Žijeme v posledních dnech, kdy touha po vzdávání a ženění se stala jedním ze znamení blízkého Kristova příchodu. V těchto záležitostech se lidé neradí s Bohem. Obětuje se náboženství, životní povinnosti i zásady, jen aby splnili touhy svého neposvěceného srdce. Při sňatku by neměly být tak velké zábavy. ^{4T 504} Ze sta manželství nevyzní ani jediné tak šťastné, aby neslo Boží pečeť, a aby byl Bůh v manželství lépe oslaven. Špatné následky ubohých manželství jsou velmi rozšířené. Taková manželství uzavírá jen pud. Málokdo se upřímně nad tím zamýšlí a porada se zkušenějšími se pokládá za nemoderní.

Půdy a hříšná vášeň nahradily čistou lásku. Mnozí ohrožují svou duši a přivolávají si Boží zlořečenství, když vstupují do manželského svazku jen proto, aby ukojili svou žádost. Byly mi ukázány případy některých, kteří vyznávají, že věří pravdě, kteří se však velmi zmýlili, když si vzali nevěřícího druha. Utěšovali se, že nevěřící strana přijme pravdu. Avšak jen co nevěřící dosáhl, čeho chtěl, je dále od pravdy než předtím. A pak začíná to zákeřné působení, ustavičné úsilí nepřítele odvést věřícího od víry.

Mnozí nyní ztrácejí svůj zájem a důvěru k pravdě, protože se dostali do úzkého pojení s nevěrou. Dýchají ovzduší pochyb, nedůvěry a nevěry. Vidí a slyší nevěru a nakonec se ji oblíbí. Někteří mohou mít odvahu odolávat těmto vlivům, avšak v mnohých případech je jejich víra nepozorovatelně podkopávána a nakonec zničena. Tehdy satan úspěšně provedl své plány. Pracoval svými nástroji tak nepozorovaně, že zábrany víry a pravdy byly zlomeny dříve, než si věřící jednotlivci mohli uvědomit, kam se dostali.

Je nebezpečné vstupovat do manželského svazku s nevěřícím. Satan dobře ví, že v hodině sňatku mladého muže a ženy končí dějiny jejich náboženské zkušenosti i činnosti. Pro Krista jsou ztraceni. Nějaký čas se mohou snažit žít křesťansky, avšak všechno jejich úsilí naráží na vytrvalý vliv opačného směru. Kdysi dávali přednost a s radostí hovořili o své víře a naději. ^{4T 505} Už je to však znechutilo a nezmiňují se o tomto předmětu, protože vědí, že ten, s kým svázali svůj osud, nemá o to žádný zájem. Výsledkem je, že víra v převzác­nou pravdu v srdci vymírá a satan zákeřně vztahuje kolem nich síť pochybností.

Nadměrné konání dovoleného přerůstá ve vážný hřích. Ti, kteří vyznávají pravdu, nedbají na Boží vůli, když uzavírají manželství s nevěřícími. Tím ztrácejí Jeho lásku a žalostně toho budou litovat. Nevěřící může mít skvělý mravní charakter, avšak skutečnost, že nedbal Božích požadavků a pohrdal spasením, je dostatečným důvodem, aby se takovýto svazek neuzavíral. Nevěřící může mít podobnou povahu jako onen mladý muž, kterému Ježíš pravil: „Jednoho se ti nedostává" a to bylo právě to nejpotřebnější.

Někdy se tvrdí, že nevěřící je příznivě nakloněn k náboženství a má vlastnosti, jaké jen možno v manželství od druha očekávat, kromě jednoho - není křesťanem. I když lepší úsudek věřícího druha mu může naznačovat nenáležitost doživotního spojení s nevěřícím, přece v devíti případech z deseti vítězí náklonnost. Duchovní úpadek začíná ve chvíli slibu při oltáři. Náboženský zápas hasne a padá jedna hráz za druhou, až oba stojí vedle sebe pod černým satanovým praporem. Už při svatební hostině vítězí duch světa nad svědomím, vírou a pravdou. V novém domově se modlitební chvíle zanedbává. Ženich a nevěsta si zvolili jeden druhého a propustili Ježíše.

Nevěřící z počátku nemusí projevovat žádný odpor v novém svazku; má-li se však otázka biblické pravdy stát předmětem úvah a pozornosti, probouzí se brzy námitky: „Když sis mne brala, věděla jsi, kdo jsem. Nechci být znepokojován. Vezmi na vědomí, že rozhovor o tvých zvláštnostech je zakázán." ^{4T 506} Když by měl věřící projevit nějakou zvláštní naléhavost pro svou víru, mohlo by se to zdát jako nelaskavost k tomu, kdo nemá žádný zájem o křesťanskou zkušenost.

Věřící uvažuje, že v novém poměru musí svému druhu, kterého si vyvolil, v něčem povolit. Trpí se společenské, světské zábavy. Nejprve je tu velká neochota, avšak zájem o pravdu se pomalu mění v pochybnost a nevěru. Nikdo by nepomyslel na to že kdysi zásadní, uvědomělý věřící a oddaný následovník Krista by se mohl někdy stát takovým kolísajícím pochybovačem, jakým je nyní.

