Pro město --- to bylo velmi významné období, když se tam v roce 1874 konalo stanové shromáždění. Kdyby tam byla vhodná a prostornější modlitebna, přistoupilo by k pravdě dvakrát více lidí, než se rozhodlo. Bůh koná své dílo a používá k jeho splnění i naše úsilí. Svou nedbalostí a sobectvím můžeme hříšníkům uzavřít cestu. Více bychom se měli snažit o záchranu těch, kteří se sice zajímají o pravdu, ale dosud žijí v bludu. V Kristově službě je zapotřebí zrovna tak moudré vedení jako v armádě, která chrání život a svobodu lidu. Každý neumí rozvážně pracovat pro záchranu duší. Musíme se nad tím více zamýšlet. Do Božího díla se nemůžeme pustit bez přemýšlení a očekávat úspěch. Pán potřebuje lidi přemýšlivé a uvážlivé. Ježíš touží po opravdových spolupracovnících a ne po nerozvážných lidech. Bůh vyžaduje správně smýšlející a rozumné lidi, kteří vykonají to, co je zapotřebí pro záchranu duší.

Řemeslníci, právníci, obchodníci, lidé každého povolání a zaměstnání se usilovně vzdělávají, aby se ve svém oboru stali odborníky. Měli by být Kristovi následovníci méně vzdělaní? Neměli by si snad v Jeho službě všímat věcí a prostředků, kterých by mohli úspěšně využít? Úsilí o získání věčného života přesahuje všechny lidské úvahy. Aby bylo možné vést duše k Ježíši, je zapotřebí poznat lidskou přirozenost a studovat lidskou mysl. Je třeba mnoho starostlivého přemýšlení a vroucích modliteb, abychom poznali způsob, jak lidem přiblížit pravdu. ^{4T 68}

Když některé unáhlené, vznětlivé, a přece upřímné duše dostanou nějakou biblickou hodinu a snaží se ji podat jiným, činí to tak ostře, takže pravda, kterou jim chceme přinést, se jim stane odpornou. „Neboť synové tohoto světa opatrnější jsou než synové světla ve svém pokolení.“ (Lk 16,8) Obchodníci a politici studují zásady společenského chování. Slušnost má z nich učinit lidi, kteří by byli co nejpřitažlivější. Snaží se o to, aby měli co největší vliv na ty, s kterými přicházejí do styku. Všechny své vědomosti a schopnosti využívají co nejúčinněji, aby dosáhli svého cíle.

Mnozí Kristovi vyznavači upozorňují na mnoho nesmyslů, které zatarasí cestu ke kříži. Ale přesto jsou někteří tak hluboce přesvědčení, že půjdou přes všechno znechucení a překonají každou překážku, jen aby získali pravdu. Kdyby však věřící očistili svou mysl poslušností pravdy, kdyby si uvědomili, jak je pro Kristovo dílo důležité určité vzdělání a náležité společenské chování, potom tam, kde je dnes zachráněna jen jedna duše, by bylo zachráněno dvacet duší.

Když se jednotlivci rozhodli pro pravdu, je zapotřebí, aby byli znovu a znovu podpíráni. Zdá se, že horlivost mnohých kazatelů ochabuje, jakmile se jim do jisté míry zdaří jejich úsilí. Neuvědomují si, že tito nově obrácení jednotlivci potřebují péči bdělou pozornost, pomoc a povzbuzení. Neměli by být ponecháni o samotě, aby se nestali kořistí nejmocnějších satanských pokušení. Je nutné je poučit o povinnostech, zacházet s nimi laskavě, vést je, navštěvovat a modlit se s nimi. Tyto duše potřebují svůj přiměřený pokrm, a to v příhodné době.

Není divu, že někteří zmalomyslňují, otálejí a stávají se kořistí vlků. Satan je všem v patách. Posílá své služebníky, aby přivedli zpět do jeho řad duše, které ztratil. Mělo by být víc takových otců a matek, kteří by brali tato nemluvňátka pravdy na své srdce, povzbuzovali je a modlili se za ně, aby jejich víra nezhynula. ^{4T 69}

Kázání je jen nepatrnou částí díla, které je třeba vykonat pro záchranu duší. Duch Boží přesvědčí hříšníky o pravdě a přivádí je do církve. Kazatelé mohou konat své dílo, avšak nikdy nemohou vykonat to, co má vykonat sbor. Bůh žádá, aby členové Jeho církve duchovně nasytili ty, jež jsou krátce věřící a nemají ještě zkušenosti; žádá, aby je navštěvovali, ne snad proto, aby s nimi klevetili, ale aby se s nimi modlili a hovořili slova, jež jsou jako „jablka zlatá s řezbami stříbrnými.“

Všichni potřebujeme zkoumat lidské povahy, jakož i společenské způsoby, abychom věděli, jak správně jednat s různými lidmi, abychom mohli uplatnit své nejlepší úsilí, pomoci jim k správnému pochopení Božího Slova a k pravému křesťanskému životu. Měli bychom s nimi číst Písmo a odvracet je od pozemských věcí k věčným zájmům. Boží dítky jsou povinny být Jeho misionáři a obeznámit se s těmi, kteří potřebují pomoci. Prochází-li někdo pokušením, jeho případ by se měl projednávat opravdově a rozvážně. Když jde o věčný zájem jednotlivce, pak slova a skutky těch, kdož mu chtějí pomoci, mohou být vůní života k životu, anebo vůní smrti ke smrti.

