Nikdo kdo se bojí Boha, se nemůže bez nebezpečí spojit s někým, kdo se Boha nebojí. "Zdaliž půjdou dva spolu, leč by se snesli?" Amos 3,3 Štěstí a blaho manželského svazku záleží na jednotě obou partnerů; mezi věřícím a nevěřícím je však příkrý rozdíl ve vkusu, v zálibách i v úmyslech. Každý pak slouží jinému pánu, mezi nimiž není možná shoda. Jakkoli by zásady jednoho z nich byly čisté a poctivé, vliv nevěřícího druha bude ho odvádět od Boha.

Vstoupí-li někdo, dosud neobrácený, v manželský svazek, přijímá svým obrácením na sebe velký závazek být svému druhovi věrný, i když se třeba od sebe liší v síle svého náboženského přesvědčení. Požadavky Boží je nutné klást nad všechny pozemské svazky, i kdyby z toho měly vzniknout zkoušky a pronásledování. Taková věrnost spojená s láskou a pokorou dokáže získat nevěřícího druha. Sňatek křesťana s nevěřicím však Bible zapovídá. Přikázaní Hospodinovo zní: "Netáhněte jha s nevěřícími." 2.Kor. 6,14

Bůh vysoce poctil Izáka, když ho učinil dědicem zaslíbení, skrze něž se světu dostane požehnání. Ve svých čtyřiceti letech podrobil se rozhodnutí otce svého, který určil svého zkušeného bohabojného služebníka, aby pro něho vybral ^{MYP 465} ženu. A toto manželství, jak je vylíčeno v Písmě svatém, bylo krásným a něžným obrazem domácího štěstí: "I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své a vzal Rebeku a měl ji za manželku a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své." 1.Mojž. 24,67

Jaký rozdíl mezi chováním Izákovým a chováním mládeže dnešní doby a dokonce i křesťanských duchovních! Mladí lidé se často domnívají, že je jen jejich vlastní věcí právo rozhodovat, komu mají věnovat sovu náklonnost, a že jim do toho nemá právo zasahovat Bůh nebo rodiče. Již dlouho před svou zletilostí se pokládají za zcela schopné k tomu, aby se rozhodovali sami bez pomoci svých rodičů. Několik let manželského života však zpravidla stačí, aby poznali, že se mýlili, ale bývá už pozdě napravit neblahé následky. Stejný nerozum a nedostatek sebeovládání, který vedl k unáhlené volbě, způsobuje pak ještě další zhoršení vztahu, až se manželství stane nakonec tíživým jhem. Mnozí se takto připraví o všechno štěstí ve svém životě i o všechny naděje do budoucna.

Je-li vůbec nějaká věc, o které je nutné co nejpečlivěji uvažovat a přitom vyhledávat rady starších a zkušenějších, pak je to manželství. Před tímto krokem, který váže k sobě lidi na celý život, je nutné vzít Bibli jako rádce a modlit se o Boží pomoc.

Rodiče by neměli nikdy zapomínat na svou vlastní odpovědnost za budoucí štěstí svých dětí. Izákova úcta k rozhodnutí jeho otce ^{MYP 466} byla výsledkem výchovy, která ho naučila životu v poslušnosti. Abrahám vyžadoval od svých dětí, aby ctily rodičovskou moc, a svým každodenním životem dokazoval, že tato moc nevychází ze sobectví, ale z lásky, a že sleduje jen dobro a štěstí jeho dětí.

Otcové a matky by neměli zapomínat, že jejich povinností dohlédnout na náklonnosti mladých, aby je věnovali těm, kteří jim budou vhodnými druhy. Měli by ctít povinnost svým vlastním příkladem a poučením za milostivé pomoci Boží utvářet povahu svých dětí od jejich nejútlejšího mládí tak, aby zůstaly čistými a ušlechtilými a aby je přitahovalo jen dobro a pravda. Stejní se navzájem přitahují a dovedou se ocenit. Zasejme lásku k pravdě, dobru a čistotě do dětské duše a mládež pak bude vyhledávat jen společnost takových, kteří mají právě tyto vlastnosti.

Rodiče musí usilovat o to, aby svou povahou a svým rodinným životem byli příkladem působení lásky a přízně nebeského Otce, aby rodinný kruh naplnili slunečním jasem. Pro děti to má větší cenu než všechny pozemské statky. Láska v kruhu rodinném zůstane pak stále živá v jejich srdcích a budou pak vždy vzpomínat na domov svého dětství jako na místo klidu a štěstí, jako na ráj. Členové rodiny nemají všichni stejnou povahu a často je třeba projevovat trpělivost a snášenlivost. Láska a sebekázeň však může všechny spojit v nejužší svazek.

- Patriarchové a proroci PP 174-176