelně anebo náhodně dotkli mrtvoly. Každý, kdo přišel jakýmkoli způsobem do styku s mrtvolou, byl pokládán za obřadně nečistého. Židy to mělo co nejvýrazněji upozornit na skutečnost, že smrt je následek hříchu, a že mrtvola tedy symbolizuje hřích. Jedna jalovice, jedna archa, jeden měděný had, výrazně ukazovaly k jedné velké oběti - oběti Kristově.

Tato jalovice musela být červená a to symbolizovalo krev. Musela být bez poskvrny, bez chyby a nesměla mít na sobě do té doby žádné jho. Zde byl opět představen Kristus. Syn Boží přišel dobrovolně vykonat výkupné dílo. Žádné jho povinnosti ho k tomu nenutilo, protože On je nad každým zákonem. Andělé, jako Boží rozumní služebníci, chtěli sami vzít toto jho povinnosti; ^{4T 121} žádná jejich osobní oběť by nemohla vykoupit padlého člověka z viny. Jedině Kristus nepodléhal požadavkům zákona a mohl se ujat vykoupení hříšného lidstva. Měl moc život položit a zase ho vzít. „Kterýž jsa ve způsobu Božím, nepoložil sobě toho za kořist rovný býti Bohu.“ (Fil 2,6)

A přesto tato slavná bytost, milovala ubohého hříšníka a vzala na sebe podobu služebníka, aby mohla trpět a zemřít za člověka. Ježíš mohl zůstat u svého Otce, nosit své královské roucho a korunu. Rozhodl se však zaměnit všechno bohatství, čest a slávu nebes za chudobu člověka a své přednostní postavení za úzkosti Getsemanské zahrady, za ponížení a utrpení Golgaty. Stal se mužem bolesti a utrpení, aby svým utrpením a krví mohl očistit a vykoupit hříšný svět. „Aj, jdu“, souhlasil radostně, „abych činil vůli tvou, Bože můj!“ (Ž 40,8.9)

Jalovici k obětování vyvedli za tábor a tam ji obřadně zabili. Kristus trpěl za branami Jeruzaléma, protože Golgata byla za městskými zdmi. Tato skutečnost symbolizuje význam Kristovy smrti nejen pro Židy, ale pro celé lidstvo. Zvěstuje padlému světu, že přišel jako jejich Vykupitel a vyzývá je, aby přijali nabízenou záchranu. Když jalovice byla co nejdůstojněji zabita, kněz v bílém rouchu bral do rukou vytékající krev a kropil jí sedmkrát směrem ke stánku. „A majíce kněze velikého nad domem Božím, přistupme s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého, a umyté tělo vodou čistou.“ (Žd 10,21.22)

Tělo jalovice pak shořelo na popel, což představovalo celou a úplnou oběť. Popel pak sebral ten, kdo se neposkvrnil dotykem s mrtvolou a dal do nádoby s pramenitou vodou. Tato čistá a neposkvrněná osoba vzala pak cedrovou hůl a šarlatovou látkou a svazkem yzopu ^{4T 122} a vykropila obsah nádoby na stany a shromážděný lid. Tento obřad se opakoval vícekrát kvůli důkladnému očištění od hříchu.

Podobně i Kristus, když jako bezhříšný a spravedlivý vylil svou předrahou krev, vešel do svatyně svatých, aby očistil svatostánek. Červený proud jeho krve vykonal službu smíření Boha s člověkem. Někomu se může zdát příběh s jalovicí bezvýznamnou událostí, ale činilo se tak na rozkaz Boží a má to svůj hluboký význam, který dodnes neztratil svou důležitost.

Kněz použil cedru a yzopu. Namáčel je do očišťující vody a kropil nečisté. Toto bylo předobrazem Kristovy krve, vylité k našemu očištění od mravních nečistot. Opakované kropení naznačuje důkladnost díla, potřebného pro kajícího hříšníka. Všechno, co člověk má, musí být posvěcené. Nejen že má mít obmytou duši, čistou a bez poskvrny, ale má usilovat o to, aby celá jeho rodina, domácnost, majetek a všechno, co mu patří, bylo posvěceno Bohu.

