(Mat 13,33; Luk 13,20.21)

Proroka z Galileje si přišli poslechnout také mnozí vzdělaní a vlivní muži. Někteří z nich si zvědavě, a se zájmem prohlíželi zástup, který se shromáždil kolem Pána Ježíše, když kázal u jezera. V tomto velkém davu lidí byly zastoupeny všechny vrstvy společnosti. Byli mezi nimi nuzní, nevzdělaní, otrhaní žebráci i zloději se znamením viny ve svém obličeji, lidé tělesně postižení, tuláci, kupci i povaleči, lidé vysoce postavení i prostí, bohatí i chudí, všichni se tlačili jeden přes druhého, aby se dostali na takové místo, odkud by mohli dobře slyšet slova Ježíše Krista. Když si vzdělaní muži prohlíželi tak zvláštní zástup, kladli si otázku: "Tvoří takoví lidé Boží království?" Spasitel jim znovu odpověděl podobenstvím:

"Království nebeské je jako kvas, který žena vmísí do tří měřic mouky, až se všecko prokvasí" (Mat 13,33).

Židé považovali kvas za symbol hříchu. Lidé byli poučeni, ^{COL 96} aby o svátku Fáze ze svých obydlí vynesli veškerý kvas, tak jako měli odstranit hřích ze svých srdcí. Pán Ježíš varoval své učedníky: "Mějte se na pozoru před kvasem farizeů, to je před pokrytectvím" (Luk 12,1). A apoštol Pavel psal o "kvasu zla a špatnosti" (1Kor 5,8). V podobenství Pána Ježíše však kvas představuje království nebeské. Znázorňuje přetvořující a oživující moc Boží milosti.

Nikdo není tak špatný a neklesl tak hluboko, aby se nacházel mimo pole působnosti této moci. Duch svatý vštípí nový prvek života a obnoví ztracený Boží obraz v každém člověku, který se mu podřídí.

Člověk se nemůže přetvořit cvičením vlastní vůle. Nemá v sobě žádnou sílu, která by mohla způsobit takovou změnu. Aby mohlo dojít k žádoucí změně, musí do těsta přijít kvas - něco, co přichází z vnějšku. Podobně i hříšník musí nejprve přijmout Boží milost, než se může stát způsobilým pro království slávy. Veškerá kultura a vzdělání, které může poskytnout svět, nemohou ze zkaženého hříšného člověka vytvořit poslušné dítě nebes. Obnovující síla musí přijít od Boha. Pouze Duch svatý může způsobit potřebnou změnu. ^{COL 97} Každý, kdo chce dosáhnout spasení, se musí podřídit této moci bez ohledu na to, zda je vysoce postavený nebo prostý, bohatý nebo chudý.

Přimícháme-li do těsta kvas, působí uvnitř, ale brzy se to projeví i navenek. Podobně působí i Boží milost, obnovuje srdce a tím přetvořuje celý život. Žádná pouze vnější změna není dostačující k tomu, aby nás přivedla do souladu s Bohem. Někteří lidé se snaží reformovat napravením toho či onoho zlozvyku. Doufají, že se tímto způsobem stanou křesťany, berou však věc za nesprávný konec. Změna musí začít v srdci.

Mezi pouhým vyznáním víry a přijetím pravdy do srdce je velký rozdíl. Pouhá znalost pravdy nestačí. Můžeme pravdu znát, ale přitom se nemusí změnit ráz našeho myšlení. Srdce musí být obráceno a posvěceno.

Radost z poslušnosti neprožije nikdy člověk, který se pokouší zachovávat Boží přikázání proto, že to pokládá za svou povinnost; nebo že se to od něj vyžaduje. To ani není poslušnost. Jestliže někdo považuje Boží požadavky za břemeno, které brání jeho lidským sklonům, pak si můžeme být jisti, že nežije křesťanským životem. Pravá poslušnost je vnější projev vnitřních zásad. Vyvěrá z lásky ke spravedlnosti, z lásky k Božímu zákonu. Podstatou veškeré spravedlnosti ^{COL 98} je věrnost našemu Vykupiteli. Povede nás k tomu, abychom konali správné věci, protože je to tak správné a protože se to líbí Bohu.

Velkou pravdu o změně srdce pod vlivem Ducha svatého vyjadřují slova Pána Ježíše určená Nikodémovi: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží ... Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha" (Jan 3,3-8).

Apoštol Pavel napsal pod vlivem Ducha svatého: "Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil, a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy spaseni jste skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar" (Ef 2,4-9).

Kvas, ukrytý v mouce, působí neviditelně, ale prostupuje celým těstem. Rovněž kvas pravdy působí skrytě, tiše a trvale, přetváří celého člověka. Zušlechtí a ovládne jeho přirozené sklony, vštípí mu nové myšlenky, nové pocity a pohnutky. ^{COL 99} Představí člověku nový vzor povahy - život Ježíše Krista. Mění myšlení, povzbuzuje schopnosti a nadání k novému způsobu činnosti. Neobdaří člověka novými schopnostmi, posvětí ty schopnosti, které člověk měl už dříve. Probouzí lidské svědomí. Vytváří v naší povaze potřebné vlastnosti, abychom mohli pracovat pro Boha.

