„Korálů pak a perel se nepřipomíná; nebo nabytí moudrosti dražší jest nad klénoty.“ (Job 28,18)

Povaha, utvořená k božské podobě je jediným pokladem, který si z tohoto světa můžeme odnést do onoho příštího. Ti, kteří v tomto světě žijí podle pokynů Krista, si všechny božské schopnosti vezmou do nebeských příbytků. A v nebi se máme dále nepřetržitě rozvíjet. …

Duševní schopnosti a nadání nepředstavují charakter, protože ty jsou často vlastní těm, kdo jsou pravým opakem dobrého charakteru. Ani dobrá pověst není charakter. Pravý charakter je hodnota duše, která se napovrch vyjeví v jednání.

Dobrá povaha je jmění větší hodnoty než zlato a stříbro. Nenechá se ovlivnit strachem, zmatkem ani neúspěchem a až všechna pozemská vlastnictví zaniknou, přinese bohatý zisk. Poctivost, pevnost a vytrvalost jsou hodnoty, které musí každý usilovně zušlechťovat, protože ty vystrojí svého vlastníka mocí, jež je neodolatelná. Mocí, která ho uschopní činit dobro, uschopní ho k odolání zlu, uschopní ho ke snášení protivenství.

Síla charakteru sestává ze dvou věcí: moci vůle a moci sebeovládání. Mnozí mladí lidé si pletou silné a neovládané vášně se silou charakteru. Pravdou však je, že ten, kdo je ovládán svými vášněmi, je slaboch. Skutečná velikost a šlechetnost člověka se měří jeho silou podmanit své city a ne silou jeho citů podmanit jeho samého. Nejsilnější člověk je ten, který je citlivý ke křivdám, ale přesto nedovolí, aby se vášně vzbouřily a odpustí svým nepřátelům.

Kdyby mladí považovali za stejně důležité vlastnit nádhernou a přívětivou povahu, jako považují za důležité napodobovat módu světa v oblékání a chování, viděli bychom stovky mladých připraveny na vstup do života zušlechťujícího společnost tam, kde dnes vidíme jen jednoho. (CG 161,162)