Když byl stan pokropen yzopem, nad dveřmi očištěných bylo napsáno: Pane, jsem tvůj. Takto by tomu mělo být i s těmi, kteří vyznávají, že je očistila Kristova krev. Bůh dnes pracuje právě tak, jako za starodávna. Žalmista se ve své modlitbě dotýká tohoto symbolického obřadu slovy: „Vyčisť mne yzopem a očištěn budu; a nad sníh bělejší budu.“ „Srdce čisté stvoř mi, Bože, a ducha přímého obnov u vnitřnostech mých.“ „Navrať mi radost spasení svého a duchem dobrovolným utvrď mne.“ (Ž 51, 9.12.14)

Kristova krev je účinná, ale je zapotřebí, aby byla nepřetržitě používána. Bůh nechce, aby Jeho služebníci použili jen prostředky, které jim připravil pro svou slávu, ale chce, aby obětovali sama sebe Jeho dílu. Jestliže jste se, bratři, stali sobečtí a zadrželi jste Pánu to, co jste měli radostně vložit do Jeho služby, pak potřebujete, abyste se nechali důkladně pokropit touto krví, ^{4T 123} abyste se mohli odevzdat Bohu i s tím, co máte.

Moji vážení bratři, nejste tak opravdově nesobecky posvěceni dílu Božímu, jak to Pán od vás žádá. Svou pozornost jste věnovali časným věcem. Získali jste podnikatelské vzdělání, abyste tím sami získali úspěch. Bůh však od vás žádá, abyste s Ním vstoupili do užšího spojení, aby vás mohl formovat a vzdělávat pro své dílo. Starý Izrael dostal příkaz, aby člověk, který by zůstal nečistý a odmítl se očistit, byl vyloučen ze shromáždění. To má pro nás zvláštní význam. Bylo-li ve staré době nutno, aby nečistý člověk byl očištěn prolitou krví, o kolik je důležitější, aby ti, kteří žijí v nebezpečí posledních dnů a jsou vystaveni satanským pokušením, měli očištěna srdce Kristovou krví. „Neboť jestliže krev býků a kozlů, a popel jalovice, pokropující poškvrněných, posvěcuje k očištění těla, čím více krev Kristova, kterýž skrze Ducha věčného samého sebe obětoval nepoškvrněného Bohu, očistí svědomí vaše od skutků mrtvých ke sloužení Bohu živému?“ (Žid 9,13.14)

Oba byste měli vykonat mnohem více, než jste vykonali pro podporu Božího díla. Se vší odpovědností vás prosím, abyste se probrali ze svého smrtelného spánku, abyste přestali sloužit světským věcem a se vší opravdovostí usilovali o vstup do svého nesmrtelného dědictví. Pracujte, dokud je den. Neohrožujte své duše promarňováním přítomných příležitostí. Nepokládejte své věčné zájmy za druhořadé. Nedávejte přednost světu před náboženstvím a v hrozících okolnostech se denně snažte získat duchovní bohatství. Každým dnem se blížíte k poslednímu účtování. Buďte připraveni vrátit hřivny, jež vám byly propůjčeny, i s úroky, jichž jste získali rozvážným používáním.