Často vyvstává otázka: Proč u takového množství lidí, kteří vyznávají víru v Boží slovo, není patrná reforma v řeči, v myšlení a povaze? Proč nesnášejí, když se někdo postaví proti jejich plánům a zájmům, proč mají neposvěcenou povahu, proč používají hrubá, panovačná a popudlivá slova? V jejich životě můžeme sledovat stejné milování svého já, stejné sobecké uspokojování, stejně náladová a neuvážená slova, jaká se projevují v životě nevěřících. Vykazují tutéž samolibou pýchu, podléhají přirozeným sklonům ke zlému a mají tytéž zvrácené povahové rysy, jako kdyby vůbec neznali pravdu. Příčinou toho všeho je, že nejsou obrácení. Neukryli ve svých srdcích kvas pravdy. Nikdy mu nedali příležitost, aby na ně působil. Jejich zděděné a vypěstované sklony k hříchu se nepodřídily jeho přetvářející moci. ^{COL 100} V jejich životě nevidíme přítomnost Kristovy milosti ani víru v jeho moc, která přetváří povahu.

"Víra je tedy ze slyšení zvěsti, a zvěst se pak děje slovem Kristovým" (Řím 10,17). Písmo je důležitým prostředkem při přeměně lidské povahy. Pán Ježíš se modlil: "Posvěť je pravdou, tvoje slovo je pravda" (Jan 17,17). Kdo studuje a plní Boží slovo, pocítí ve svém srdci vliv, který přemáhá všechny nesprávné vlastnosti. Duch svatý přichází, aby nás usvědčoval z hříchu, víra působí prostřednictvím lásky k Ježíši Kristu a přetváří nás tělesně, duchovně i duševně na podobu Pána Ježíše. Pak nás Bůh může použít, abychom konali jeho vůli. Moc, kterou jsme obdrželi, začne působit z vnitřku navenek. Povede nás, abychom zvěstovali jiným pravdu, kterou jsme sami přijali.

Pravda Božího slova nabízí splnění největší praktické potřeby člověka - obrácení vnitřního člověka skrze víru. Nedomnívejme se, že tyto veliké zásady jsou příliš vznešené a svaté, než abychom je mohli přenést do každodenního života. Jsou to pravdy, které sahají až k nebesům a zahrnují celou věčnost, ale přesto má být jejich oživující vliv vetkán do zkušenosti člověka. ^{COL 101} Mají prostoupit všechny, velké i malé záležitosti našeho života.

Jestliže přijmeme kvas pravdy do srdce, usměrní naše přání, očistí naše myšlenky a zušlechtí naši povahu. Oživí duchovní schopnosti a duševní síly. Zvýší naši schopnost projevovat city, lásku.

Svět se dívá na člověka, který prožívá tyto zásady, jako na záhadu. Sobecký a peníze milující člověk žije jen proto, aby si zajistil majetek, pocty a požitky světa. Vůbec nemyslí na věčnost. Následovník Ježíše Krista nemůže těmto věcem nikdy věnovat svůj veškerý zájem. Pracuje a zapírá se pro Krista, aby mohl pomoci velikému dílu záchrany lidí, kteří žijí na světě bez Krista a bez naděje. Svět nemůže rozumět takovému člověku, neboť on se zajímá o věčné hodnoty. Kristova láska se svou zachraňující mocí vstoupila do jeho srdce. Tato láska ovládá všechny ostatní pohnutky a povznese člověka, který ji vlastní, nad zhoubný vliv světa.

Boží slovo má mít posvěcující vliv na naše vztahy ke všem členům lidské společnosti. Kvas pravdy nevyvolává řevnivost, ctižádost a touhu po prvních místech. Skutečná láska nebeského původu není sobecká a náladová. Není závislá na lidské chvále. Jestliže člověk přijímá Boží milost, ^{COL 102} jeho srdce přetéká láskou k Bohu a k těm, za které Kristus zemřel. Vlastní já pak už neusiluje o lidské uznání. Takový člověk nemiluje druhé proto, že mu také prokazují lásku, protože se mu líbí nebo uznávají jeho zásluhy, ale proto, že jsou vykoupeným vlastnictvím Ježíše Krista. Jestliže někdo nechápe nebo překrucuje jeho pohnutky, slova a činy, neuráží se, ale jde dál svou cestou. Je laskavý a ohleduplný, má o sobě skromné mínění, ale přesto je plný naděje a vždy důvěřuje Boží milosti a lásce.

Apoštol Petr nás vyzývá: "Ale jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: Svatí buďte, neboť já jsem svatý" ( 1 Petr l,15.16). Kristova milost má ovládat náš temperament a náš hlas. Její účinky se projeví slušností, zdvořilostí, ohleduplností bratra k bratru, v laskavých a povzbudivých slovech. V takovém prostředí přebývají i andělé. Ze života takového člověka vychází příjemná vůně, která vystupuje k Bohu jako vůně svatého kadidla. Láska se projevuje v laskavosti, dobrotě, shovívavosti a trpělivosti.

Mění se i vzhled člověka. Kristus přebývající v srdcích lidí, kteří jej milují a zachovávají jeho přikázání, vyzařuje z jejich tváří. Pravda je patrná i na jejich obličejích. Můžeme na nich pozorovat pravý nebeský pokoj. Můžeme u nich pozorovat neustálou laskavost, která je větší než lidská láska.

Kvas pravdy přetváří celého člověka. Ze sprostého člověka dělá člověka jemného, z hrubce dělá člověka zdvořilého, ze sobce štědrého. Nečisté očišťuje, umývá je v krvi Beránka. Svou životodárnou mocí přivádí mysl člověka, jeho srdce i síly do souladu s božským životem. Člověk se svou lidskou přirozeností se stává účastníkem božské přirozenosti. Dokonalost a krása lidské povahy pak oslavuje Krista. Pokaždé, když dojde k takovým změnám, andělé zpívají úchvatné chvalozpěvy Bohu. Bůh i Kristus se radují z každého člověka, který se nechal přetvořit podle božské podoby.