Ve čtrnácté kapitole Zjevení je uvedeno poselství prvního anděla, které se naplnilo v počátcích adventního hnutí roku 1840-1844. Věřící lidé jak v Evropě, tak v Americe byli tímto proroctvím hluboce zasaženi, vrátili se opět ke studiu Písma svatého a získali přesvědčivé důkazy o tom, že konec světa je na dosah. Duch Boží vedl své služebníky, aby varovali svět. Do celého světa se neslo poselství věčného evangelia: "Bojte se Boha a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho." (Zj 14,7)

Misionáři šířili radostnou zprávu o blížícím se příchodu Krista. V různých zemích se tvořily skupiny křesťanů, které samy studovaly Písmo svaté a dospěly k přesvědčení, že Spasitelův příchod je nablízku. V některých částech Evropy nepřipouštěly přísné zákony hlásat učení o příchodu, nebo ho výslovně zakazovaly. Pak ho tam šířily malé děti, a lidé tak mohli uslyšet toto naléhavé varování.

William Miller hlásal toto poselství se svými spolupracovníky v Americe a světlo poznání se rychle šířilo do vzdálených zemí. Bůh seslal svého anděla, aby zapůsobil na farmáře, který nevěřil v bibli, aby začal studovat proroctví. Andělé Boží opakovaně navštívili tohoto vyvoleného muže a vedli ho k pochopení proroctví, které dosud zůstalo lidu Božímu zcela skryto. Byl mu svěřen počátek hledání, jež mělo po částech odhalit pravdu, aby nakonec stanul v němém obdivu nad slovem Božím. Odhalil dokonalý řetězec pravdy. Slovo Boží, které nepovažoval za inspirované, se nyní před ním projevilo v celé své slávě a kráse. Poznal, že jedna část Písma se vysvětluje druhou, a pokud jedna pasáž bible je těžko pochopitelná, pak jistě bude srozumitelně vysvětlena v další části slova Božího. Se vší úctou, obdivem i radostí začal studovat svaté slovo Boží.

Při studování proroctví poznal, že lidstvo žije v závěrečné fázi svých dějin, což se dosud nevědělo. Poznal, že církev byla zkažená, svou lásku neprojevovala Ježíši Kristu, ale světu, toužila po lidských poctách, místo aby přijímala nebeské, hromadila pozemské bohatství, místo aby si ukládala poklad v nebi. Všude viděl pokrytectví, zaslepenost a smrt. Jeho srdce bylo dojato. Bůh ho vyzval, aby opustil svou farmu, stejně tak jak Elizeus nechal své voly na poli a následoval Eliáše.

William Miller s obavou odhaloval tajemství království Božího a na proroctvích dokazoval svým posluchačům druhý příchod Ježíše Krista. Svědectví Písem o Kristově příchodu v roce 1843 vzbudilo nesmírný zájem. Mnozí byli přesvědčeni o tom, že důkazy odvozené z prorockého období jsou správné. Vedly je k názoru, že se dopátrají pravdy. Někteří kazatelé se vzdali svých sektářských názorů, opouštěli své církve a nežádali žádný plat. Sjednocovala je představa Ježíšova příchodu.

Vcelku však bylo málo kazatelů, kteří přijali toto poselství. Proto podstatnou část díla nesli pokorní laici. Farmáři opouštěli svá pole, řemeslníci své dílny, obchodníci přestali obchodovat, odborníci zanechávali své profese a úředníci své úřady. Ale i tak byl jejich počet malý ve srovnání s dílem, jež mělo býti uskutečněno. Stav bezbožné církve a svět nacházející se v nepravosti a zkaženosti trápily poctivé věřící a tak se dobrovolně rozhodli strádat, trpět i pracovat, jen aby mohli přivést lidi k lítosti a pokání nad hříchem a ke spasení. I když satan brzdil toto dílo, adventní pravda se stále šířila a přijalo ji mnoho tisíců lidí.

Velké náboženské oživení

Odevšad se ozývalo varovné poselství k hříšníkům. Přijímali ho lidé žijící dosud světu i členové církví, aby unikli nadcházejícmu hněvu Božímu. Podobně jako Jan Křtitel, předchůdce Kristův, nyní i tito kazatelé přikládali sekeru ke kořenu stromu, neboť ve svých kázáních nekompromisně kárali a tepali hříchy, vedli k pokání a vyzývali lidi, aby přinášeli svým životem ovoce hodné pokání. Tyto rozhodné výzvy byly ve výrazném kontrastu s uklidňujícími ujištěními o pokoji a bezpečnosti, jaké bylo lze všeobecně slyšeti z kazatelen; kdekoliv však bylo hlásáno adventní poselství, všude bylo velké pohnutí mezi lidmi.

