„Ať vás nikdo žádným způsobem nesvede, neboť ten den nenastane, dokud napřed nepřijde odpadnutí a nebude zjeven ten člověk hřícha, syn zatracení.“ (2Tess 2,3; KJB)

Když se prvotní církev stala porušenou tím, že se odchýlila od prostoty evangelia a přijala pohanské obřady a zvyky, ztratila Ducha a moc Boží. A aby ovládala svědomí lidí, hledala podporu u světské moci. Výsledkem bylo papežství, církev, která ovládala státní moc a používala jí k podpoře svých vlastních cílů, zvláště k trestání „kacířství„. …

Vždycky když církev získala světskou moc, použila ji k tomu, aby trestala ty, kteří nesouhlasí s jejími naukami. Protestantské církve, které následují šlépějí Říma tím, že vytvářejí spojenectví se světskými mocnostmi, projevují podobnou touhu omezovat svobodu svědomí. Příkladem toho bylo dlouhotrvající pronásledování těch, kteří nesouhlasili s anglikánskou církví. V průběhu šestnáctého a sedmnáctého století byly tisíce nekonformních kazatelů nuceny uprchnout ze svých sborů, a mnozí z pastorů i lidu byli vystaveni pokutám, věznění, týrání a mučednické smrti.

Bylo to odpadlictví, které vedlo prvotní církev, aby vyhledávala pomoc u civilní vlády, a to připravilo cestu pro rozvoj papežství - šelmy. Pavel napsal: „Přijde odstoupení (odpadnutí- KJB)…, a zjeven bude ten člověk hřícha.„ (2Tess 2,3). Tak i odpadnutí v církvi připraví cestu obrazu šelmy. (GC 443,444)

Satan bude působit s veškerou mocí a „se všelikým podvodem nepravosti.„ (2Tess 2,9.10). Jeho působení jasně prozrazuje prudce narůstající temnota, přečetné bludy, kacířství a klamy těchto posledních dnů. Satan nevede do zajetí jen svět, ale jeho klamy prosakují církvemi, které vyznávají našeho Pána Ježíše Krista. Velké odpadnutí se rozvine do temnoty tak hluboké jako půlnoc. Pro Boží lid to bude noc zkoušky, noc pláče, noc pronásledování pro pravdu. Avšak z této noci temností zazáří Boží světlo. (PK 717)