Moje pozornost byla opět obrácena k zemi. Bezbožní byli zničeni a jejich mrtvá těla ležela všude kolem. Boží hněv posledními sedmi ranami postihl obyvatele země tou měrou, že pro bolest se kousali do svých jazyků a rouhali se Bohu. Nepraví pastýři byli hlavní příčinou hněvu Božího. Stáli sice ještě na nohou, ale jejich oči byly ve svých důlcích zmořené a jejich jazyky v jejich ústech vyprahlé.

Když byli svatí hlasem Božím vysvobozeni, obrátila se zuřivost bezbožníků navzájem proti sobě. Země byla doslova zaplavena krví a mrtvá těla mnohých ji pokrývala od jednoho konce ke druhému.

Země se podobala poušti. Města a vesnice byly zemětřesením obráceny v sutiny. Hory se pohnuly ze svého místa a utvořily se veliké jeskyně. Beztvaré balvany, vyvržené běsnícím mořem nebo vyrvané ze země, ležely roztroušeny po celém zemském povrchu. Velké stromy ležely vyvrácené všude vůkol. Takovýto stav bude po dobu tisíc let domovem satana a jeho padlých andělů. Bude omezen jen na toto místo, aby při procházení sem a tam po zničeném povrchu země musel hledět na následky své vzpoury proti zákonu Božímu. Po dobu tisíc let bude zakoušet ovoce kletby, kterou způsobil.

Bude omezen pouze na zemi a nebude mít žádnou možnost přenést se na jiné oběžnice, aby tam pokoušel a znepokojoval ty, kteří se nedopustili hříchu. Pro satana to bude doba velkých utrpení, neboť od svého pádu ustavičně využíval svoji zlou moc; nyní jí bude pozbaven a bude míti dostatek času aby přemýšlel o tom, co od svého pádu konal, a s chvěním a hrůzou bude hledět vstříc strašné budoucnosti, jaká jej čeká, kdy bude muset trpět za všechno zlo, které napáchal; bude potrestán za všechny hříchy, jichž byl původcem.

Slyšela jsem vítězné volání andělů i vykoupených svatých, které připomínalo zvuk desetitisíců hudebních nástrojů; nikoho z nich už totiž satan nemohl znepokojovat ani pokoušet. Rovněž i obyvatelé jiných světů byli zbaveni jeho přítomnosti a jeho pokušení.

Potom jsem viděla trůny, na nichž usedli Pán Ježíš a Jeho vykoupení svatí jako králové a kněží, aby řídili svět spolu s Bohem. Kristus společně se svým lidem soudil mrtvé bezbožné. On srovnával jejich činy s knihou zákona, se slovem Božím a rozhodoval o každém činu, který vykonali v těle. Potom určili jednomu každému jeho trest, podle toho, jaké činil skutky, a zapsali jej u jejich jména do knihy smrti. Také i satan a jeho padlí andělé byli souzeni Pánem Ježíšem a svatými. Jeho trest měl býti mnohem větší než těch, které svedl. Jeho utrpení nebude možno přirovnati k jejich utrpení. Když potom všichni, které oklamal, budou stráveni, on bude ještě žít a trpět mnohem déle.

Když potom ke konci tisíciletí byl vynesen rozsudek nad bezbožnými, Pán Ježíš opustil město a s Ním i andělé i svatí. Pán Ježíš potom sestoupil na velikou horu, jež se po dotyku Jeho nohou rozestoupila ve velkou rovinu. Když jsme pak pohlédli vzhůru, viděli jsme to veliké a nádherné město založené na dvanácti základech s dvanácti branami. Na každé straně byly tři brány a u každé brány stál anděl. Zvolali jsme: "Město, to veliké město! Ono sestupuje od Boha s nebe!" Město se sneslo dolů v celé své nádheře a oslňující slávě a postavilo se na obrovské pláni, kterou pro ně Pán Ježíš připravil.