Prostá a bezprostřední svědectví Písma svatého potvrzená mocí Boží a Ducha svatého byla tak přesvědčivá, že odporovat jim mohlo jen málo jednotlivců. Učitelé náboženství se probouzeli ze své falešné jistoty o pokoji a bezpečí. Poznali, že odpadli od víry, že propadli světu a nevěře, své pýše a sobectví. Mnozí si uvědomili svůj blud a v pokoře a s lítostí se obrátili k Pánu. Jejich láska, jež se dlouho upírala k pozemským věcem, se nyní obrátila k nebesům. Spočinul na nich Duch Boží, jejich srdce se obměkčilo, bylo přemoženo mocí Slova a oni se připojili k volání: "Bojte se Boha a vzdejte mu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho." (Zj 14,7)

Se slzami v očích se hříšníci ptali: "Co musím udělat pro svoji záchranu?" Ti, kteří ve svém životě jednali nečestně, s bázní a obavami usilovali o nápravu. Všichni, kteří nalezli usmířeni v Kristu, se snažili přinést i druhým jeho požehnání. Rodiče projevovali svým dětem svou lásku a děti zase svou láskou spláceli rodičům. Byly odstraněny zábrany pýchy a zdrženlivosti. Bylo slyšet nejedno srdcervoucí vyznání a v rodinách se všichni snažili přispět ke spasení těch, kteří jim byli nejdražší a srdci nejbližší.

Často bylo slyšet upřímné a přímluvné modlitby. Všude lidé prožívali duchovní úzkost a prosili Boha o odpuštění. Mnozí se modlili po celou noc k Bohu a prosili o ujištění, že jim byly jejich hříchy odpuštěny. Nebo se modlili za obrácení svých příbuzných či přátel. K tomuto rozhodnutí je vedla upřímná víra. Kdyby lid Boží pokračoval ve svých vroucích modlitbách a prosbách k nebeskému trůnu, byli by získali mnohem více poznání než mají nyní. Jak málo bylo modliteb, jak nedostatečné vědomí hříchu! Pro nedostatek živé víry nepoznali mnozí milost, kterou náš laskavý Spasitel tak bohatě uděluje.

Všechny společenské vrstvy se podílely na tomto adventním poselství. Bohatí i chudí, vysoce postavení i prostí lidé chtěli z různých důvodů vyslechnout učení o druhém příchodu Kristově. Pán přibrzďoval ducha odporu, pokud jeho učedníci vysvětlovali, proč uvěřili. Mnohdy jejich vysvětlení nebylo přesvědčivé, ale Duch Boží tuto pravdu mocně podpíral. Andělé Boží byli přítomni při těchto shromážděních a každým dnem přibývali další věřící. Při hlásání pravd o blížícím se druhém příchodu Krista, velké zástupy posluchačů bez dechu přijímaly tato slova. Zdálo se, že nebe se sbližuje se zemí. Moc Boží se projevovala u mladých, starých i u lidi ve středním věku. Lidé ve svých modlitbách prosili za své milé doma a radostná zvěst se nesla tichem noci. Ten, kdo se účastnil těchto schůzek, nikdy nemůže zapomenout na projevy hlubokého zájmu.

Odpor

Určení přesného termínu Kristova příchodu vyvolalo také velkou reakci u mnohých lidí z různých společenských vrstev, ozývala se od kněží z kazatelen až po lehkomyslné a opovážlivé hříšníky. "Nikdo nezná den a hodinu!" bylo slyšet od pokryteckých kazatelů i drzých a smělých posměvačů. Nikdo z nich nechtěl slyšet jasné a logické vysvětlení biblického textu, který se vztahoval k prorockému období, ani znamení, která sám Kristus předpověděl jako znamení upozorňující na Jeho příchod.

Mnozí z nich, kteří o sobě tvrdili, že věří v Krista, prohlašovali, že jim nevadí kázání o Jeho příchodu, jen nesouhlasili s určením přesné doby. Vševidoucí Bůh však četl v jejich srdcích. Nepřáli si, aby Ježíš přišel a spravedlivě soudil svět. Byli to nevěrní služebníci, jejich jednání by neobstálo pod pronikavým pohledem Božím a báli se setkat se svým Pánem. Stejně tak ani Židé při prvém příchodu Krista na svět nebyli připraveni k přijetí Ježíše. Satan se svými anděly jásal a vysmíval se Kristovi i Jeho andělům do tváře, neboť ti lidé, kteří se k Němu hlásí, nechovají ve svém srdci skoro žádnou lásku a netouží po Jeho příchodu.

