„Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili.“ (2 Petr 3,9)

Bylo mi ukázáno, že jsme jako lid v nebezpečí připodobňovat se spíše tomuto světu než obrazu Kristovu. Stojíme nyní na samých hranicích věčného světa, avšak úmyslem nepřítele duší je svést nás k tomu, abychom konec času odkládali do daleké budoucnosti. Satan bude každým možným způsobem napadat ty, kteří vyznávají, že jsou Božím lidem zachovávajícím Jeho přikázání a že očekávají druhý příchod Spasitele na nebeských oblacích v moci a slávě veliké. Povede co možná nejvíce lidí k tomu, aby tento zlověstný den odkládali a duchovně se přizpůsobovali světu, napodobujíce jeho způsoby. Zděsila jsem se, když jsem viděla, že duch tohoto světa ovládá srdce a mysl mnohých, kteří horlivě vyznávají pravdu. …

Vzhledem ke krátkosti času bychom měli jako lid bdít a modlit se a nedat se v žádném případě ničím odvrátit od vážného díla přípravy na onu velkou událost, která je před námi. Protože je tento čas zdánlivě dosti dlouhý, mnozí se stali bezstarostnými a lhostejnými ve svých slovech a činech. Neuvědomují si své nebezpečí, nevidí a nechápou Boží milosrdenství v tom, že čas zkoušky jim Bůh prodlužuje, aby měli čas vytvořit si povahu pro budoucí, nesmrtelný život. Každá chvíle má nesmírnou cenu. Čas jim nebyl poskytnut k tomu, aby jej věnovali přemýšlení o svém vlastním pohodlí a aby se tato země se stala jejich domovem, ale aby ho využili v díle přemáhání každého nedostatku v jejich vlastních povahách. Aby pomáhali druhým svým příkladem i osobním úsilím, vidět krásu svatosti. Bůh má na zemi lid, který ve víře a svaté naději sleduje svitek rychle se naplňujícího proroctví a usiluje skrze poslušnost pravdě očistit své duše, aby nebyli nalezeni bez svatebního roucha, až se Kristus objeví. …

Znamení, předpověděná v proroctví, se kolem nás rychle naplňují. To by mělo probudit každého pravého Kristova následovníka k horlivé činnosti. (4T 306,307).