Drahá sestro, bylo mi ukázáno, že máš určité nedostatky, jejichž odstranění bys měla pokládat za důležité, chceš-li se těšit z Božího požehnání. Mnohé z tvých těžkostí sis připravila sama svým neukázněným mluvením. Domníváš se, že mluvit otevřeně je nějakou ctností, a proto říkáš lidem to, co si o nich a o jejich jednání myslíš. Nazýváš to otevřeností, ale je to neuctivá prostořekost, a ta podněcuje bojovnost těch, s nimiž přicházíš do styku. Kdyby se jiní k tobě chovali takovým způsobem, pak by ti to bylo nesnesitelné. Ti, kdož jsou zvyklí mluvit s jinými otevřeně a ostře, nemají rádi, když se na oplátku někdo k nim chová podobně.

Přivodila sis mnohá utrpení, jimž se dalo vyhnout, kdybys měla tichého a klidného ducha. Vyvoláváš spory, neboť někdo když koná něco proti tvé vůli, pak tě to svádí ke sporu. Tvá náklonnost vládnout je trvalým zdrojem tvého nepokoje. Máš žárlivou a nedůvěřivou povahu. Jsi panovačná, podněcuješ nespokojenost a unáhleným odsuzováním i hádky. Tak dlouho jsi pěstovala ducha odplaty, že ustavičně potřebuješ Boží milost, která by změkčila a ovládla tvou přirozenost. Drahý Spasitel řekl: „Dobrořečte těm, kteříž vás proklínají, a modlete se za ty, kteříž vás hanějí a vám se protiví.“ (Mt 5,44) ^{4T 135}

Drahá sestro, bylo mi ukázáno, že do svého nitra přinášíš temnotu setrváváním na omylech a nedokonalostech jiných. Nikdy se nebudeš zodpovídat za jejich hříchy, ale máš co dělat ve vlastním zájmu i v zájmu své rodiny, což za tebe nemůže nikdo vykonat. Musíš ukřižovat vlastní já a mírnit svůj sklon zveličovat chyby svých sousedů a mluvit nerozvážně. Jsou témata, o nichž můžeš hovořit velice úspěšně. Vždy můžeš mluvit o Ježíši, o křesťanské naději, o kráse naší víry. Kéž Bůh posvětí tvůj jazyk, aby tvá řeč byla vždy ozdobena milostí. „Dále pak, bratří, kterékoli věci jsou pravé, kterékoli poctivé, kterékoli spravedlivé, kterékoli čisté, kterékoli milé, kterékoli dobropověstné, jestli která ctnost, a jestli která chvála, o těch věcech přemyšlujte.“ (Fil 4,8)

Toto apoštolovo napomenutí by se mělo doslovně následovat. Je vždy veliké nebezpečí mluvit o věcech, které neprospívají ani mluvícímu, ani posluchači, ale oběma přinášejí zlo a prázdnotu. Náš zkušební čas je příliš krátký na to, abychom ho strávili mluvením o nedostatcích jiných lidí. Čeká nás práce, která od nás vyžaduje největší pilnost, nejpřísnější bdělost a ustavičnou modlitbu; jinak nebudeme schopni přemoci nedostatky svých charakterů a nenapodobíme svůj božský Vzor. Všichni bychom se měli snažit napodobit Kristův život. Pak budeme mít posvěcující vliv na ty, s nimiž žijeme. Je úžasné být křesťanem - Jeho pravým následovníkem, čistým, neposkvrněným a milujícím pokoj. Drahá sestro, Bůh musí být s námi v kaž­dém našem úsilí, jinak to nemá cenu. Naše dobré skutky skončí v samospravedlnosti.

Ve své vlastní rodině máš mnoho co napravovat. Svým dětem jsi nevěnovala pozornost a povzbuzení, které potřebovali. Nepoutala tě k nim něžná láska. Tvé zaměstnání vyžaduje hodně volného času i síly a vede k zanedbání domácích povinností. A přece sis tak navykla na toto břímě, že jeho odložení by ti připadalo jako veliká oběť. ^{4T 136} Avšak kdybys to mohla udělat, bylo by to v zájmu tvého duchovního života, štěstí a mravní povahy tvých dětí. Bylo by dobré skončit s přílišnou ustaraností a hledat útočiště na venkově, kde vliv tak neohrožuje mravní stránku mládeže.

