Byla jsem uvedena zpět do doby, kdy Pán Ježíš vzal na sebe lidskou přirozenost, snížil se na úroveň člověka a byl vystaven satanovým pokušením.

Jeho narození nebylo doprovázeno světskou slávou. Narodil se ve stáji a byl položen do jeslí; a přece Jeho narození bylo slavnější než narození kteréhokoliv syna pozemských rodičů. Nebeští andělé informovali pastýře o příchodu Pána Ježíše a jejich svědectví bylo provázeno Boží slávou a světlem. Nebeské zástupy se dotkly svých harf a oslavovaly Boha. Andělé vítězně oznamovali, že na tento padlý svět přišel Boží Syn, aby provedl dílo vykoupení a svou smrtí přinesl lidem pokoj, štěstí a věčný život. Sám Bůh poctil příchod svého Syna; andělé se Mu klaněli.

Při Jeho křtu byli svědky i Boží andělé; v podobě holubice na Něj sestoupil Duch svatý a spočinul na Něm. A když lid, který stál kolem, v úžasu na Něj obrátil svůj zrak, ozval se z nebe Otcův hlas: "Tentoť jest ten můj milý Syn, v Něm se mi dobře zalíbilo." ^{EW 80}

Jan si nebyl jist, zda ten, kdo k němu přišel, aby byl od něj v Jordáně pokřtěn, je Spasitel. Ale Bůh mu zaslíbil, že mu dá znamení, podle něhož pozná Beránka Božího. Tímto znamením byla nebeská holubice, která spočinula na Pánu Ježíši a pak Jej ¹⁵⁴ ozářila Boží sláva. Jan pozvedl svou ruku a ukázal na Pána Ježíše a mocným hlasem zvolala "Aj Beránek Boží, který snímá hříchy světa."

Jan svým učedníkům řekl, že Ježíš je zaslíbený Mesiáš, Spasitel světa. Když končilo jeho poslání, učil je, aby se obrátili k Ježíši a následovali toho velikého Učitele. Janův život byl plný žalu a sebezapření. Zvěstoval Kristův první příchod, ale nebylo mu dopřáno, aby byl svědkem Jeho divů a aby se radoval z moci, která se v Něm projevovala. Jan věděl, že sám musí zemřít, až Pán Ježíš vystoupí jako Učitel. Jeho hlas bylo slyšet zřídka, většinou na poušti. Žil osamoceným životem. Nelpěl na rodině svého otce, neradoval se z jejich společenství, nýbrž je opustil, aby mohl plnit své poslání. Zástupy opustily rušná města i vesnice a shromáždily se na poušti, aby slyšely slova předivného kazatele. Jan přiložil sekeru ke kořenu stromu. Vytýkal hřích, přičemž neměl strach z následků a připravoval cestu Beránku Božímu.

Herodes byl dojat, když naslouchal Janovým mocným a přímým svědectvím a s velkým zájmem se tázal, co musí vykonat, aby se mohl stát jeho učedníkem. Jan věděl, že Herodes se chce oženit se ženou svého bratra, ačkoli její manžel dosud žil a poctivě ho napomenul, že je to proti zákonu. Herodes však nebyl ochoten přinést jakoukoli oběť. Oženil se s manželkou svého bratra a na její podnět Jana zajal a uvrhl do vězení, přičemž měl v úmyslu, že ve vhodné chvíli jej opět propustí. Během svého uvěznění Jan od svých učedníků slyšel o Ježíšových mocných skutcích. Nemohl slyšet Jeho laskavá slova, ale jeho učedníci jej o všem informovali a potěšovali ho tím, co slyšeli. Brzy ¹⁵⁵ poté byl Jan na nátlak Herodesovy manželky sťat. Viděla jsem, že i ti nejméně významní učednici, kteří následovali Pána Ježíše, tedy ti, kteří byli svědky Jeho divů a slyšeli potěšující slova jež vycházela z Jeho rtů, byli větší než Jan Křtitel, to znamená, že byli slavnější a váženější a měli v životě vice potěšení.

Jan přišel v duchu a v moci Eliášově, aby zvěstoval Kristův první příchod. Byly mi ukázány poslední dny a viděla jsem, že Jan představoval ty, kteří půjdou v duchu a v moci Eliášově, aby zvěstovali den Božího hněvu a Ježíšův druhý příchod.

Po svém křtu v Jordáně by1 Ježíš veden na poušť od Ducha, aby byl pokoušen od ďábla. Duch svatý Jej připravoval pro tuto zvláštní scénu krutého pokušení. Čtyřicet dní Ho satan pokoušel, a během těchto dnů Ježíš nic nejedl. Okolí, ve kterém se nacházal bylo tak odporné, že "by zděšením couvla každá lidská bytost. S divokou zvěří a s ďáblem se nacházel na bezútěšném a osamělém místě. Postem a utrpením byl Syn Boží bledý a vyhublý. Jeho životní dráha však byla jasně vytýčena a On musel plnit úkol, kvůli jehož splnění přišel na tento svět. ^{81 EW} Satan využil výhodu, která mu vyplynula z utrpení Syna Božího a napadal Jej rozmanitými pokušeními. Doufal, že nad Ním zvítězí, protože se snížil na úroveň člověka. Satan přišel k Němu s tímto pokušením: "Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamení stanou chlebové." Pokoušel tím Pána Ježíše, aby se snížil a dal důkaz, že je Mesiášem tím, že použije svou božskou moc. Ježíš však klidně odpověděl: "Psáno jest: Ne samým chlebem živ bude člověk, ale každým slovem, vycházejícím z úst Božích."

