Po smrti Mojžíše byl Jozue uznávaným vůdcem Izraele, který uvedl lid do zaslíbené země. Po určitou dobu během putování Izraelitů po poušti byl prvním po Mojžíšovi. Viděl zázračné skutky, jaké Bůh vykonával skrze Mojžíše, a velmi dobře znal přizpůsobivost lidu. Byl jedním z dvanácti vyzvědačů, kteří byli vysláni na prozkoumání zaslíbené země, a jedním ze dvou, kteří podali přesnou zprávu o jejím bohatství a povzbuzovali lid, aby šli kupředu a opanovali zemi. Byl velmi schopným k tomuto vážnému úřadu a Pán Jozuemu přislíbil, že s ním bude tak, jak byl s Mojžíšem, a dovolí mu, aby bez zvláštních těžkostí obsadil celou Kanaánskou zem, bude-li věrně zachovávat všechna Jeho přikázání. Jozue se zpočátku obával, zda bude moci splnit své pověření uvést národ do zaslíbené země, avšak toto povzbuzení odstranilo z jeho srdce všechny obavy.

Jozue dal příkaz synům Izraelským, aby se připravili na třídenní cestu a aby vystoupili všichni muži schopní nositi zbraň. "I odpověděli k Jozue, řkouce: Všecko, což jsi nám rozkázal, učiníme, a kamžkoli pošleš nás, půjdeme. Rovně jakž jsme poslouchali Mojžíše, tak poslouchati budeme tebe; jediné nechť jest Hospodin Bůh tvůj s tebou, jako byl s Mojžíšem. Kdo by koli odporný byl rozkázání tvému, a neposlouchal by řečí tvých ve všech věcech, kteréž bys přikázal jemu, umřeť; toliko posilň se a zmužile se měj." (Jozue 1,16-18)

Překročení Jordánu Izraelity mělo býti zázrakem. "Řekl pak byl Jozue lidu: Posvěťtež se, zítra zajisté učiní Hospodin divné věci mezi vámi. Potom řekl Jozue kněžím těmi slovy: Vezměte truhlu smlouvy, a jděte před lidem. I vzali truhlu smlouvy a brali se před lidem. Nebo řekl byl Hospodin k Jozue: V tento den začnu tebe zvelebovati před očima všeho Izraele, aby poznali, že jakož jsem byl s Mojžíšem, tak budu s tebou." (Jozue 3,5-7)

Přechod Jordánem

I vyšel lid ze svého tábora v akátovém háji u Setim a sestoupili na břeh Jordánu. Všichni věděli, že bez božské pomoci nemají naději, že se jim podaří řeku překročit. V této roční době - bylo to na jaře - se tajícím sněhem z hor zvedla hladina Jordánu tak, že voda se vylévala z břehů a řeku nebylo možno překročit na obvyklých místech. Vůlí Boží bylo, aby Izrael překročil Jordán zázračným způsobem. Podle božského pokynu přikázal Jozue lidu, aby se posvětil. Izraelští se museli očistit od svých hříchů a zbavit se vší vnější nečistoty, neboť "zítra zajisté", pravil Jozue, "učiní Hospodin divné věci mezi vámi" (Joz 3,5) V čele zástupu Izraelských ponesou "truhlu smlouvy". Podrobnosti přechodu byly přesně stanoveny.

Pochod byl zahájen v určenou dobu. Zástupy vedla truhla smlouvy, kterou nesli kněží na ramenou. Za truhlou ve vzdálenosti několik set metrů kráčel všechen lid. S velkým napětím všichni sledovali, jak kněží sestupovali ke břehu Jordánu. Viděli, jak dorazili s posvátnou truhlou k rozbouřenému proudu a jak nohy nosičů vkročily do řeky. Náhle se příval vody zastavil, od místa , kde do řeky vstoupili, voda odtekla a dno řeky se obnažilo.

Na božský příkaz postoupili kněží doprostřed řeky, kde zůstali stát, dokud všechen Izrael nepřešel na druhý břeh. Tak se celému Izraeli vštípilo v paměť, že vody Jordánu zastavila táž moc, která před čtyřiceti lety rozdělila Rudé moře jejich otcům. Mnozí z Hebrejů prošli tímto mořem jako dítky a nyní šli přes Jordán jako vojsko vycvičené k boji.