Je pravdou, že ani na venkově bys nebyla úplně zbavena tísnivých starostí, ale vyhnula by ses mnohému zlu a zavřela bys dveře záplavě pokušení, která ohrožují mysl tvých dětí. Ony potřebují zaměstnání a změnu. Jednotvárnost jejich domova je nudí, zneklidňuje a podlehly návyku spolčovat se ve městě s nemravnými chlapci, od nichž přijímají pouliční výchovu.

Mnoho času jsi věnovala takové misijní práci, která nesouvisí s naší vírou a byla jsi tak stísněna starostmi a odpovědnostmi, že jsi nestačila držet krok s Božím dílem přítomné doby a měla jsi málo volného času, abys omezené okolí svého domu učinila pro své děti poutavější. Nezkoumala jsi jejich potřeby, neporozuměla jsi jejich aktivní rozvíjející se mysli a proto jsi jim nedovolovala ni jednoduché záliby, které by je beze škody uspokojily. Kdybys dětem věnovala větší pozornost, vyžádalo by si to od tebe nepatrnou námahu, ale pro ně by to mělo velkou hodnotu.

Bydlení na venkově by pro ně bylo velmi užitečné, aktivní život ve volné přírodě by jim pomohl získat duševní i tělesné zdraví. Měly by obdělávat nějakou zahradu, kde by mohly najít pobavení i užitečné zaměstnání. Pěstování rostlin a květin zlepšuje vkus a úsudek a přitom poznání Božího užitečného a krásného díla působí na mysl zjemňujícím a zušlechťujícím vlivem a vede ji k Tvůrci a Mistru všeho.

Otec tvých dětí byl ve svém vztahu k nim prudký, neúprosný a necitlivý, chladný a přísný. Vyžadoval přísnou kázeň a měl nerozvážné požadavky. Byl to člověk zvláštní povahy. Byl ponořen do sebe, ^{4T 137} myslel jen na vlastní zálibu a sháněl prostředky k ukojení vlastních tužeb a ve svém úsilí toužil po úctě jiných. Jeho lenost a neukázněné zvyky spolu s nedostatkem soucitu a lásky k tobě a dětem již dávno obracela od něho tvou lásku. Tvůj život byl plný těžkých a zvláštních zkoušek, zatímco on byl ke starostem a odpovědnostem naprosto lhostejný.

To všechno zanechalo na tobě a na dětech stopy. Obzvláště to ovlivnilo tvůj charakter. Téměř podvědomě se v tobě rozvíjel duch nezávislosti. Zjištění, že nemůžeš spoléhat na svého manžela, mělo za následek že jsi začala jednat podle toho, co jsi považovala za nejlepší, aniž bys s ním počítala. Jelikož tvé nejlepší úsilí nebylo oceněno, duševně ses vzmužila, abys šla vpřed podle svého nejlepšího úsudku, bez ohledu na kritiku nebo pochvalu. S vědomím, že tvůj manžel ti ublížil a nesprávně tě soudil, přechovávala jsi vůči němu pocit zatrpklosti, a když jsi byla kritizována, nenáviděla jsi ty, kteří pochybovali o tvém jednání.

Ale zatímco sis plně uvědomovala chyby svého manžela, nepostřehla jsi své vlastní. Dopustila ses omylu, když jsi o jeho chybách mluvila jiným a utvrzovala svou zálibu ulpívat na nepříjemných věcech a stále myslet na své zklamání a zkoušky. Tím sis zvykla zveličovat svůj žal, své zármutky a těžkosti, z nichž mnohé si tvoříš svým zveličováním a mluvením o nich jiným.

Kdybys svou pozornost odvrátila od vnějších nepříjemností a soustředila se na svou rodinu, byla bys šťastnější a stala by ses nástrojem dobra. Sama skutečnost, že tvým dětem scházela pravá rada a příklad otce, klade na tebe větší požadavek, abys byla něžnou a posvěcenou matkou. Jsi povinna více se zajímat o svůj domov i svou rodinu. Právě zde je třeba misijně pracovat. Tuto zodpovědnost nelze přesunout na někoho jiného; je to životní dílo, které ti Bůh svěřil.

Tím, že se tak plně věnuješ podrobnostem svého zaměstnání, ^{4T 138} olupuješ se o čas na rozjímání a modlitbu a své děti olupuješ o trpělivou péči a pozornost, kterou mají právo vyžadovat od své matky. Zjišťuješ, že na všechny úkoly stačíš sama a to snadněji a rychleji, než bys dovedla trpělivě učit své děti, aby to za tebe udělaly ony; a přece by bylo mnohem lepší vložit na ně určité odpovědnosti a poučit je, aby byly užitečné. To by je povzbudilo a zaměstnalo a tobě částečně pomohlo.

