V Božích věcech byl Štěpán velmi pilný a směle vyznával svou víru. "I povstali někteří ze školy, kteráž sloula Libertinských, a Cyrenenských, a Alexandrinských, a těch, kteříž byli z Cilicie a Azie, hádajíce se se Štěpánem. Ale nemohli odolati moudrosti a Duchu, kterýž mluvil." (Skut 6,9.10) Učení rabíni a znalci zákona s ním zahájili veřejnou rozpravu v naději, že nad ním snadno zvítězí, avšak "nemohli odolat moudrosti a Duchu, v němž mluvil". (Skut 6,10) Štěpán mluvil nejen v moci Ducha svatého, ale bylo patrno, že se dobře vyzná v proroctvích a že je zběhlý ve všech otázkách zákona. Obratně hájil pravdy, jež zastával, a dokonce potřel své protivníky. Kněží a knížata, kteří byli svědky zázračného projevu moci, jaká jej provázela v jeho službě pro Pána, roznítili se velikou nenávistí. Místo aby uznali správnost jeho důkazů, jaké podával, rozhodli se umlčeti jej navždy jeho usmrcením.

Štěpán byl chycen a uveden k výslechu před veleradu. Z okolních krajin byli pozváni učení Židé, aby vyvrátili důkazy, jež obžalovaný Štěpán hlásá. Dostavil se také Saul z Tarsu, který sehrál hlavní roli ve Štěpánově výslechu. Vynaložil všechnu svou výřečnost a použil rabínské logiky, aby přesvědčil lid, že Štěpán hlásá klamné a nebezpečné učení; ve Štěpánovi však měl protivníka, který dobře porozuměl Božímu úmyslu, aby se evangelium rozšířilo mezi ostatní národy. Štěpán věřil v Boha Abrahama, Izáka a Jákoba a byl přesvědčen o správnosti předností, jaké vlastnili Židé, ale jeho víra měla širší obzor, věděl, že nadešla doba, kdy praví věřící budou chválit Boha nejen v chrámech lidskou rukou vystavěných, nýbrž všude, po celém světě se budou klaněti Bohu v duchu a pravdě. Štěpán velmi dobře porozuměl tomu, co pozbylo svou platnost Ježíšovou smrtí.

Kněží a knížata nebyli schopni odolat jeho mírné, usvědčující moudrosti, i když se násilně protivili. Plně otevřeli stavidla své nenávisti a rozhodli se pro odstrašení jiných usmrtit Štěpána, a tak zastrašit jiné od přijetí Kristovy víry. V hluku a neklidu bylo vedeno další vyšetřování. Byli najati falešní svědkové, aby svědčili, že vyřkl rouhavá slova proti Chrámu a zákonu. Řekli: "Nebo jsme slyšeli jej, an praví: Že ten Ježíš Nazaretský zkazí místo toto, a promění ustanovení, kteráž nám vydal Mojžíš." (Skut 6,14)

Tvář Štěpánova, když stanul před svými soudci, aby se zodpovídal z nařčení, že se dopustil rouhání, rozzářila se posvátným leskem a "všichni, kteří seděli ve veleradě, na něj hleděli a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla". (Skut 6,15) Mnozí z těch, kteří to uzřeli, se zachvěli a zakryli své tváře, avšak předních mužů se to nedotklo. Jejich tvrdošíjností, zaujatostí a nevěrou to neotřáslo.

Na otázku, zda je pravdivé nařčení proti němu, zahájil Štěpán svou obhajobu jasným a zvučným hlasem, který se rozléhal celou radní síní. Ve svém projevu, jemuž všichni naslouchali jako očarovaní, vyložil dějiny vyvoleného národa Božího. Prokázal, že dokonale zná židovské zřízení a jeho duchovní smysl, jak ho zjevil Kristus. Počav od Abrahama, prošel celými dějinami z pokolení na pokolení, a vzpomenul všechny důležité události izraelského národa až k Šalomounovi a používal k své obraně ty nejvýmluvnější body. Uvedl slova Mojžíšova, jež předpovídala příchod Mesiáše: "Proroka z prostředku tvého, z bratří tvých, jako já jsem, vzbudí tobě Hospodin Bůh tvůj; jeho poslouchati budete." (5 Moj 18,15) Vyznal svou věrnost Bohu a židovské víře a ukázal, že zákon, v němž Židé vidí svou spásu, nemůže spasit Izrael před modlářstvím. Poukazoval, že Ježíš Kristus je spjat s celými židovskými dějinami. Vzpomenul na stavbu chrámu Šalomounova a na to, co o Kristu hovořil Šalomoun a Izaiáš: "Svrchovaný nebydlí v příbytcích udělaných rukama, jak praví prorok: Nebe jest mi trůnem, země podnoží nohou mých. Jaký dům mi vystavíte? praví Pán. Které jest místo mého odpočinutí? Což neudělala má ruka všecko to?" (Skut 7,48-50) Ano, místo nejvyššího uctívání Boha je v nebi.