Satan se usiloval s Ježíšem přít o to, zda je Synem Božím. Poukazoval na Jeho slabost a utrpení a vychloubal se, že ¹⁵⁶ je silnější než On. Ale Otcova slova "Tentoť jest ten můj milý Syn, v němž se mi dobře zalíbilo", dostatečně posilovala Ježíše ve všech Jeho utrpeních. Viděla jsem, že Pán Ježíš nemusel nijak satana přesvědčovat o své moci anebo o tom, že je Spasitelem světa. Satan měl dostatek důkazů o vznešeném postavení a autoritě Syna Božího. Právě proto, že nebyl ochoten podrobit se Kristově autoritě, byl vyloučen z nebe.

Potom chtěl satan dokázat svoji moc a zanesl Pána Ježíše do Jeruzaléma a postavil Ho na vrchol chrámového cimbuří. Zde Ho pokoušel, aby z této závratné výše skočil dolů a dokázal tak, že je Synem Božím. Satan přišel se slovy Písma: "Neboť psáno jest, že andělům svým přikázal o tobě a na ruce uchopí tebe, abys někde o kámen nohy své neurazil." Ale Pán Ježíš mu odpověděl: "Zase psáno jest: Nebudeš pokoušeti Pána Boha svého." Satan chtěl Pána Ježíše svést k tomu, aby spoléhal na milost svého Otce a vydal svůj život v nebezpečí dříve, než splní své poslání. Doufal, že plán vykoupení selže; ale tento plán byl velmi dobře založen, na příliš hlubokém základě, než aby jej satan mohl svrhnout nebo zmařit.

Kristus je příkladem pro všechny křesťany. Když jsou pokoušeni, anebo jsou pošlapávána jejich práva, mají to trpělivě snášet. Nemají se domnívat, že mají právo volat k Pánu, aby zjevil svou moc, aby mohli zvítězit nad nepřítelem - ledaže by byl tím Bůh oslaven a poctěn. Kdyby však Pán Ježíš skočil s chrámového cimbuří, nebyl by tím oslavil svého Otce, protože by nebyl nikdo svědkem tohoto činu, jedině satan a Boží andělé. Bylo by to pokoušení Pána, kdyby ukazoval svojí moc před svým nejúhlavnějším nepřítelem. Bylo by to ponížení se před tím, jehož Pán ¹⁵⁷ Ježíš přišel přemoci.

"Opět pojal Ho Ďábel na horu vysokou velmi a ukázal Mu všechna království světa i slávu jejich, a řekl Jemu: Tobě dám tuto všecku moc i slávu, neboť mně dána jest a komuž bych koli chtěl, dám ji. Protož ty, pokloníš-li se přede mnou, bude všecko tvé. I odpověděl Ježíš, řekl jemu: Jdi pryč ode mne, satane, neboť psáno jest: Pánu Bohu svému budeš se klaněti a Jemu samému sloužiti."

Satan ukázal Pánu Ježíši království tohoto světa v nejpřitažlivějším světle. Nabízel Mu, že když se mu pokloní, zřekne se on, satan, svých nároků na bohatství tohoto světa. Satan věděl, že pokud se plán spasení uskuteční a Kristus zemře, aby vykoupil člověka, bude jeho moc omezena a nakonec odňata a že EW 82 bude muset být zničen. Proto bylo jeho dobře promyšleným plánem, pokud možno nedopustit, aby bylo dokončeno toto veliké dílo, které Syn Boží započal. Kdyby byl plán vykoupení člověka zmařen, ponechal by si satan království, na něž si činil nárok. Lichotil si, že pokud by měl úspěch, že by vládl v opozici vůči Bohu nebes.

Satan zajásal, když Pán Ježíš odložil svou moc i slávu a opustil nebesa. Domníval se, že Syn Boží bude vydán jeho moci. V Edenu podlehla svatá dvojice tak snadno jeho pokušení, a proto doufal, že svou satanskou mocí a lstí přemůže i Syna Božího, a tak zachrání svůj život a své království. Kdyby mohl Ježíše svést, aby se uchýlil od vůle svého Otce, pak by dosáhl svého cíle. Avšak Pán Ježíš čelil pokušiteli slovy: "Odejdi ode mne, ¹⁵⁸ satane!"' Hodlal se klanět pouze svému Otci. Satan si činil nárok na království země, jako na své vlastnictví a snažil se Ježíše přesvědčit, že se může vyhnout všemu utrpení; že nemusí zemřít, chce-li získat království tohoto světa. Kdyby se poklonil jemu, mohl by získat všechna království země a slavně nad nimi vládnout. Ale Ježíš byl nezlomný. Věděl, že nastane čas, kdy svým životem vykoupí království z moci satana a že po určité době bude Mu všechno na zemi i na nebi poddáno. Vyvolil si život utrpení a strašlivé smrti, jako cestu ustanovenou Jeho Otcem, aby se stal právoplatným dědicem království na zemi, jež budou vložena do Jeho rukou jako věčné vlastnictví. I satan bude vydán do Jeho rukou, aby byl smrtí zničen a tak aby již nikdy neznepokojoval Ježíše ani svaté ve slávě.