Za svého působení navštívil apoštol Petr věřící v Lyddě. Tam uzdravil Eneáše, který byl po osm let upoután mrtvicí na lůžko. "Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje," pravil apoštol; "vstaň a ustel si!" "Hned vstal. A všichni obyvatelé Lyddy a Sáronu jej viděli a obrátili se k Pánu." (Skut 9,34.35)

V Joppě, ležící nedaleko Lyddy, žila žena jménem Tabita (v řečtině Dorkas), která byla známá a oblíbená pro své dobré skutky. Byla učednicí Ježíšovou a její život byl vyplněn skutky milosrdenství a horlivostí ve věcech evangelia. Chudým vdovám šila oblečení a souženým pomáhala a potěšovala je. Právě v těchto dnech se rozstonala a zemřela. Její smrt byla pro mladý sbor velkou ztrátou, byli velmi závislí na její pomoci. Když věřící slyšeli, že v Lyddě je Petr, poslali za ním posly s prosbou, aby nemeškal a přišel k nim.

"Tedy vstav Petr, šel s nimi. A když přišel, vedli jej na síň. I obstoupily ho všecky vdovy, plačíce, a ukazujíce sukně a pláště, kteréž jim dělala, dokudž s nimi byla, Dorkas." (Skut 9,39) Srdce apoštolovo bylo jato soucitem, když spatřil jejich žal. Pak přikázal, aby naříkající odešli z místnosti, poklekl a modlil se vroucně k Bohu, aby Dorkas vrátil život a zdraví. Obrátil se k tělu mrtvé a řekl: "Tabito, povstaň! Ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. A podav ji ruky, pozdvihl jí; a povolav svatých a vdov, ukázal jim ji živou." (Skut 9,39-41) Tento velký skutek víry navrácení života mrtvé stal se důvodem k obrácení mnoha duší na víru Ježíšovu.

Římský setník

"Muž pak nějaký byl v Cezarei, jménem Kornelius, setník v zástupu, kterýž slul Vlaský. Nábožný a bohabojný se vším domem svým, čině almužny mnohé lidu. A modlívaje se vždycky Bohu." Kornelius byl římským setníkem, který poznal víru v jednoho Boha a zavrhl pohanskou modloslužbu. Byl poslušen vůle Hospodinovy a sloužil mu v upřímnosti svého srdce. Nebyl solidární s židovským obřadnictvím, znal pouze zákon mravní a byl mu poslušen. Nebyl obřezán, nebral účast v přinášení obětí a Židé jej proto považovali za nečistého. Přesto však podporoval věc Židů hojnými dary a byl znám široko daleko svou dobročinností a svým spravedlivým životem. Měl dobrou pověst mezi židy i mezi pohany. Jeho vliv byl blahodárný pro všechny, s nimiž přišel do styku.

Kornelius neměl poznání o víře v Krista, i když věřil proroctvím a očekával příchod Mesiáše. Svým životem naplněným láskou a poslušností se velmi přiblížil k Bohu a byl ochoten přijmout Spasitele, kdyby se mu dal poznat. Zavržení přichází, když zavrhneme poznanou pravdu. Setník pocházel ze vznešené rodiny a zastával vysoké a zodpovědné postavení. Přesto však tyto příznivé okolnosti nezrodily v jeho šlechetném srdci ani marnost, ani pýchu. Jeho vážnost i velká dobrota učinily z něj člověka vysoce mravního a velké ceny. Na každého, kdo s ním přišel do styku, působil velmi dobrým dojmem.

Věřil v jediného Boha Stvořitele nebe i země, uznával Ho, projevoval mu hlubokou úctu a ve všech životních událostech Jej prosil o radu. Byl mu věrný ve svém rodinném životě i ve všech svých povinnostech vyplývajících z jeho úřadu. Ve své rodině postavil Bohu oltář. Neodvažoval se rozhodnout o svých plánech nebo vynášet závažná rozhodnutí bez Boží pomoci. Vždy se upřímně modlil o Boží pomoc. Jeho víra se odrážela v jeho každodenní práci, Bůh si ho vážil pro jeho bezelstnou upřímnost i štědrost, a proto se mu dal poznat slovem i Duchem.

Navštíven andělem

Jednoho dne, právě když se Kornelius modlil, poslal Bůh nebeského posla, který Kornelia oslovil jeho jménem. Setník se ulekl, avšak poznal, že Bůh k němu poslal anděla, aby mu udělil světlo a radu, proto pravil: "Co chceš, Pane? I řekl jemu: Modlitby tvé a almužny tvé vstoupily na paměť před tváří Boží. Protož nyní pošli muže do Joppen, a povolej Šimona, kterýž má přijmí Petr. Tenť hospodu má u nějakého Šimona koželuha, kterýž má dům u moře. Onť poví tobě, co bys ty měl činiti." (Skut 10,4-6)

Zde Pán znovu poukázal na služebníky evangelia a zorganisovaný sbor. Nebylo úkolem anděla vyprávět Korneliovi události ukřižování. O ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení Spasitele jej měl poučit člověk, který stejně jako on, byl poddán lidským slabostem a pokušením. Nebeský posel byl výslovně poslán proto, aby Kornelius mohl navázat spojení se služebníkem Božím, který mu měl dát směrnice, jakým způsobem může dosáhnout spasení on i celý jeho dům.