Mnoho času věnuješ těm, kteří na tebe nemají žádné zvláštní požadavky a tím zanedbáváš svaté povinnosti matky. Bůh ti nesvěřil tolik odpovědností, které neseš. Navštěvovala jsi a pomáhala těm, kteří nepotřebovali tvůj čas a péči ani z poloviny jako tvé vlastní děti, jimž se nyní utváří charakter buď pro nebesa, nebo pro záhubu. Bůh nebude podporovat tvé záliby, abys příliš sloužila mnohým, kteří vlastně trpí pro Boží zlořečenství pro svůj neukázněný a bezbožný život.

Předně bys měla usilovat o to, abys doma byla misionářkou. Buď pokorná, trpělivá, shovívavá a laskavá a konej to, co ti Bůh přikázal, a co za tebe nemůže nikdo vykonat. Je to dílo, za které budeš odpovědna v den soudu. Na neukázněné domácnosti nemůže spočinout Boží požehnání. Má-li být domov šťastný, musí v něm být laskavost a trpělivost.

Ze světského hlediska peníze znamenají moc, ale z křesťan­ského hlediska se síla nachází v lásce. V této zásadě je zahrnuta rozumová i duchovní síla. Čistá láska je obzvláště blahodárná a koná jen dobro. Brání neshodě a bídě a přináší skutečné štěstí. Bohatství vede často ke škodě a zkáze, síla má tendenci škodit, ale pravda a dobrota jsou vlastnostmi, čisté lásky.

Moje sestro, kdybys poznala jak se na tebe dívá Bůh, bylo by ti jasné, že bez důkladného obrácení nikdy nevejdeš do Božího království. ^{4T 139} Kdybys měla na mysli skutečnost, že jakou měrou měříš jiným, takovou bude odměřeno i tobě, pak bys ve své řeči byla opatrnější, mírnější a více bys odpouštěla. Kristus přišel na svět, aby si podrobil všechen odpor a moc, ale poslušnost nevyžadoval pomocí důkazů anebo příkazů; chodil a činil dobro, své následovníky učil tomu, co patřilo k jejich pokoji. Nepodněcoval žádný spor, neodplácel zlým, ale na urážky, falešné obvinění a kruté zacházení těch, kteří ho nenáviděli a odsoudili ho k smrti, odpovídal tichou odevzdaností. Kristus je naším příkladem, Jeho život je praktickou ilustrací Jeho božského učení. Jeho charakter je živým příkladem konání dobra a přemáhání zla.

Hněvala ses na svého manžela a jiné, kteří ti ublížili, ale nepostřehla jsi, v čem ses mýlila a co všechno jsi zkazila svým nesprávným jednáním. Rozhořčovala ses na ty, kteří se k tobě zachovali nespravedlivě a tvé pocity přešly do výčitek a kritiky. Tvému srdci se na chvíli ulevilo, ale zanechalo to trvalou jizvu na tvé duši. Jazyk je malý úd, ale tys ho nesprávně užívala natolik, že se ti stal spalujícím ohněm.

To všechno bylo překážkou tvého duchovního pokroku. Bůh však vidí, jak těžké je pro tebe být trpělivou a odpouštět a on ví, jak se slitovávat a pomoci. Chce, abys zreformovala svůj život a napravila své nedostatky. Chce, aby tvůj pevný, neochvějný duch byl podřízen Jeho milosti. Měla bys hledat Boží pomoc, protože potřebuješ pokoj a klid místo bouře a napětí. Kristovo náboženství od tebe vyžaduje, abys méně jednala náladově a více posvěceným rozumem a klidným úsudkem.

Připouštíš, aby tě tvé okolí příliš ovlivňovalo. Kéž tě ostříhá každodenní bdělost a modlitba. Pak kolem tebe budou Boží andělé, aby jasným a vzácným světlem osvěcovali tvou mysl a podpírali tě svou nebeskou mocí. Tvůj vliv na děti a tvé jednání vůči nim by měly být takové, ^{4T 140} aby poutaly tyto svaté návštěvníky ve tvém příbytku, aby ti mohli pomoci ve tvém úsilí udělat tvou rodinu a tvůj domov tím, čím je chce mít Bůh. Snažíš-li se nezávisle razit vlastní cestu, nebeští andělé jsou odpuzeni a odcházejí zarmouceni, nechávajíc tě v boji samotnou.