Správné rozřešení určitého případu si vyžaduje zvlášť vážné modlitby. Dotyčnému je nutno ukázat jeho pravý charakter, pochopit jeho vrozené a povahové sklony a rozpoznat jeho slabosti. Mělo by se s ním zacházet rozvážně. Jestliže bude možné dotknout se jeho srdce moudrým a trpělivým úsilím, může pevně přilnout ke Kristu a důvěřovat Bohu. Když se koná takováto práce, všechny nebeské zástupy hledí s potěšením, protože drahá duše byla vysvobozena ze satanova osidla a zachráněna od smrti. Cožpak se nevyplatí rozumně pracovat pro záchranu lidí? Kristus za ně zaplatil cenu svého života a Jeho následovníci se snad budou ptát: „Zdaliž jsem já strážným bratra svého?“ (Gn 4,9) Nebudeme jednomyslně pracovat s Mistrem? Nechceme si vážit duší, za které Spasitel zemřel?

Bylo již vynaloženo úsilí, aby se i děti zajímaly o dílo. To však nestačí. Naše sobotní školy by měly být zajímavější. Veřejné školy v posledních letech velmi zlepšily své vyučovací metody. ^{4T 70} Názorné vyučování, obrazy a tabule slouží k tomu, aby mladé mysli lépe pochopily těžké problémy. Právě tak může být znázorněna i přítomná pravda, a tím bude zajímavější pro vnímavou dětskou mysl.

K rodičům, ke kterým není možné jinak přistoupit, se můžeme často přiblížit prostřednictvím jejich dětí. Učitelé sobotní školy mohou poučit děti o pravdě a tyto ji přinesou domů. Zdá se však, že jen málo učitelů si uvědomuje důležitost tohoto odvětví díla. Vyučovací metody, jež jsou úspěšně uplatňovány ve veřejných školách, mohly by být s podobnými výsledky použity v sobotních školách a stát se nástrojem přivádění dětí k Ježíši a při jejich výchově v duchu biblické pravdy. Toto vykoná mnohem více dobra než náboženské vzrušení, které zaniká tak rychle, jak vzniklo.

Měli bychom pěstovat Kristovu lásku. V díle, o němž věříme, že musí být vykonáno před Kristovým příchodem, je zapotřebí více víry. Je třeba více sebezapření, více sebeobětavého úsilí v tom správném směru. Potřebujeme se soustředěním a na modlitbách zkoumat, jak pracovat s nejlepším úspěchem. Měly by se vypracovat správné plány. Mezi námi jsou vynalézaví a schopní lidé, které je nutno jen povolat k dílu. Mohlo by být dosaženo velkých výsledků, kdybychom své úsilí obrátili správným směrem.

Ze všeho nejzajímavější by měla být modlitební shromáždění. Avšak často jsou připravována velmi uboze. Mnozí navštěvují kázání, ale zanedbávají modlitební shromáždění. I zde je nutno přemýšlet. Měli bychom hledat moudrost u Boha a tato shromáždění bychom měli organizovat a vést tak, aby byla zajímavá a poutavá. Lidé lační po chlebu života. Jestliže jej najdou v modlitebním shromáždění, budou si sem pro něj chodit.

Zdlouhavé a nesouvislé řeči a modlitby se nehodí nikde, obzvláště ne do společného shromáždění. Ti, kteří jsou vpředu a jsou vždy pohotoví k mluvení, potlačují svědectví skromných a uzavřených. ^{4T 71} Ti, kteří jsou všeobecně velmi povrchní, mají nejvíce řečí. Jejich modlitby jsou dlouhé a nesouvislé. Unavují anděly i lidi, kteří je poslouchají. Naše modlitby by měly být krátké a věcné. Dlouhé a únavné prosby nechť zůstanou pro soukromou modlitbu, jestliže je někdo potřebuje vyjádřit. Kéž Duch Boží pronikne vaše srdce a odstraní každou suchou formalitu.

Hudba může být mocným zdrojem požehnání, a přece z tohoto odvětví bohoslužby nezískáváme vše, co bychom mohli. I zpěvu se většinou využívá jen občas nebo při zvláštních příležitostech, jindy se zase zpěváci nevžijí do písně a pak přednes nepřináší trvalý dojem do myslí posluchačů. Hudba by měla mít svou krásu, vážnost i sílu. Kéž zazní zpěvy chvály a vděčnosti. Je-li to možné, vezměte si na pomoc instrumentální hudbu, a nechť se k Bohu vznášejí písně chvály jako příjemná oběť.