Když Štěpán dospěl ve své řeči k tomuto místu, ozvaly se v sále projevy pobouření. Obžalovaný mohl jasně vyčíst svůj rozsudek ve tvářích svých žalobců a soudců. Cítil odpor, jaký vyvolaly jeho slova diktované Duchem svatým. Pochopil, že vydává své poslední svědectví. Nemnozí, kteří čtou obhajobu Štěpánovu, dovedou ji náležitě porozumět a pochopit. Je si nutno uvědomit okolnosti, čas i místo, aby bylo v plnosti porozuměno významu jeho slov. Když vyložil, jak těsně je spjat Kristus s proroctvími, a když mluvil o chrámě, roztrhl kněz své roucho, předstíraje tím, že jej jala hrůza. Tento čin byl pro Štěpána znamením, že jeho hlas bude brzy navždy umlčen. Ačkoliv byl teprve uprostřed svého kázání a své obhajoby, učinil náhlý závěr.

Přestal mluvit o dějinách židovského národa, obrátil se k rozzuřeným soudcům a zvolal: "Vy tvrdošíjní a neobřezaného srdce i uší, vy jste se vžycky Duchu svatému protivili, jakož otcové vaši, tak i vy. Kterému z proroků otcové vaši se neprotivili? Zmordovali zajisté ty, kteříž předzvěstovali příchod spravedlivého tohoto, jehož vy nyní zrádci a vražedlníci jste. Kteříž jste vzali zákon působením andělským, a neostříhali jste". (Skut 7,51-53)

Smrt mučedníka

Po těchto slovech byli kněží a přední mužové vztekem bez sebe. Počínajíce si spíše jako dravá zvěř než jako lidské bytosti, vrhli se na Štěpána se skřípěním zubů. V jejich krutých tvářích viděl zajatec, jaký osud ho čeká, avšak nezakolísal. Ztratil strach před smrtí. Rozzuření kněží a popuzená lůza ho neděsili. Výjev, který se před ním odehrával, zmizel mu z očí. Uzřel bránu nebeskou doširoka otevřenou, a když nahlédl dovnitř, spatřil slávu trůnu Božího a uviděl Krista, Jenž jakoby právě vstal ze svého trůnu a stál připraven přijmout svého věrného a statečného služebníka. Štěpán vítězoslavně zvolal: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží." (Skut 7,56)

Jeho líčení slavného výjevu, který se objevil před jeho zrakem, bylo více, než mohli jeho pronásledovatelé snést. Zacpali si uši, aby neslyšeli jeho slova, a s hlasitým pokřikem se na něho zuřivě vrhli a "hnali jej za město, aby jej kamenovali". "A svědkové složili roucha svá u noh mládence, kterýž sloul Saul. I kamenovali Štěpána modlícího se a řkoucího: "Pane Ježíši, přijmu ducha mého. A poklekl na kolena, zvolal hlasem velikým: Pane, nepokládej jim toho za hřích. A to pověděv, zesnul." (Skut 7,58-60)

V strašlivých utrpeních této kruté smrti věrný mučedník, podobně jako jeho Mistr, modlil se za své vrahy. Od svědků, kteří obžalovali Štěpána, bylo vymáháno, aby první hodili kamenem. Svá roucha složili u nohou Saule, který bral přímou účast v radě a dal svůj souhlas k usmrcení vězně.

Zákonný rozsudek nebyl nad Štěpánem vynesen. Římské úřady byly podplaceny velkým obnosem peněz, aby případ nevyšetřovaly.

Mučednická smrt Štěpánova velice zapůsobila na všechny, kdož byli jejími svědky. Vzpomínka na pečeť Boží na jeho tváři, vzpomínka na jeho slova, jež se dotkla srdcí všech, kdož je vyslechli, vtiskla se do paměti zúčastněných a dosvědčovala pravdivost toho, co hlásal. Jeho smrt byla bolestnou zkouškou pro církev, vedla však k přesvědčení Saula, který nemohl vymazat ze své paměti víru a pevnost mučedníka a slávu, jaká spočinula na jeho tváři.

Při Štěpánově výslechu a při jeho smrti se zdálo, jakoby Saul propadl fanatickému šílenství. Později ho zlobilo jeho vlastní tajné přesvědčení, že Štěpán byl poctěn Bohem právě ve chvíli, kdy ho lid zneuctil. Saul potom nadále pronásledoval církev Boží, stíhal její členy, zatýkal je v jejich domovech a vydával je kněžím a předním mužům, aby je uvěznili a usmrtili. Pronásledoval je tak horlivě, že to mezi křesťany v Jeruzalémě vyvolávalo strach a hrůzu. Římské úřady nevyvíjely žádné zvláštní úsilí, aby zastavily tuto činnost a tajně pomáhaly Židům v páchání krutostí, aby si je usmířili a naklonili.

Po smrti Štěpánově byl Saul zvolen za člena velerady v uznání zásluh, jež při této příležitosti získal. Stal se z něho na čas mocný nástroj v rukou satanových, kterého satan použil ve své vzpouře proti Synu Božímu. Zakrátko se však tento neúprosný pronásledovatel stane budovatelem církve, kterou nyní hubí. Ten, který je mocnější než satan, si vyvolil Saula, aby zaujal místo umučeného Štěpána a aby hlásal o Kristovi a trpěl pro Jeho jméno a aby široko daleko šířil zvěst o spasení skrze Jeho krev.