Tvé děti mají známku charakteru, kterou jim dali jejich rodiče. Jak patrná by měla být tvá péče o děti. Jak něžně bys je měla nabádat a opravovat jejich chyby. Jsi příliš tvrdá a náročná a často jsi s nimi jednala, když jsi byla rozčilená a hněvivá. To téměř vždy poškodilo zlatou strunu lásky, která jejich srdce váže k tobě. Na své děti bys měla vždy působit tak, aby tvá láska vůči nim byla opravdová. V jejich zájmu by ses měla snažit, aby ti jejich štěstí bylo drahé, a aby ses snažila činit jen to, co je pro jejich dobro.

Měla bys uspokojit jejich drobné potřeby, kdykoli tak můžeš rozumně učinit. Tvé přítomné postavení ti však dovoluje jen málo pestrosti a zábavy s jejich mladými a nepokojnými myslemi, a tato potíž se každý rok zvětšuje. V bázni před Bohem by tvou první úvahou měla být myšlenka na děti. Jako křesťanské matce tvé závazky vůči nim nejsou ani lehké, ani malé. A abys je řádně vyplnila, měla bys odložit některé ze svých břemen a věnovat čas a energii tomuto dílu. Domov by měl být nejdražším a nejšťastnějším místem na světě pro tvé děti a matčina přítomnost by měla být co nejpřitažlivější.

Satanova moc nad dnešní mládeží je strašlivá. Jestli jejich mysli nejsou upevněné náboženskými principy, jejich morálka je zkažena zvrhlými dětmi, se kterými přicházejí do styku. Myslíš si, že chápeš tyto věci, avšak nepodařilo se ti zcela pochopit moc zla, která svádí tyto mladé mysli. Jejich největším nebezpečím je nedostatek náležitého výcviku a kázně. Shovívaví rodiče neučí své děti sebezapření. Dostatek potravy, která se jim předkládá, jenom dráždí jemný povlak žaludečních stěn. ^{4T 141} Toto podráždění se nervy přenáší do mozku a výsledkem jsou zvířecí vášně, které jsou probuzeny a ovládají mravní sílu. Rozum se takto stává méně výkonným služebníkem mysli. Vše, co se ukládá do žaludku a přeměňuje se na krev, se stává součástí bytí. Dětem by nemělo být dovoleno, aby jedly velké množství potravin, zejména vepřové, koření, bohaté koláče a pečivo, neboť tyto potraviny vytvářejí horečnatou krev, nenáležitě vzrušují nervový systém a je v nebezpečí, že bude ovlivněna morálka. Je nemožné žít nestřídmě, pokud jde o výživu, a současně si udržet velkou trpělivost. Náš nebeský Otec poslal světlo zdravotní reformy, aby nás chránilo před zlem, pocházejícím ze zkažené chuti. Ti, kdož milují čistotu a svatost, mohou ji využít ke konání dobra, které jim bylo poskytnuto, a uplatňováním střídmosti ve svém každodenním životě mohou být posvěceni pravdou.

V zacházení se svými děti nejsi za všech okolností stejná. Často jim poshovíš k jejich škodě a často zase odmítáš jejich nevinné uspokojení, které by je učinilo velmi šťastnými. S netrpělivostí se od nich odvracíš a opovrhuješ některými požadavky. Zapomínáš, že se mohou těšit radostem, které se ti zdají bláznivé a dětinské. Když se snažíš pochopit a pomoci potřebám svých dětí, neustupuješ od důstojnosti svého věku. V této věci se ti nepodařilo napodobovat Krista. On se ztotožnil s poníženými, potřebnými a postiženými. Vzal do svých rukou malé děti a ponížil se na úroveň mladých. Jeho velké srdce lásky mohlo pochopit jejich snahy a potřeby a těšilo se z jejich štěstí. Jeho duch, ztrápený shonem a zmatky přeplněného města, unavený společností lstivých a pokryteckých lidí, nalezl odpočinek a mír ve společnosti nevinných dětí. Jeho přítomnost je nikdy neodpuzovala. Majestát nebes vždy nalezl odpověď na jejich otázky a podával jim svá důležitá naučení tak prostě, aby vyšel vstříc dětskému chápání. Zaséval do jejich mladých, rozvíjejících se myslí, símě pravdy, které pak vyrašilo a přineslo bohatou úrodu v jejich dospělosti. ^{4T 142}

