V sobotu odpočívali učedníci ponořeni v zármutku. Smrt jim vzala jejich Pána; Ježíš, Král slávy, ležel v hrobě. Když se přiblížila noc, Židé poslali vojenskou stráž, aby hlídali místo odpočinku Spasitele. Neviditelní andělé se vznášeli nad hrobem. Noc prvního dne týdne se pomalu chýlila ke svému konci. Krátce před úsvitem nastala největší tma. Kristus byl stále ještě vězněm své těsné hrobky. Velký balvan byl dosud na svém místě, římská pečeť byla neporušena a římští vojáci byli na stráži. Avšak byli tu i neviditelní pozorovatelé. Andělé vynikající silou střežili hrob a chystali se přivítat Knížete života.

V nejhlubším vzrušení očekávali svatí andělé chvíli Ježíšova velkého triumfu, když náhle v rychlém letu sestoupil silný anděl z nebe. Zjev anděla byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Světlo vycházející z jeho postavy rozehnalo temnotu a andělé satanovi, kteří si dělali nárok na Ježíšovo tělo, propadli panice a spěšně prchli, aby unikli slávě, jež provázela Božího anděla. Jeden ze skupiny andělů, která byla svědkem Ježíšova ponížení, který bděl nad místem Jeho odpočinku, připojil se k tomuto mocnému andělu a společně šli k hrobu. Pod kročeji andělů se zachvívá země, nastalo velké zemětřesení. Hrůza pojala strážné, vojáci jako mrtví padli k zemi. (Mat 28,2-4) Odvážní vojáci, kteří se nikdy nezalekli lidské moci jsou hrůzou bezmocní před slávou nebeského posla. Tvář, do níž pohlížejí, není tvář smrtelného bojovníka, je to tvář nejmocnějšího z andělů Páně. Je to týž anděl, který na pahorcích Betléma zvěstoval Kristovo narození. Země se chvěje, když se blíží k hrobu, a když odvaluje kámen, jako by to byl oblázek, pak slyší jeho mocné zvolání: "Synu Boží, vyjdi; Otec Tě volá!" Vidí, jak Ježíš vychází z hrobu a slyší Ho, jak před otevřenou hrobkou hlásá: "Já jsem vzkříšení a život". (Jan 11,25) Když vychází ve svém majestátu a slávě, sklání se zástup andělů v úctě před Vykupitelem a vítá Ho zpěvem a chválou. Smrt nemohla déle držet Spasitele. Ježíš vstal z mrtvých jako triumfující Vítěz.

Satanovi andělé museli utéci před oslnivým světlem nebeských andělů a naříkali nad svým vůdcem, že mu byla odebrána kořist a že Ten, kterého tak velmi nenáviděli, vstal z mrtvých. Satan a jeho zástupci se chválili, že díky moci, jakou vykonávají nad padlým člověkem, dokázali složit do hrobu Vládce života. Jejich pekelné vítězství mělo však jen krátké trvání; když Ježíš jako mocný Vítěz vyšel ze svého vězení, satan pochopil, že po určité době bude muset zemřít a jeho království se dostane Tomu, který je jeho zákonitým Vládcem. Satan bědoval a běsnil; neboť přes všechna jeho usilování nebyl Ježíš přemožen, nýbrž dokonce otevřel cestu spásy pro člověka a pro všechny, kteří v Něm budou mít své útočiště, svou pomoc a své vykoupení.

Satan a jeho andělé svolali poradu, aby se domluvili, jak mají dále postupovat proti vládě Boží. Satan pověřil své služebníky, aby šli k nejvyšším kněžím a starším lidu, aby na ně působili. Řekl jim: "Podařilo se nám svést lid, zaslepit jejich oči a zatvrdit jejich srdce proti Ježíši. Podařilo se nám přesvědčit lid, aby uvěřil, že Ježíš byl podvodníkem. Římská vojenská stráž roznese zprávu, že Ježíš ožil. My jsme naklonili kněží a starší lidu, aby Ježíše nenáviděli a zabili Ho. Nyní musíme starším lidu a kněžím představit, že když se lid dozví o zmrtvýchvstání Ježíše, ukamenuje je za to, že vydali na smrt nevinného člověka.