Když všechen lid přešel na druhou stranu řeky, byla na západní břeh přenesena i truhla. Jakmile byla truhla smlouvy na bezpečném místě, "jakž jen vytrhli kněží nohy na sucho" (Joz 4,18) spoutané vody se uvolnily a řítily vpřed jako nezadržitelný příval přirozeným řečištěm.

Na tento velký div nesměla příští pokolení nikdy zapomenout. Proto bylo vybráno dvanáct mužů, po jednom z každého kmene, a když kněží nesoucí truhlu stáli uprostřed Jordánu, vzal každý z nich jeden kámen z místa, kde stáli kněží, a přenesli je na západní břeh. Z těchto kamenů byl postaven památník na prvním tábořišti za řekou. Lidu bylo přikázáno, aby svým dětem a dětem jejich dětí vyprávěli, jak je Bůh vysvobodil, neboť Jozue pravil: "Aby poznali všichni národové země ruku Hospodinovu, že silná jest, a abyste se báli Hospodina Boha vašeho po všecky dny." (Joz 4,24)

Když král Amorejských a král Kananejských zvěděli, že Bůh zastavil vody Jordánu před Izraelskými, roztřásli se strachem. Hebrejové porazili již pět králů madianských, mocného Seona, krále Amorejských, a Oga z Bázan; a nyní jejich přechod přes rozvodněný prudký Jordán vyvolal ve všech okolních národech hrůzu a zděšení. Kananejským, celému Izraeli a samému Jozuovi se tím dostalo neklamného důkazu, že živý Bůh, král nebes a země, je se svým národem a že ho neopustí ani ho nezapomene.

V nevelké vzdálenosti od Jordánu rozbili Hebrejové svůj první tábor v Kanaánu. Tam Jozue "obřezal syny Izraelské"; a "když pak ležení měli synové Izraelští v Galgala, slavili velikou noc" (Joz 5,3.10) Bůh opět uznal Izrael za svůj národ a znamení smlouvy bylo obnoveno. Obřad obřízky byl proveden u všech, kdož se narodili na poušti. A Hospodin oznámil Jozuovi: "Dnes jsem odjal pohanění egyptské od vás." (Joz 5,9)

Pohanské národy haněly Hospodina a jeho národ, protože Hebrejové se nezmocnili Kanaánu, jak se očekávalo, ihned po svém odchodu z Egypta. Nepřátelé Hebrejů jásali, když Izrael tak dlouho putoval po poušti, a s posměchem hlásali, že Bůh Hebrejů nedokáže zavést Izraelské do zaslíbené země. Avšak nyní, kdy Hebrejové suchou nohou přešli Jordán a kdy Hospodin ukázal zřetelně svou nekonečnou moc a přízeň svému lidu, jejich nepřátelé je již nemohli tupit.

"Čtrnáctého dne toho měsíce u večer" slavili Izraelští svátek fáze na pláních Jericha.. "I jedli z úrod té země na zejtří po velikonoci chleby nekvašené, a pražmu téhož dne. I přestala manna na zejtří, když jedli z obilí té země, a již více neměli synové Izraelští manny, ale jedli z úrod země Kananejské toho roku". (Joz 5,10-12) Dlouhá léta jejich putování po poušti byla u konce. Noha Izraele konečně vstoupila na půdu zaslíbené země.

Kníže vojska Hospodinova

Podrobení Jericha pokládal Jozue za první krok k dobytí Kanaánu. Proto hledal ujištění, že je povede Bůh, a tohoto ujištění se mu dostalo. Když vyšel z tábora, aby rozjímal a modlil se k Bohu Izraele, aby kráčel před svým národem, spatřil válečníka ve zbroji statné postavy a velitelského vzezření, který měl v ruce dobytý meč. Jozue ho oslovil: "Jsi-li náš, čili nepřátel našich?" a obdržel odpověď: "Já jsem kníže vojska Hospodinova, a nyní jsem přišel." A Jozue dostává rozkaz: "Szuj obuv svou s noh svých, nebo místo, na němž stojíš, svaté jest". (Joz 5,13.14.15) Byl to týž rozkaz, který dostal Mojžíš na Orébě, a Jozue poznal, kdo je ve skutečnosti tajemný cizinec. Byl to Kristus, Vznešený, který stál před vůdcem Izraele. V bázní a hrůze padl Jozue na tvář svou a modlil se, a dostalo se mu ujištění: "Dal jsem v ruku tvou Jericho, a krále jeho s silnými muži jeho." (Joz 6,2) Pak dostal Jozue pokyny, jak se zmocnit města.