V těchto dětech, které k němu byly přivedeny, aby jim požehnal, viděl budoucí muže a ženy, kteří měli být dědici Jeho milosti, členy Jeho království, a některé z nich se mělo stát mučedníkem pro Jeho jméno. Někteří nesoucitní učedníci poroučeli, aby děti byly od Něho odvedeny, aby tak neobtěžovaly Mistra, avšak jak mrzutě se odvraceli, když Kristus své následovníky pokáral slovy: „Nechte dítek jíti ke mně, a nebraňte jim; neboť takových jest království Boží.“ (Lk 18,16)

Věděl, že tyto děti budou naslouchat Jeho radám a přijmou Jej za svého Vykupitele, zatímco lidé, kteří jsou světsky moudří a zatvrzelí, Ho nenásledují tak ochotně a nevejdou do Božího království. Tím, že tyto dítky přišly ke Kristu a přijaly jeho radu a požehnání, Jeho obraz a Jeho vzácná slova se trvale vryla do jejich vnímavých myslí. Z tohoto Kristova počínání si můžeme vzít příklad, že srdce mládeže jsou nejpřístupnější pro Kristovo učení, pro vliv zbožnosti, ctnosti a tyto dojmy trvale uchovají. Tyto jemné děti se s laskavostí obrátí, aby se učily lásce a trpělivosti.

Má sestro, připoutej své děti k svému srdci láskou, věnuj jim náležitou péči a pozornost ve všech věcech. Vybav je slušivým oděvem, aby nepůsobily umrtvujícím dojmem, neboť by to škodilo jejich vlastní úctě. Vidíš, že svět je oddán módě a oděvu, přičemž zanedbává myšlení a mravy, které zdobí člověka; ale aby ses vyhnula tomuto zlu, upadáš do opačné krajnosti a nevěnuješ dostatečnou pozornost svému vlastnímu oděvu a oděvu svých dětí. Je rovněž správné, abys byla upravená a měla náležitý oděv, vkusně upravený pro svůj věk a pro své životní postavení.

Pořádek a čistota je zákonem nebes, a abychom vešli do souladu s božským zřízením, je naší povinností, abychom vypadali upraveně a vkusně. Tvůj názor na tuto věc je převrácený. Zatímco zavrhuješ výstřednost a marnivost světa, upadáš do opačného omylu při přehánění skromnosti, až do lakomství. ^{4T 143} Odmítáš vlastnictví správných a potřebných věcí, i to, čím tě obdařil Bůh. Ty, ani tvé děti se neodíváte vhodným způsobem. Náš vnější vzhled by neměl zneuctívat Toho, o němž vyznáváme, že jej následujeme, ale měl by vyjadřovat čest Jeho dílu.

Apoštol praví: „Bohatým tohoto světa přikazuj, ať nejsou vysokomyslní, a ať nedoufají v nejistém bohatství, ale v Bohu živém, kterýž dává nám hojnost všeho ku požívání. A ať dobře činí, a bohatnou v dobrých skutcích, a snadní ať jsou k udílení i přívětiví.“ (1Tm 6,17.18) Byly ti dány prostředky, abys je využila podle svých potřeb a ne proto, abys je shromažďovala ke zkáze ve velkém požáru. Jsi nabádána, aby ses radovala z dobrých darů Pána a měla bys je použít pro své vlastní pohodlí, pro dobročinné účely, pro dobré činy ve prospěch Jeho díla tím, že svůj poklad budeš ukládat v nebesích.

Mnohá z tvých utrpení, která Bůh ve své moudrosti na tě dopustil, tě přivedla blíže k trůnu milosti. On obměkčuje a pokořuje své děti smutkem a zkouškou. Tento svět je Boží dílnou, kde nás tvaruje pro nebesa. Používá hoblík na naše chvějící se srdce, aby z nich tak odstranil hrubost a nepravidelnost, a abychom byli způsobilí pro svá místa v nebeském stavení. Skrze soužení a bolest se křesťan očisťuje, posilňuje a rozvíjí charakter podle vzoru, jenž nám dal Kristus. Vliv opravdového zbožného života je nesmírný, sahá za bezprostřední okolí domácnosti a přátel a šíří tak světlo, které získává duše pro Ježíše.