Nemůžete si dovolit obětovat nebe anebo ohrožovat svou bezpečnost. Nedopusťte, abyste pro klam bohatství zanedbali nesmrtelný poklad. Satan je zákeřný nepřítel a stále vám je v patách, snaží se, aby vás polapil a připravil vám záhubu. Žijeme v čekací lhůtě, ^{4T 124} „buďtež bedra vaše přepásaná, a svíce hořící, podobni lidem očekávajícím Pána svého, až by se vrátil ze svatby, aby hned, jak by přišel a potloukl, otevřeli jemu.“ (Lk 12,35.36)

Dávejte pozor, bratři, na první ochabnutí vašeho světla, na první zanedbání modlitby, na jistý příznak duchovního spánku. „Kdo vytrvá až do konce, ten spasen bude.“ (Mt 10,22) Věřící mohou zářit jako světla ve světě jedině stálým cvičením víry a lásky. Sloužíte-li mamonu, ač se pokládáte za Boží služebníky, pak se na příchod Páně chystáte uboze. Když se objeví, pak mu musíte předložit do země pohřbené, zanedbané, zneužité a znehodnocené hřivny - rozdělenou lásku.

Oba jste se pokládali za Kristovy služebníky. Jak je nutné, abyste poslouchali směrnice svého Pána a věrně plnili své povinnosti. „Pohleďte jakou lásku dal nám Otec, totiž abychom synové Boží slouli.“ (1Jn 3,1) Tato láska nemá obdoby a umožňuje, abychom byli syny a dcerami Božími. Proto Otec očekává poslušnost od svých dětí, proto vyžaduje správné nakládání s majetkem, který jim svěřil. Nemohou ho svévolně použít podle svých zálib, ale je to Boží kapitál, za který mu jsou zodpovědni.

Jak vzácné zaslíbení mají Boží dítky! Jak plné je Spasitelovo smíření za naše viny! Spasitel, jehož srdce je plné neměnné lásky, odvolává se dosud v zájmu hříšníka na svou krev. Zraněné ruce, probodený bok a znetvořené nohy prosí výmluvně za padlé lidstvo, jehož vykoupení bylo tak draze zaplaceno. Čas, ani události nemohou tomuto dílu smíření ubrat na síle. Tak jako vonný oblak kadidla vystupoval příjemně do nebe a Aron kropil krví slitovnici a očisťoval starý Izrael od přestoupení, tak přijímá Bůh zásluhy zabitého Beránka na očištění od poskvrn hříchu.

„Bděte a modlete se, abyste nevešli v pokušení.“ (Mt 26,41) Musíte probojovat těžké zápasy. ^{4T 125} Měli byste si obléci celou výzbroj, spravedlnosti a osvědčit se jako neochvějní a praví služebníci svého Vykupitele. Bůh na svém poli nepotřebuje lenochy, ale Kristovy spolupracovníky, bdělé strážné na svém místě, chrabré vojíny kříže, připravené vykonat všechno a odvážit se všeho pro dílo, do něhož se zapojili.

Pravé štěstí nám nezaručí bohatství ani rozumové schopnosti, ale pravá mravní hodnota a smysl vykonané povinnosti. Můžete získat odměnu vítěze a stát před Kristovým trůnem, abyste vzdávali chválu v den, kdy shromáždí své svaté, ale vaše roucha musí být očištěna v Beránkově krvi a láska vás musí přikrýt jako roucho a vy musíte být nalezeni bez poskvrny a bez nečistoty.

Jan říká: „Potom pohleděl jsem, a aj, zástup veliký, kteréhož by žádný sečíst nemohl, ze všech národů a pokolení a lidí i jazyků, ani stojí před trůnem a před obličejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho, a palmy v rukou jejich. A volali hlasem velikým, řkouce: Spasení jest od Boha našeho na trůnu sedícího a od Beránka.“ „To jsou ti, kteříž přišli z velikého soužení, a omyli roucha svá a zbílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím, a slouží jemu dnem i nocí ve chrámě jeho; a ten, kterýž sedí na trůnu, přebývati bude s nimi. Nebudou lačněti více, ani žízniti více, a nebude bíti na ně slunce, ani žádné horko. Nebo Beránek, kterýž jest u prostřed trůnu, pásti je bude, a dovede je k živým studnicím vod; a setře Bůh všelikou slzu s očí jejich.“ (Zj 7,9.10.14-17)