Když nebeští andělé odešli od hrobu a jasné světlo a sláva zanikla, odvážili se římští vojáci pozvednout své hlavy a rozhlédnout se kolem. Viděli, že kámen, jímž byla hrobka uzavřena je odvalen a Ježíšovo tělo není v hrobce. Běželi proto do města, aby kněžím a starším oznámili vše čeho byli svědky. Tváře Ježíšových vrahů při této podrobné zprávě zbledly. Byli zděšení z toho co učinili. Je-li toto vyprávění žoldnéřů skutečností, pak jsou ztraceni. Hleděli mlčky na sebe a nevěděli, co mají činit. Přijmou-li tuto zprávu strážných za důvěryhodnou, by znamenalo odsouzení sama sebe. Proto odešli bokem, aby se mezi sebou poradili co činit. Pochopili, že dozví-li se, lid celou pravdu, pak ti, kteří Ježíše vydali na smrt budou odsouzení jako vrahové.

Rozhodli se proto římské stráže podplatit, aby o celé věci mlčeli. Kněží a starší lidu dali žoldnéřům velkou sumu peněz a řekli jim: "Říkejte, že Jeho učedníci když jste v noci spali přišli a ukradli Jej." (Mat 28,13) Vojáci se zhrozili pomyšlení, že by se měli sami obvinit z toho, že usnuli na stráži. Takový přestupek se trestal smrtí. Což nedrželi stráž v bdělém stavu? Aby umlčeli svědectví, jehož se obávali, přislíbili kněží strážcům, že se postarají o jejich bezpečí a řekli jim, že právě tak jako oni, ani Pilát si nepřeje, aby se taková zpráva rozšířila. A tak prodali římští vojáci svou poctivost za peníze.

Prvotiny vykoupení

Když Pán Ježíš na kříži zvolal: "Dokonáno jest!" (Jan 19,30), začaly pukat skály a rozpadávat se, země se třásla a otevřely se hroby. Když pak povstal jako vítěz nad smrti a hrobem, země se třásla a chvěla a nebeská sláva ozářila místo Ježíšova odpočinku a mnozí spravedliví mrtví, poslušni Spasitelova hlasu, vyšli ze svých hrobů, aby byli svědky Jeho zmrtvýchvstání. Tito upřednostnění zmrtvýchvstalí svatí vyšli z hrobů v oslaveném těle. Byli to ti, kdož se podíleli na díle Božím a kdož za cenu svých životů vydali svědectví o pravdě. Nyní budou svědky Toho, jenž je vzkřísil z mrtvých.

Když Kristus vstal z mrtvých, představoval první plody těch, kteří zesnuli. Byl skutečností dosavadní symbolické oběti první úrody a k Jeho zmrtvýchvstání došlo právě v den, kdy se před Hospodinem předkládala první úroda. Více než tisíc let se konal tento symbolický obřad. Z polí, na nichž dozrávala úroda, byly sebrány první klásky zralého obilí, a když lidé přišli o velikonocích do Jeruzaléma, mávali snopkem klasů před Hospodinem na znamení díkůvzdání. Dokud se tak nestalo, nemohlo být obilí požato a vázáno do snopů. Snop obětovaný Bohu představoval celou žeň. Stejně tak Kristus jako první plod představoval velkou duchovní žeň, která bude sklizena pro království Boží. Jeho vzkříšení je předobrazem a příslibem vzkříšení všech spravedlivých mrtvých. "Nebo jakož věříme, že Ježíš umřel a z mrtvýchvstal, tak Bůh i ty, kteříž by zesnuli v Ježíšovi, přivede s ním." (1Tes 4,14)

Zmrtvýchvstalí různili se mezi sebou postavou i podobou. Byli to vyvoleni z každého věku, počavše od stvoření světa až do doby Kristovy. Dověděla jsem se, že obyvatelé země postupně degenerovali, postupně ztráceli na síle i kráse. Satan měl moc nad nemocemi a smrtí a s každým uplývajícím věkem se následky prokletí hříchu a satanova moc stávaly stále očividnější. Ti, jež žili za dnů Noé a Abrahama, podobali se svou postavou, krásou i silou andělům, avšak každé následující pokolení stávalo se stále slabším a méně odolné vlivům nemocí, čímž se lidský život stále zkracoval. Satan zkoumal, jakým způsobem má lidský rod trápit a oslabovat.

