"A v těch dnech, když se rozmnožovali učedníci, stalo se reptání Řeků proti Židům, že by zanedbávany byly v přisluhování vezdejším vdovy jejich." (Skut 6,1) Židé bydleli v různých krajích, kde se hovořilo řecky. I když většina obrácených Židů mluvila hebrejsky, Židé, kteří bydleli v římském císařství za hranicemi židovského státu, mluvili pouze řecky. A tak začali Židé, kteří bydleli za hranicemi Judska, reptat, že jejich vdovy nebyly tak hojně zabezpečovány jako vdovy v Judsku. A jelikož určitá privilegia projevovaná jedné straně by zarmoutila láskyplného a spravedlivého Boha, byla učiněna rychlá příslušná náprava, jež měla způsobit opětný pokoj a soulad mezi věřícími.

Proto apoštolové svolali shromáždění a vedeni Duchem svatým předložili na něm plán dokonalejší organizace všech výkonných složek církve. Nastal čas, prohlásili apoštolové, aby ti, kteří jsou pověřeni šířením evangelia Ježíšova, byli uvolněni od úkolu pečovat o časné potřeby chudých a potřebných, aby se cele mohli věnovat šíření spásného poselství lidem. "Tedy dvanácte svolavše množství učedníků, řekli: Není slušné, abychom my, opustíce slovo Boží, přisluhovali stolům. Protož bratři, vybeřte z sebe mužů sedm dobropověstných, plných Ducha svatého a moudrosti, jimž bychom poručili tu práci. My pak modlitby a služby slova pilni budeme". (Skut 6,2-4)

Shromáždění věřící uposlechli této rady a po modlitbě vybrali sedm mužů plných víry a moudrosti Ducha Božího, aby se ujali úkolu pečovat o potřebné a chudé. Mezi jinými byl vybrán i Štěpán; který byl od narození Židem, který dobře ovládal řecký jazyk a byl rovněž obeznámen se zvyky a způsobem života Řeků. Proto také často kázal v synagogách řeckých Židů. Velice horlil pro věc Kristovu a směle hlásal svou víru. Proto mu bylo svěřeno nejzodpovědnější postavení: mít dohled nad rozdělováním fondů a hmotných potřeb vdovám, sirotkům a chudým, kteří potřebovali nutnou pomoc. Tato volba se líbila všem a reptání nespokojených ustalo.

Ustanovení těchto sedmi mužů, kteří se ujali dohledu nad zvláštními úseky práce, se projevilo v církvi velmi blahodárně. Tito pověření mužové pečlivě zvažovali potřeby jednotlivců s ohledem na celkový finanční stav církve a svým prozíravým vedením a svým dobrým příkladem byli významnou pomocí vedení církve pro sloučení různých zájmů církve v jednotný celek. Nově povolaní a vysvěcení nebyli odsunuti od učení zásadám víry, zpráva nám hovoří, že: "Štěpán pak jsa pln víry a moci, činil divy a zázraky veliké v lidu." (Skut 6,8) Byli tudíž dobře připraveni i k hlásání pravdy. Byli to mužové jemných způsobů a zdravého úsudku, schopni rozřešit všechny spory, uklidňovat nespokojenost a projevy závisti. Sbor sílil a početně rostl. "I rostlo slovo Boží, a rozmáhal se počet učedníků v Jeruzalémě velmi. Mnohý také zástup kněží poslouchal víry." (Skut 6,7)

Je velmi důležité, aby i nyní, jako za dnů apoštolů, byl v církvi zachován tentýž pořádek i systém. Úspěch Boží věci je velkou mírou závislý od toho, zda na vedoucích místech jsou lidé zbožní a věrní, schopní zastávat zodpovědný svěřený jim úřad. Ti, které vybral Bůh, aby byli vedoucími v Božím díle a měli dohlížet na duchovní blaho sborů, neměli by být zaneprázdňováni péčí o tělesné potřeby lidu. Kdo byl Bohem povolán k hlásání Jeho Slova a Jeho poselství, má míti dostatek času k rozjímání, modlitbě a studiu Písma. Zabývání se věcmi méně důležitými, administrativními a jednáním s lidmi různorodých zájmů a temperamentů zamlžuje jasný náhled na duchovní věci. Musí být brán zřetel, aby všechny věci administrativního rázu byly svěřeny patřičným úředníkům. Kdyby ovšem byly tak těžké, že jejich rozřešení by převyšovalo možnosti úředníků, pak je nutno přednést je v radě těch osob, jež bdí nad celou církví.