Na zahájení svaté soboty, dne 5. ledna 1849, jsme byli shromážděni k modlitbě s rodinou bratra Beldena v Rocky Hill, Connecticut, a Duch svatý na nás sestoupil. Byla jsem ve vidění vzata do svatyně svatých, kde jsem viděla Pána Ježíše konajícího službu Přímluvce za Izraele. Na okraji Jeho roucha byly střídavě rolničky a granátová jablka. Viděla jsem, že Ježíš neopustí svatyni svatých, dokud nebude rozhodnut každý případ ke spasení nebo zatracení, a že hněv Boží nemůže dříve přijít, dokud Pán Ježíš nedokoná své dílo ve svatyni svatých, neodloží své kněžské roucho a neoblékne se v oděv pomsty. Potom Pán Ježíš odstoupí ze svého místa mezi Otcem a lidmi a Bůh nebude déle mlčet, nýbrž svůj nesmíšený hněv vylije na ty, kteří pohrdli Jeho pravdou. Viděla jsem, že rozhněvání národů, hněv Boží a doba, v níž mrtví budou souzeni jsou různé události, které za sebou následují. Také jsem viděla, že Michal dosud nepovstal a že doba soužení, jakého dosud nebylo, ještě nenastala. Národy jsou nyní rozhněvány, avšak když náš Nejvyšší Kněz ukončí své dílo ve svatyni svatých, povstane, oblékne na sebe roucho pomsty a potom bude vylito sedm posledních ran.

Viděla jsem, že čtyři andělé budou držet čtyři větry, dokud Pán Ježíš ve svatyni svatých neukončí své dílo, a potom přijde sedm posledních ran. Tyto rány popudí bezbožné proti spravedlivým, protože budou mít za to, že my jsme na ně uvalili tyto Boží soudy, a že budou-li nás moci odstranit, tyto rány přestanou. Bylo vydáno nařízení, aby byli pobiti svatí, kteří dnem i nocí volali o vysvobození. To byla doba Jákobova soužení. Všichni svatí volali v úzkosti ducha a byli hlasem Božím vysvobozeni. Těch 144.000 dobylo vítězství. Jejich obličeje zářily slávou Boží. Potom mi byla ukázána společnost lidí, kteří naříkali ve velikém trápení. Na jejich oděvech bylo napsáno velikými písmeny: "Zvážen jsi na váze a nalezen jsi lehký." Ptala jsem se, kdo jsou tito lidé a anděl pravil: "To jsou takoví, kteří kdysi sobotu zachovávali, ale opět se jí vzdali." Slyšela jsem je hlasitě volat: "Věřili jsme v Tvé příští a s horlivostí jsme o něm učívali!" Avšak zatímco tak mluvili, utkvěly jim oči na jejich oděvech a když viděli ten nápis, hlasitě kvíleli. Viděla jsem, že pili z čisté vody a že ostatní vodu kalili svýma nohama - oni pošlapávali svýma nohama sobotu a že proto byli na váze nalezeni lehcí.

Potom mě můj doprovázející anděl vedl zpět do města, kde jsem viděla čtyři anděly, kteří přiletěli k bráně města. Právě v té chvíli, když andělu v bráně předložili zlatý lístek, viděla jsem jiného anděla, letícího směrem od největší slávy. Hlasitě volal na jiné anděly a něčím mával ve své ruce. Prosila jsem svého doprovázejícího anděla, aby mi vysvětlil to, co jsem viděla. On mi řekl, že nyní nemohu více porozumět, ale že mi brzy ukáže, co tyto věci znamenají.

V sobotu odpoledne jeden z našeho kruhu byl nemocen a prosil, abychom se modlili za jeho opětné uzdravení. Spojili jsme se všichni v modlitbě k tomu Lékaři, který ve svém léčení nikdy nechybil, a zatímco Jeho uzdravující moc sestoupila a nemocný byl uzdraven, sestoupil na mne Duch svatý a byla jsem vzata do vidění.

Viděla jsem čtyři anděly, kteří měli vykonat dílo na zemi a oni se již chystali k jeho provedení. Pán Ježíš byl oděn kněžským rouchem. Soucitně pohlížel na ostatky. Pak pozvedl svou ruku a zvolal hlasem nejhlubšího slitování: "Má krev, Otče, má krev, má krev, má krev!" Potom jsem viděla, jak od Boha, který seděl na velikém bílém trůnu, přišlo jasné světlo a rozlévalo se kolem Ježíše. Dále jsem viděla anděla, který rychle letěl s rozkazem od Ježíše ke čtyřem andělům, jež měli vykonat dílo na zemi. On něčím mával a volal zvučným hlasem: "Zadržte! Zadržte! Zadržte! Zadržte!, dokud služebníci Boží nebudou zapečetěni na svých čelích."

Tázala jsem se mého doprovázejícího anděla, co znamená všechno to, co jsem slyšela a co ti čtyři andělé mají vykonat. On mi řekl, že Bůh zadržuje moci a že dal těm andělům rozkaz ohledně záležitostí na zemi, že ti čtyři andělé měli od Boha moc držet čtyři větry země a oni ty větry chtěli rozpustit. Avšak jakmile své ruce uvolňovali a větry začínaly vát, pohlédlo Ježíšovo milostivé oko na ostatky, které ještě nebyly zapečetěny. Pán Ježíš pozvedl své ruce k Otci a prosil Jej, že za ně vylil svou krev. Potom bylo uloženo jinému andělu, aby rychle letěl k těm čtyřem andělům a přikázal jim zadržet větry, než budou služebníci zapečetěni pečetí živého Boha na svých čelích.