Pád Jericha

"Tedy povolav Jozue, syn Nun, kněží, řekl jim: Vezměte truhlu smlouvy, a sedm kněží ať vezmou sedm trub beraních před truhlou Hospodinovou. Řekl také lidu: Jděte a obejděte město, a zbrojní ať jdou před truhlou Hospodinovou. A když to oznámil Jozue lidu, sedm kněží, nesouce sedm trub beraních, šli před truhlou Hospodinovou, a troubili v trouby; truhla také smlouvy Hospodinovy brala se za nimi. "

"Zbrojní pak šli před kněžími, kteříž troubili na trouby, a ostatní šli za truhlou, jdouce a v trouby troubíce. Lidu pak byl přikázal Jozue, řka: Nebudete křičeti, ani slyšán bude hlas váš, ani vyjde slovo z úst vašich až do dne toho, v němž řeknu vám: Křičte, i budete křičeti. Tedy obešla truhla Hospodinova město vůkol jednou, a navrátili se do stanů a zůstali v nich".

Hebrejové pochodovali v ideálním pořádku. Vpředu šli bojovníci, skupina vybraných mužů; neměli za úkol dobýt vítězství svou zdatností a svým hrdinstvím, nýbrž poslušností rozkazů, které jim udělí Bůh. Za nimi kráčelo sedm kněží s troubami. A pak přišla truhla Boží se svatozáří božské slávy, nesena kněžími, oděnými v roucha, vyznačující jejich svatý úřad. Za nimi následovala v dokonalém pořádku obrovská armáda Izraele, každý kmen pod svou korouhví. Průvod obešel město, odsouzené k zániku, v naprostém tichu, rušeném jen kroky pochodujících zástupů a slavnostním hlaholem trub, odrážejících se ozvěnou od pahorků a pronikajícím ulicemi Jericha. Když průvod skončil, vrátila se vojska v klidu do svých stanů a truhla smlouvy byla opět uložena na své místo do stánku úmluvy.

Strážcové města sledovali s podivem a se znepokojením každý pohyb Izraelských a podávali o něm zprávy nadřízeným. Nechápali, co to vše má znamenat. Když však viděli, jak mocné zástupy s posvátnou truhlou nesenou kněžími pochodují každý den kolem jejich města, zachvátila je hrůza z tohoto tajuplného počínání. Znovu přezkoušeli svá silná opevnění, aby se ujistili, že mohou úspěšně čelit nejprudšímu útoku. Mnohým se zdálo směšné pomyšlení, že tyto podivné průvody by jim mohly nějak ublížit. Jiné přepadl strach, když viděli, jak se kolem jejich města ubírá každý den procesí. Připomínali si, že se kdysi před tímto národem rozdělilo Rudé moře a že se před ním otevřel průchod řekou Jordánem. Nemohli vědět, jaké další divy Bůh pro ně vykoná. Obyvatelé Jericha byli příliš zděšeni, než aby si dovolili žertovat. Bedlivě ostříhali brány města, jež byly stále uzamčeny, a mocní bojovníci drželi stráž při každé z nich.

Po šest dní pochodovala vojska Izraele kolem města. Nadešel sedmý den. Za ranního rozbřesku seřadil Jozue vojska Hospodinova. Byl jim dán rozkaz, aby obešli Jericho sedmkrát a aby za zvuku trub hlasitě volali, neboť Bůh jim dal toto město.