Kornelius s radostí a ochotou uposlechl této rady a vyslal posly, aby vyhledali Petra podle rady anděla. Přesné směrnice i popis, v nichž bylo uvedeno dokonce i povolání člověka, u kterého Petr tehdy přebýval, jsou nám dokladem toho, že nebesa velmi dobře znají situaci lidí ve všech okolnostech života. Bůh se stejným zájmem sleduje skromného dělníka nebo krále na jeho trůně. Ví o lakomství, krutostech, utajovaném hříšném jednání i o sobectví lidí, stejně jako o jejich dobrých skutcích, štědrosti, almužnách i laskavosti. Před Bohem nelze nic ukrýti.

Petrovo vidění

Ihned po rozhovoru s Korneliem navštívil Boží anděl Petra, který byl po cestování unavený a hladový a právě se modlil na střeše domu. Během modlitby měl vidění: "I uzřel nebe otevřené a sestupující k sobě nádobu jakous jako prostěradlo veliké, za čtyři rohy uvázanou, jak se spoští na zem. Na níž byla všeliká zemská hovada čtvernohá, a zvířata, a zeměplazové, i ptactvo nebeské."

"I stal se hlas k němu: Vstaň Petře, bíj a jez. I řekl Petr: Nikoli Pane, neboť jsem nikdy nejedl nic obecného aneb nečistého. Tedy opět podruhé stal se hlas k němu: Což Bůh očistil, neměj ty toho za nečisté. A to se stalo po třikrát. I vzata jest zase ta nádoba do nebe." Skut 10,11-16)

Zde vidíme, jakým způsobem Bůh vykonává svůj plán, aby Jeho vůle byla vykonána jak na zemi, tak na nebi. Petr až doposud nehlásal evangelium pohanům. Mnozí z nich byli pozornými posluchači pravd, které učil. V nazírání apoštolů však ještě stále existovala překážka, jež vylučovala pohany z přijetí evangelia i přesto, že Kristovou smrtí byla tato překážka zbořena. Řeckým Židům bylo umožněno přijmout učení apoštolů a mnozí z nich také přijali víru v Ježíše. Obrácení Kornelia bylo však prvním významným obratem pro pohany.

Viděním prostěradla a jeho obsahu měl býti Petr zbaven předsudků vůči pohanům a měl pochopit, že prostřednictvím Krista mají pohané přijmout stejné požehnání jako Židé. Někteří považují toto vidění za důkaz, že Bůh odstranil zákaz pojídání masa zvířat, jež byla považována za nečistá, a dle toho prý i vepřové maso je vhodné k pojídání, ale tento výklad vidění je v přímém a naprostém rozporu s Biblí.

Toto vidění různých druhů zvířat v prostěradle, která měl Petr zabíjet a jíst, mělo Petrovi názorně dokázat, že není nečisté to, co Pán očistil; tím mu bylo poukazáno na postavení pohanů, kteří Kristovou smrtí jsou stejnými dědici jako Boží Izrael. Mělo to být Petrovi radou i pokáráním. Jeho dosavadní evangelijní služba byla omezena jen na Židy, a na pohany pohlížel jako na nečistou rasu, jež je vyloučena ze zaslíbení Božích. Nyní nadešel čas k tomu, aby pochopil, že Boží plán vykoupení se vztahuje na celý svět.

Zatímco Petr uvažoval o smyslu tohoto vidění, bylo mu dáno vysvětlení: "A když Petr sám u sebe rozjímal, co by znamenalo vidění to, kteréž viděl, aj, muži ti, kteříž posláni byli od Kornelia, ptajíce se na dům Šimonův, stáli přede dveřmi. A zavolavše, tázali se: Má-li zde hospodu Šimon, kterýž má přijmí Petr? A když Petr přemyšloval o tom vidění, řekl jemu Duch: Aj, muži tři hledají tebe. Protož vstana, sejdi dolů, a jdi s nimi, nic se nerozpakuje, neboť jsem já je poslal." (Skut 10,17-20)

Pro Petra byl tento příkaz dost těžký k vykonání, Petr se však neodvážil jednat podle vlastního přesvědčení. Sestoupil ze svého příbytku dolů a přijal Korneliovy posly. Ti mu potom sdělili, v jaké neobvyklé věci přišli, a Petr v souladu s pokyny, jaké před chvíli od Boha obdržel, souhlasil s tím, že s nimi půjde. Pozval je k sobě k přenocování a ráno se s nimi vypravil v doprovodu šesti bratří. Ti měli být svědky všeho, co bude mluvit nebo činit při návštěvě pohanů. Věděl, že bude předvolán, aby se zodpovídal z tak zjevného vystoupení proti víře a učení Židů.