Někdy je však těžší ukáznit zpěváky a uspořádat jejich činnost, než zlepšit zvyky při modlitbách a napomínání. Mnozí by nejraději provedli vše po svém. Mají námitky proti opravdové snaze a nejsou trpěliví, když jsou vedeni. V Boží službě potřebujeme dobře vypracované plány. Zdravý rozum je vzácným darem v Božím díle. Rozumové schopnosti by měly být posvěceny Kristu a mělo by se přemýšlet, jakým způsobem a jakými prostředky bychom Mu mohli sloužit co nejlépe. Boží církev, která se snaží činit dobro tím, že žije podle pravdy a usiluje o záchranu duší, pak může pod vedením Ducha Páně ovládnout svět. Nesmí si myslet, že pro věčnost mohou pracovat nedbale.

Jako lid ztrácíme mnohé pro nedostatek soucitu a družnosti mezi sebou navzájem. Kdo praví, že nemusí být na nikom závislý a uzavírá se sám do sebe, nevyplní místo, které mu určil Bůh. Jsme Božími dětmi; máme-li být šťastní, budeme závislí jeden na druhém. Máme určité povinnosti vůči Bohu i lidem. V tomto životě musíme všichni zaujmout své postavení. Jen náležité pěstování společenských vztahů naší přirozeností nás uvádí do soucitného poměru k našim bratřím a poskytuje nám štěstí v našem úsilí být požehnáním pro jiné. ^{4T 72} Štěstí nebes bude spočívat v čistém obecenství svatých bytostí, v harmonickém společenském životě se svatými anděly a vykoupenými, kteří vyprali svá roucha a „zbílili je v krvi Beránkově“. Nemůžeme být šťastní, jsme-li pohlceni vlastními sobeckými zájmy. Na tomto světě bychom měli žít pro získávání duší pro Spasitele. Škodíme-li jiným, škodíme i sobě. Obšťastňujeme-li druhé, sami budeme mít radost, protože vliv každého dobrého skutku nechává ozvěnu v našem vlastním srdci.

Jsme povinni navzájem si pomáhat. Vždy se nedostáváme do styku s družnými křesťany, kteří jsou milí a přátelští. Mnozí nebyli správně vychováni. Jejich povahy jsou zdeformované, jsou tvrdí, drsní a zdá se, jako by byli v každém směru znetvořeni. Pomáháme-li takovým lidem rozpoznat jejich vady, musíme dbát, abychom nebyli netrpěliví a podráždění nad poklesky svých bližních. Jsou i nepříjemní jednotlivci, kteří vyznávají Krista, avšak ušlechtilost křesťanské milosti je změní, budou-li pilně usilovat o jemnou šlechetnost Toho, kterého následují, když si uvědomí, že „žádný zajisté z nás není sám sobě živ.“ (Řím 14,7) Můžeme být Kristovými spolupracovníky! Jak vznešené postavení! Kde v těchto velkých městech je možno najít sebeobětavé misionáře? Hospodin potřebuje pracovníky na svou vinici. Měli bychom se děsit toho, že bychom ho strávili v lenivosti anebo ozdobováním těla a tak bychom pro bláznivé účely věnovali hodiny, které nám dal k modlitbě, k biblickému rozhovoru a k práci pro blaho svých bližních, čímž bychom připravili sebe i je pro velké dílo, které nám je určeno.

Matky vynakládají zbytečnou námahu na šatstvo, kterým okrašlují sebe i své děti. Naší povinností je, abychom sebe i své děti odívali prostě a čistě, bez zbytečných ozdob výšivek anebo výstředností. Musíme dbát o to, abychom v nich nepěstovali lásku k oděvu, což by jim mohlo jen škodit, ale raději se máme snažit o to, abychom v nich vypěstovali křesťanské ctnosti. ^{4T 73} Nikdo z nás se nemůže vymluvit ze svých povinností a v žádném případě nebudeme stát čistí před Božím trůnem, dokud nevykonáme dílo, které nám svěřil Mistr.

Pán potřebuje posly, věrné muže a ženy, kteří se nebudou vyhýbat zodpovědnostem. Rozvážné úsilí přinese dobré výsledky. Musí se vykonat poctivé dílo. Pravdu by měli nést zodpovědní lidé, kteří dovedou spojit moudrost s pokorou. Neměli bychom se vzdalovat od svých bližních, ale měli bychom se k nim přiblížit, protože jejich duše jsou tak vzácné jako duše vlastní. Do jejich domovů můžeme přinášet světlo; měli bychom je vlídně a pokorně prosit, aby se přiblížili tomuto nabízenému, vznešenému daru milosti, přičemž se s nimi budeme modlit a ve vhodné chvíli ji ukážeme, že existují vyšší cíle které mohou dosáhnout, a pak jim opatrně můžeme hovořit o pravdách, určených pro tyto poslední dny.
Náš lid se častěji shromažďuje ke zpěvu, než k modlitbám, avšak i pěvecké shromáždění je možno připravit tak uctivě a radostně, že budou šířit požehnaný vliv. Bývá tu však mnoho žertování, prázdných řečí a klevetění namísto toho, aby tyto vhodné chvíle byly využity k prospěchu, k povznesení myšlenek a očištění charakteru.