„Tomu, kdož svítězí, dám jísti z dřeva života, kteréž jest u prostřed ráje Božího.“ (Zj 2,7)

Zahrada Eden zůstala na zemi ještě dlouho potom, co z ní byl člověk vyděděn. Padlému lidskému pokolení bylo dlouho dovoleno hledět na domov nevinnosti, pouze jejich vstupu bránili strážní andělé. U brány ráje, střežené cherubíny, se zjevovala božská sláva. Sem přicházel Adam a jeho synové, aby uctívali Boha. Zde obnovovali svůj slib poslušnosti toho Zákona, pro jehož přestoupení byli vypovězeni z Edenu. Když příliv nepravosti zaplavil svět a bezbožnost lidí přivodila jejich záhubu vodami potopy, tu ruka, která Eden založila, jej ze země odňala. Avšak při konečném napravení věcí, kdy bude učiněno „nové nebe a nová země“ (Zj 21,1), má být Eden obnoven, okrášlen slavněji než na počátku.

Pak ti, kteří zachovávali přikázání Boží, budou pod stromem života dýchat nesmrtelnou svěžest; a po neskonalé věky budou obyvatelé bezhříšných světů v oné rozkošné zahradě spatřovat příklad dokonalého díla Božího stvoření, nedotčeného prokletím hříchu - vzor toho, jakou by se země stala, kdyby byl člověk splnil Stvořitelův slavný plán. (PP 62)

Adam je znovu uveden ve své původní panství. Uchvácen radostí patří na stromy, jež byly kdysi jeho potěšením - právě na ty stromy, jejichž plody sám sbíral za dnů své nevinnosti a radosti. Patří na révoví, které pěstoval svýma vlastníma rukama, na tytéž květiny, o něž se kdysi s láskou staral. Jeho mysl si uvědomuje, že tento výjev je skutečný; chápe, že toto je opravdu obnovený Eden. (GC 648)

Vykoupení, kteří jsou znovu uvedeni ke stromu života v dávno ztraceném ráji, „porostou“ (Mal 4,2) do plné postavy lidského rodu v jeho původní slávě. Budou odstraněny poslední dlouhotrvající stopy kletby hříchu a věrní Kristovi se ukáží v „kráse Hospodina, Boha našeho,“ (dle Žalm 90,17; KJB) odrážejíce ve své mysli, duši i těle dokonalý obraz svého Pána. Ó, jak předivné vykoupení! Tak dlouho se o něm mluvilo, tak dlouho se v něj doufalo a přemýšlelo s dychtivým očekáváním, avšak nikdy mu nebylo plně porozuměno. (GC 645)