Cesta trvala necelé dva dny a Kornelius se radoval z velké přednosti míti u sebe za hosta vzácného služebníka evangelia, který jej i jeho celou rodinu měl dle Božího ujištění poučit, jakým způsobem mohou dosáhnout spasení. Během doby, kdy jeho poslové vyřizovali Petrovi jeho vzkaz, shromáždil setník tolik svých příbuzných, kolik se jich mohlo do jeho domu vejít, aby spolu s ním slyšeli zvěst o spásné pravdě. Když Petr přišel, očekávala jej velká skupina shromážděných lidí, jež nedočkavě čekala na jeho slova.

U Kornelia

Když Petr vstoupil do pohanova domu, nebyl Korneliem přijat jako běžný host, ale jako posel vyvolený nebem, který byl k němu poslán Bohem. Ve východních zemích bylo zvykem, klanět se před knížetem neb nějakým hodnostářem velmi nízko s velkou úctou. Rovněž i děti se klaněly před rodiči, protože si je vážili. Kornelius padl před apoštolem k jeho nohám a prokázal mu tím úctu jako Božímu poslu.

Petr ucovl, zaskočen tímto jeho jednáním a pozvedl ho se slovy: "Vstaň, i jáť sám člověk jsem." (Skut 10,22) A pomalu s ním začal hovořit přátelsky, aby tak překonal nesmírnou úctu a bázeň, kterou mu setník prokazoval.

Kdyby Petr vlastnil autoritu a postavení, jaké mu připisuje římsko-katolická církev, byl by k těmto poctám Kornelia spíše povzbuzoval, a ne tak ostře Korneilovi zabraňoval v prokazování mu úcty. A tito tak zvaní následovníci Petrovi donucovali krále i císaře, aby jim padali k nohám, zatím co Petr sebe považoval za bloudícího a omylného smrtelníka.

Petr hovořil s Korneliem a osobami shromážděnými v jeho domu o židovském obyčeji, podle něhož se považovalo za nepřípustné společensky se stýkat s pohany, aby se tím uchránili od znečištění, jak to požadoval zákon ceremonií. Zákon Boží to sice nezakazoval, ale lidské tradice učinily tento obyčej jako povinnost. Proto řekl: "Vy víte, že neslušné jest muži Židu připojiti se aneb přistoupiti k cizozemci, ale mně ukázal Bůh, abych žádného člověka nepravil obecným nebo nečistým býti. Protož bez odporu přišel jsem, povolán jsa. I ptám se, pro kterou příčinu poslali jste pro mne?" (Skut 10,28.29)

Na tuto otázku Kornelius potom vyprávěl svou zkušenost a uvedl i slova anděla, který se mu zjevil. Závěrem řekl: "Proto hned té chvíle jsem poslal k tobě, a ty jsi dobře učinil, žes přišel. Nyní tedy my všichni před obličejem Božím hotovi jsme slyšeti všechno, což jest koli tobě přikázáno od Boha. Tedy Petr otevřev ústa, řekl: V pravdě jsem shledal, že Bůh není přijímač osob. Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost, příjemný jest jemu." (Skut 10,33-35) Bůh dal nejdříve přednost Židům před všemi národy, ale když zavrhli poznané pravdy a nežili podle nich, přestal je považovat za vyvolený národ před ostatními národy. Tak i ti pohané, kteří se bojí Boha, jednají spravedlivě a žijí podle přijatého poznání jako Kornelius, jsou Bohem přijati bez ohledu na to, že jsou pohané, a jejich upřímnou službu Bůh přijímá.

Víra a spravedlnost Korneliova nemohly být dokonalé bez poznání Ježíše Krista; proto poslal Bůh Korneliovi toto poznání, aby jeho spravedlivý charakter ještě více rozvinul a zdokonalil. Mnozí odmítají přijmout světlo božského poznání a prozřetelnosti, jaké jim Bůh sesílá, a citují jako výmluvu pro své ospravedlnění slova Petrova ke Korneliovi a jeho přátelům: "Ale v každém národu, kdož se ho bojí, a činí spravedlnost, příjemný jest jemu." (Skut 10,35) Často je slyšet názor, že není rozhodující, v co člověk věří, důležité je, aby byly dobré jeho skutky. Takovýto názor je naprosto mylný; víra vždy musí být doprovázena skutky. Jejich poznání musí býti potvrzeno jednáním. Uvádí-li je Bůh ve styk se svým služebníkem, který přináší nové poznání a novou pro ně pravdu, jež je potvrzena slovem Božím, jsou povinni ji přijmout s radostí. Pravda kráčí vpřed. Pravda se vznáší vzhůru. Ti, kteří se domnívají, že budou spasení pouze skrze víru, pak spoléhají marně, protože víra roste, sílí a zdokonaluje se pouze skrze skutky.