Co by měl každý křesťan činit, když se dostane do těžkého postavení, kde se zkouší spolehlivost jeho náboženských zásad? S roz­hodností hodnou následování by měl otevřeně říci: „Jsem uvědomělý křesťan. Věřím, že sedmý den týdne je sobota. Rozcházíme se ve víře i v zásadách. Nemůžeme být spolu šťastni, protože budeme-li usilovat o dokonalejší poznání Boží vůle, budeme se čím dále tím méně podobat světu než Kristu. Nenajdeš-li v Kristu nadále žádné zalíbení, žádný půvab v pravdě, budeš milovat svět, který já nemohu milovat a mne budou těšit Boží věci, které ty nemůžeš mít rád. Duchovní věci je třeba rozeznávat duchovně. Bez duchovního rozsuzování nebudeš moci postihnout to, co Bůh ode mne požaduje a uvědomit si moje povinnosti k Mistru, kterému sloužím; proto budeš pociťovat, že tě zanedbávám pro náboženské povinnosti. Nebudeš šťastný. Budeš žárlit na lásku, kterou miluji Boha a já budu osamocena ve své víře. Změní-li se tvé názory a přijme-li tvé srdce Boží požadavky a naučíš se milovat mého Spasitele, pak se náš vztah může obnovit.“

Věřící tu přináší pro Krista oběť, kterou jeho svědomí pokládá za správnou a která ukazuje, že si věčný život cení tak vysoko, ^{4T 507} že nemůže riskovat Jeho ztrátu. Cítí, že je lépe zůstat o samotě, než celoživotně svazovat svůj zájem s tím, kdo dává přednost světu před Ježíšem, a kdo by ho odváděl od Kristova kříže. Mladí lidé však nevidí nebezpečí v náklonnosti k nevěřícím. Mysl mladého člověka je tak okouzlena sňatkem, že je těžko ho zbavit této představy a zasáhnout jeho mysl vědomím velké zodpovědnosti, která vyplývá z manžel­ského slibu. Tento slib svazuje osudy dvou jednotlivců svazkem, který má rozdělit jen smrt.

Může ten, který usiluje o slávu, čest, nesmrtelnost a věčný život, tvořit jednotu s tím, kdo se nechce zařadit mezi bojovníky Kristova kříže? Vy, kteří vyznáváte, že jste si zvolili Krista za svého Pána a rozhodli se ve všem ho poslouchat, budete sdílet své zájmy s tím, koho ovládá kníže mocnosti temnoty? „Zdali půjdou dva spolu, leč by se snesli?“ Am 3,3. „Opět pravím vám: Jestliže by dva z vás shodli se na zemi o všelikou věc, za kterou by koli prosili, stane se jim od Otce mého nebeského“ Mt 18,19. Jaký je to však nezvyklý pohled! Zatímco jeden z dvojice koná pobožnost, ten druhý je bez zájmu a lhostejný. Zatímco jeden hledá cestu k věčnému životu, ten druhý je na široké cestě k smrti.

Stovky lidí obětovaly Krista a nebesa, když vstoupily do manželství s neobrácenou osobou. Je možné, aby pro ně láska a obecenství s Kristem měly tak malou cenu, že se přednostně sdružují s ubohým nesmrtelníkem? Má nebe tak nepatrnou hodnotu, že se chce vzdát jeho slávy pro někoho, kdo nemá žádnou lásku k drahému Spasiteli?

Štěstí a blaho manželského života závisí na jednomyslnosti manželů. Jak se může tělesná mysl shodnout s myslí, která se připodobňuje Kristovu duchu? Jeden rozsévá tělu, myslí a jedná podle vnuknutí vlastního srdce; druhý rozsévá duchu, snaží se potlačit sobectví, ^{4T 508} zdolat své přirozené sklony a žít v poslušnosti Mistra, jehož chce být služebníkem. Ve svých zálibách, náklonnostech a úmyslech se stále rozcházejí. Dokud věřící nezíská nevěřícího pevným setrváváním v zásadách, dotud, jak tomu všeobecně bývá, bude znechucen a obětuje své náboženské zásady za ubohý životní doprovod, který nijak nesouvisí s nebem.

Za starodávna Bůh přísně zakázal svému lidu vstupovat do manželství s příslušníky jiných národů. Nyní se proti tomu namítá, že tento zákaz platil proto, aby ochránil Židy od sňatku s modlo­služebníky a příbuzenství s pohanskými rodinami. Avšak tehdejší pohané byli v mnohem lepším postavení než jsou nevěřící této doby, kteří mají světlo pravdy a přece zatvrdile odmítají jeho přijetí. Dnešní hříšník má mnohem větší vinu než pohan, protože kolem něho jasně září světlo evangelia. On mrzačí svědomí a je záměrně Božím nepřítelem. Důvod, který Pán vyznačil pro zákaz těchto sňatků, zněl: „Neboť by odvedla syna tvého od následování mne, a sloužili by bohům cizím, pročež by se popudila prchlivost Hospodinova na vás, a zahladila by tě rychle.“ Dt 7,4. Izraelité, kteří se odvážili nedbat tohoto Božího zákazu, činili to za cenu náboženských zásad. Poučte se z Šalomounova případu! Jeho ženy odvrátily jeho srdce od Boha.