„Po poslech byly poslány listy do všech královských krajin, aby vyhladili, povraždili a zahubili všechny Židy, mladé i staré, malé děti i ženy, jednoho dne.“ (Ester 3,13; KJB)

Nařízení, které bude nakonec vydáno proti ostatku lidu Božího, bude velmi podobné tomu nařízení, jež vydal Asver proti Židům. (PK 605)

Až bude odňata ochrana lidských zákonů od těch, kdož ctí Zákon Boží, vyvstane současně v různých zemích hnutí usilující o jejich záhubu. Až se přiblíží doba stanovená výnosem, tito lidé se tajně dohodnou, že vymýtí nenáviděnou sektu. Bude rozhodnuto zasadit jí jedné noci rozhodný úder, který zcela umlčí hlas nesouhlasu a výtek. (GC 635)

Vyjde nařízení, že musí znevažovat Sobotu čtvrtého přikázání a uctívat první den týdne, nebo ztratí své životy. Oni však neustoupí a nepošlapou svýma nohama Sobotu Hospodinovu, a nebudou ctít papežské ustanovení. Satanovy zástupy a bezbožní lidé je obklopí a budou nad nimi jásat, poněvadž se bude zdát, že již pro ně není žádného úniku. (1T 353,354)

Když přijde tento čas soužení, je rozhodnuto o každém případu. Již není žádné zkušební lhůty a žádného milosrdenství pro nekající. Pečeť živého Boha je vtisknuta Jeho lidu. Tento malý ostatek, který není schopen se sám bránit ve smrtelném boji s mocnostmi světa, jež jsou dirigovány drakem, učinil Boha svým útočištěm. Nejvyšší pozemské moci vydaly nařízení, aby se pod trestem pronásledování a smrti klaněli šelmě a přijali její znamení. (5T 213)

Viděla jsem, jak svatí trpěli velikou duševní úzkostí. Zdálo se, že byli obklíčeni bezbožnými obyvateli země. Všechny okolnosti svědčily proti nim. Někteří se začali obávat, že je Bůh přece jenom opustil, aby zahynuli rukou bezbožných. …

Byl to pro svaté čas hrozného smrtelného zápasu. Dnem i nocí volali k Bohu o vysvobození. Zdálo se, že pro ně není žádná možnost úniku. Bezbožní již počali jásat, vykřikujíce: „Proč vás váš Bůh nevysvobodí z našich rukou? Proč nevystoupíte vzhůru a nezachráníte si své životy?“ Ale svatí na ně nedbali. (EW 283)