Pohané přijímají Ducha svatého

Petr potom kázal pozorným posluchačům o Ježíšově životě, o Jeho službě, zázracích, zradě, ukřižování, vzkříšení i nanebevstoupení a o Jeho poslání v nebi, kde jako Obhájce a zástupce lidí za ně prosí. Během jeho proslovu z něj přímo vyzařoval Duch Boží pravdy. Jeho pozorní posluchači byli přímo uneseni pravdou, kterou slyšeli a kterou přijímali s radostí. Náhle bylo apoštolovo kázání přerušeno sestoupením Ducha svatého podobným způsobem jako o letnicích. "I užasli se ti, kteříž z obřezaných věřící byli, kteříž byli přišli s Petrem, že i na pohany dar Ducha svatého jest vylit. Nebo slyšeli je, ani mluví jazyky rozličnými, a velebí Boha. Tehdy odpověděl Petr: Zdali může kdo zabránit vody, aby tito nebyli pokřtěni, kteříž Ducha svatého přijali jako i my? A rozkázal je pokřtíti ve jménu Páně. I prosili ho, aby u nich pobyl za některý den." (Skut 10, 45-48)

Sestoupení Ducha svatého na pohany nemělo stejný význam jako křest. Od obrácených se požaduje v každém případě následující pořadí: víra, pokání a křest. Tímto způsobem se sjednocuje pravá křesťanská církev, jež vlastní jednoho Pána, jednu víru a jeden křest. Láska ovlivňuje změnu chování a charakterů, životy všech jsou řízeny stejnými základními zásadami. Petr pak vyhověl prosbám věřících z pohanů, zůstal s nimi ještě určitou dobu a kázal Ježíše všem pohanům z okolí.

Když se bratři v Judei dověděli, že Petr kázal pohanům, s nimi přebýval a s nimi jedl v jejich domovech, byli velmi zaskočeni a pohoršeni jeho jednáním. Obávali se, že takový postup je troufalý a že se neslučuje s jeho učením. Když je potom Petr navštívil, velmi ostře mu to vyčetli: "K mužům neobřezaným jsi vešel a jedl jsi s nimi." (Skut 11,3)

Názor církve se rozšiřuje

Petr otevřeně vysvětlil celou věc. Seznámil bratří se svým viděním a objasnil jim, že v něm byl napomínán, aby více nečinil ceremoniální rozdíl mezi obřízkou a neobřízkou a aby pohany nepovažoval za nečisté, "neboť Bůh není přijímačem osob" (Skut 10,34). Oznámil jim, že dostal přímo od Boha příkaz, aby šel k pohanům, řekl jim o příchodu poslů, o své cestě do Cezareje, o setkání s Korneliem a velkým počtem shromážděných osob v jeho domu, očekávajících na jeho příchod. Bratři si povšimli Petrovy opatrnosti právě v tom, že i když obdržel příkaz přímo od Boha, aby se odebral k pohanům, vzal s sebou šest Ježíšových učedníků, kteří byli v Joppen přítomni, jako svědky všeho, co tam bude mluveno neb činěno. Zopakoval také obsah rozhovoru s Korneliem, který ho také seznámil se svým viděním , v němž mu bylo andělem přímo nařízeno vyslat ihned posly do Joppy a do svého domu přivést Petra, který měl jemu i jeho domu oznámit, co je třeba udělat k jejich záchraně a spasení.

Uvedl dopodrobna vše, co se přihodilo během návštěvy u těchto pohanů, a řekl: "Když jsem pak já mluviti začal, sestoupil Duch svatý na ně, jako i na nás na počátku. I rozpomenul jsem se na slovo Páně, kteréž byl pověděl: Jan zajisté křtil vodou, ale vy pokřtěni budete Duchem svatým. Poněvadž jednostejný dar dal jim Bůh jako i nám věřícím v Pána Ježíše Krista, i kdož jsem já byl, abych mohl zabrániti Bohu?" (Skut 11,15-17)

Když bratři vše vyslechli, zmlkli. Přesvědčili se, že Petrovo jednání bylo přímým naplněním plánu Božího a že jejich dřívější předsudky a výlučnost byly v rozporu s Kristovým evangeliem. "Když to uslyšeli, spokojili se a slavili Boha, řkouce: Tedy i pohanům Bůh pokání dal k životu." (Skut 11,18)