„S Kristem ukřižován jsem. Živť jsem pak již ne já, ale živ jest ve mně Kristus. Že pak nyní živ jsem v těle, u víře Syna Božího živ jsem, kterýž zamiloval mne, a vydal sebe samého za mne.“ (Gal 2,20)

Vírou si Pavel přivlastnil Kristovu milost a tato milost uspokojovala potřeby jeho duše. Vírou přijímal tento nebeský dar a předával jej duším, které toužily po světle. To je zkušenost, kterou potřebujeme. … Modlete se o takovou víru. Usilujte o ni. Věřte, že Bůh vám ji dá. V našem světě musí být vykonáno veliké dílo. Naše země není pohádkovou zemí. Před námi je živá realita. Na všech stranách je možno vidět projevy satanovy moci. Spolupracujme s Tím, který působí, aby obnovil a pozvedl. A nezapomínejme, že ten, kdo pracuje pro Krista musí získávat svou sílu u zdroje veškeré síly. … Křesťané potřebují sílu mysli, pevnost vůle a poznání, které pochází ze studia Slova Božího. Nemohou si dovolit naplňovat své mysli hloupostmi. Každý den musí obnovovat svou duchovní sílu.

Učte se u Toho, který řekl: „Jsem tichý a pokorný srdcem.“ Učíce se u Něj, naleznete odpočinutí. Den za dnem budete získávat zkušenosti ve věcech Božích, den za dnem si budete uvědomovat velikost Jeho spasení a slávu spojení s Ním. Stále se budete lépe učit, jak žít Kristu podobným životem a stále více budete růst v podobnost Spasitelovu.

Jestliže zemřeme svému „já“, jestliže budeme rozšiřovat naši představu o tom, čím se nám Kristus může stát a čím se my můžeme stát pro Něj, jestliže se spojíme jeden s druhým pouty křesťanského společenství, Bůh bude skrze nás mocně působit. Tehdy budeme posvěceni pravdou. Budeme skutečně vyvoleni Bohem a ovládáni Jeho Duchem. Každý den života nám bude vzácný, protože v něm uvidíme příležitost využít svěřené nám dary pro požehnání jiným. (RH 30.5.1907).

Musíme zapomínat na sebe v láskyplné službě jiným. … Možná si neuvědomujeme některé laskavé skutky, které činíme, …ale věčnost odhalí v celé své kráse každý skutek, vykonaný ke spáse duší, každé slovo, promluvené k útěše Božích dítek; a tyto skutky, vykonané pro Krista, budou součástí naší radosti po celou věčnost. (IHP 230).