Početné vojsko důstojně pochodovalo podél hradeb města odsouzeného ke zkáze. Do naprostého ticha duněly odměřené kroky mnoha nohou a občasný zvuk trub narušoval klid časného rána. Zdálo se, že mohutné kamenné hradby odolají každému náporu. Strážci na hradbách sledovali průvod, a když viděli, že po první obchůzce následuje druhá, pak třetí, čtvrtá, pátá a šestá, jejich obavy rostly. Jaký účel má asi toto tajuplné obcházení? Co hrozného asi nastane? Události nenechaly na sebe dlouho čekat. "Stalo se pak, když po sedmé obcházeli, a kněží v trouby troubili, řekl Jozue lidu: Křičtež již; dalť jest Hospodin vám město". "Tedy křičel lid, když zatroubili v trouby. Nebo když slyšel lid hlas trub, křičeli i oni křikem velikým, i obořila se zeď na místě svém. Tedy všel lid do města, jeden každý proti místu, kdež stál. I vzali je." (Joz 6,16.20)

Izraelští zvítězili. Nedosáhli však vítězství vlastní silou. Dobytí města bylo zcela zásluhou Knížete vojska Hospodinova. On a jeho andělé brali účast v dobytí města. Kristus rozkázal nebeskému vojsku zbořiti hradby a připravit tím vstup pro Jozueho a Izraelská vojska. Tímto neobvyklým zázrakem Hospodin nejen posilnil víru lidu a prokázal, že porážka nepřítele je v Jeho moci, nýbrž dal lidu lekci za dřívější nedůvěru.

Jelikož dobytí města bylo zcela zásluhou Hospodinovou, proto muselo být město jako první plod země obětováno Bohu. Izraelští si tím měli vštípit, že byli jen nástrojem k uskutečnění Boží vůle, že nebojovali pro své obohacení, a pro své vyvýšení, nýbrž pro slávu Hospodina, Boha svého. Všichni obyvatelé města, všechno živé, co v něm žilo, "od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla"bylo sťato mečem." (Joz 6,21) Jen věrná Raab se svou rodinou byla ušetřena, jak jí to vyzvědači slíbili. Město samo bylo vypáleno; jeho paláce a chrámy, jeho nádherné budovy se vším svým přepychem a bohatstvím padly za oběť ohni. Co nemohl strávit oheň, "stříbro a zlato, a nádoby měděné a železné" (Joz 6,19), bylo věnováno službě ve stánku úmluvy.

Jozue, moudrý a zkušený vůdce

Žádná skvrna nekálela charakter Jozueho. Byl moudrým vůdcem. Svůj život cele posvětil Bohu. Před svou smrti svolal všechen lid a dle vzoru Mojžíšova zopakoval mu dějiny jejich putování pouští a láskyplné Boží zacházení s nimi. Vážnými slovy připomínal, jak moábský král bojoval s Izraelem, jak si pozval Baláma, aby je proklel, Bůh však Balámovi nedovolil prokletí, nýbrž v moci Boží musel vyjádřiti požehnání Božímu vyvolenému lidu. Svůj nadchnutý proslov končil slovy: "Protož nyní bojte se Hospodina, a služte jemu v dokonalosti, a v pravdě, a odvrzte bohy, jimž sloužili otcové vaši za řekou a v Egyptě, a služte Hospodinu. Pak-li se vám zdá zle sloužiti Hospodinu, vyvolte sobě dnes, komu byste sloužili, buď bohy, jimž sloužili otcové vaši, kteříž byli za řekou, buď bohy Amorejských, v jichž zemi bydlíte; jáť pak a dům můj sloužiti budeme Hospodinu." (Joz 24,15)

"Jemuž odpověděl lid, řka: Odstup to od nás, abychom opustiti měli Hospodina a sloužiti bohům cizím. Neboť Hospodin Bůh náš onť jest, kterýž vyvedl nás i otce naše z země Egyptské, z domu služebnosti, a kterýž činil před očima našima znamení ta veliká, a choval nás na vší cestě, po níž jsme šli, a mezi všemi národy, skrze něž jsme prošli." (Joz 24,,16.17)

Lid obnovil svou smlouvu s Bohem a potvrdil ji slovy: "Hospodinu Bohu našemu sloužiti budeme a hlasu jeho poslouchati budeme." (Joz 24,24) Jozue potom vepsal tato slova smlouvy do knihy obsahující práva a ustanovení daná Mojžíšem. Jozue byl oblíben a velmi vážen všemi Izraelity. Jeho smrt oplakával celý národ.