Nevěrní strážci znemožňovali další postup díla Božího. Když se lidé probudili a začali hledat cestu ke spasení, jejich vedoucí činitelé zakročili a postavili se mezi ně i pravdu a snažili se je zbavit strachu tím, že jim nesprávně vysvětlovali slovo Boží. V tomto díle se spojil satan s neposvěcenými kazateli a volali: "Pokoj, pokoj, když Bůh o pokoji nemluvil". Stejně tak i farizeové v Kristově době sami odmítali vstoupit do království Božího a znemožňovali vstup i druhým. Krev těchto lidí zůstane lpět na jejich rukou.

Při hlásání této pravdy ji přijímali jako první ti, kteří vlastnili pokorného a posvěceného ducha. Ti, kteří sami studovali bedlivě bibli, poznali, že dosavadní běžné tlumočení proroctví nesouhlasilo s charakterem Písma svatého, že je nebiblické, že je kněží úmyslně překrucují a uvádějí nesprávné souvislosti, jen aby zvrátili jejich víru. Stačilo jim, aby porovnali adventní učení s biblí, a došli přesvědčení o jeho božském původu.

Mnozí byli pronásledováni od svých nevěřících bratří. Aby udrželi své členství v církvích, raději o své naději mlčeli. Jiní pak měli pocit, že jejich věrnost Bohu jim nedovoluje, aby se skrývali s pravdou, která jim byla svěřena. Mnoho jich bylo vyloučeno z církve jen proto, že uvěřili v druhý příchod Kristův. K tomuto odsouzení pro víru se vztahují slova prorokova: "Říkávají bratři vaši, v nenávisti majíce vás a vypovídajíce vás pro jméno mé. Nechť jest zveleben Hospodin, a nechť vidíme radost vaši. Ale oni zahanbeni budou." (Iz 66,5)

Andělé s velkým zájmem sledovali, jak se projeví varování. Když církve jako celek zavrhly poselství, andělé se od nich smutně odvrátili. V církvích však dosud bylo mnoho jednotlivců, kteří neprošli zkouškou v adventní pravdě. Mnozí, kteří se poddali vlivům manželů, manželek, rodičů, dětí, raději setrvali ve svém hříchu, než aby poslouchali nějaké hereze, které učí adventisté. Andělům bylo přikázáno, aby věrně sledovali tyto lidi, neboť měli obdržet ještě další světlo plynoucí od Božího trůnu.

Příprava na setkání s Pánem

S nevýslovnou radostí očekávali příchod Spasitele ti, kteří obdrželi varovné poselství. Jeho očekávaný příchod byl na dosah a tyto slavnostní chvíle prožívali v tiché odevzdanosti. Měli živé spojení s Bohem a upřímnou vyrovnanost, kterou budou mít i v příštím životě. Nikdo z těch, kteří prožívali tyto chvíle v naději a důvěře, nemůže zapomenout na dobu čekání. Pozemské záležitosti byly na několik týdnů odloženy. Věřící prošli v myšlenkách svůj dosavadní život, všechny své prožitky i pohnutky srdce, jakoby byli na smrtelném loži a za pár hodin se měli rozloučit s tímto světem. Nechystali si "oblečení pro nanebevstoupení", ale všichni cítili vážnost chvíle a nutnost být niterně připraveni na setkání se svým Spasitelem. Jejich šatem byla čistá neposkvrněná duše, charakter očištěný od hříchu Kristovou krví.

Božím záměrem byla zkouška jeho lidu. Jeho ruka přikryla chybu při výpočtu prorockého období. Nepřišli na ni ani adventisté, ani vzdělaní odpůrci. Ti pak řekli: "Váš výpočet prorockého období byl určen správně. Událo se něco velkého, ale není to událost, kterou pan Miller předpověděl. Jedná se o obrácení světa, a ne o druhý příchod Krista."

Čas se naplnil, ale Kristus podle očekávání svého lidu nepřišel. Hořké zklamání prožívali ti, kteří v upřímné víře a lásce vyhlíželi svého Spasitele. Boží záměr se však naplnil, neboť zkoušel srdce těch, kteří se neskrývali se svým očekáváním příchodu Spasitele. Byli mezi nimi i ti, které k tomuto jednání vedl strach. Jejich prohlášení však nevycházela z nitra a nezměnila jejich životy. Když v určenou dobu nedošlo k Jeho příchodu, tvrdili, že je to nijak nepřekvapilo, protože stejně nevěřili v Jeho příchod. Patřili také k těm, kteří se vysmívali zármutku opravdově věřících.

Celé nebe i s Ježíšem pozorovalo se soucitem a láskou ty, kteří zůstali věrní a prožívali zklamání. Andělé Boží se přiblížili k těmto věrným, aby odstranili závoj, který odděloval viditelný svět od neviditelného, a uchránili je před svodem satana.