Ti, kteří vyšli ze svých prachových loží po zmrtvýchvstání Ježíše, ukazovali se mnoha lidem a sdělovali jim, že oběť za člověka byla vykonána a že Ježíš, kterého Židé ukřižovali, vstal z mrtvých; a jako důkaz pravosti svých slov oznámili: "I my jsme vstali z mrtvých společně s Ním". Vydávali svědectví, že následkem Jeho všemohoucnosti byli probuzeni ze svých hrobů. Přesto, že byly rozšiřovány nepravdivé zprávy, nepodařilo se satanu a jeho andělům i nejvyšším kněžím utajit zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Tato skupina lidí, kteří vstali ze svých hrobů, rozšiřovala zázračnou zprávu o zmrtvýchvstání a Ježíš sám osobně se mnohokrát ukázal svým zmalomyslněným a zoufalým učedníkům, a tím rozvál veškeré obavy a způsobil mezi nimi radost a veselého ducha.

Ženy u hrobu

Časně zrána prvního dne týdne před rozedněním přišly ženy k hrobu s vonnými mastmi, aby namazaly tělo Pána Ježíše. Viděly, že kámen od vchodu do hrobky je odvalen a těla v hrobce nebylo. Velmi se zarmoutily a rozplakaly, že zde byli asi nepřátelé, kteří unesli tělo jejich Pána. Najednou spatřily dva anděly v bílém rouše, jejichž tváře zářily. Nebeské bytosti věděly, proč sem tyto ženy přišly a sdělily jim , že Ježíš zde není, neboť vstal z mrtvých, mohou si však prohlédnout místo, kde Pán ležel. Andělé řekli ženám, aby šly a oznámily učedníkům, že je Ježíš očekává v Galileji. Se strachem i radostí běžely do města, aby učedníkům oznámily věci, které viděly a slyšely.

Učedníci nemohli uvěřit, že jejich Pán vstal z mrtvých. Spolu se ženami, které jim tuto radostnou zprávu přinesly, utíkali rychle k hrobu a přesvědčili se, že Ježíš v něm již není - uviděli pouze lněné prostěradlo - přes to vše nebyli schopni uvěřit této radostné novině, že povstal z mrtvých. Vrátili se zpět domů a divili se tomu, co viděli, i zprávě, jakou jim sdělily ženy.

Marie, která Pána tolik milovala, se ještě zdržovala poblíž hrobu a přemýšlela nad tím, co viděla. Obávala se, zda nebyla oklamána. Cítila, že ji čeká nová zkouška. Její zármutek vzrostl a hořce zaplakala. Vstoupila opět do hrobky, aby se zde rozhlédla a uviděla dva anděly v bílém šatu. Jeden seděl v místě, kde měl Ježíš položenou hlavu, druhý u Jeho nohou. Lahodným a soucitným hlasem se jí tázali, proč pláče. Řekla jim: "Vzali Pána mého, a nevím, kde ho položili" (Jan 20,13)

Když to řekla, obrátila se zpět a uviděla Ježíše stojícího opodál, nepoznala Jej však. Srdečně s ní rozmloval a vyptával se na původ jejího smutku a koho hledá. Marie se domnívala, že je to zahradník a prosila jej, že vzal-li jejího Pána, aby jí řekl, kde Ho uložil, aby Ho mohla vzít. Nyní Ježíš promluvil svým vlastním hlasem: "Marie". Jak dobře znala tento hlas, pro ni tak drahocenný a libozvučný, a rychle odpověděla: "Rabbóni" (Mistře). A z nevýslovnou radostí chtěla obejmout Jeho nohy, Ježíš jí však řekl: "Nedotýkejž se mne, nebo jsem ještě nevstoupil k Otci svému. Ale jdiž k bratřím mým, a pověz jim: Vstupuji k Otci svému, a k Otci vašemu, k Bohu svému, a k Bohu vašemu." (Jan 20,17) Šťastná a radostná běžela Marie k učedníkům s touto veselou novinou. Ježíš se rychle vznesl k svému Otci, aby uslyšel z Jeho úst, že Jeho oběť je přijata, a aby obdržel všelikou moc na nebi i na zemi.

Svatí andělé jakoby oblakem obklopili svého milovaného Velitele, Syna Božího a slavnostním hlasem volali: "Pozdvihnětež, ó brány, svrchků svých, pozdvihnětež se vrata věčná, aby vjíti mohl Král slávy." (Žalm 24,7-10) Viděla jsem, že když Ježíš stál se svými zářícími andělskými zástupy v přítomnost Boží, obklopen Jeho slávou, nezapomněl na své učedníky na zemi. "Otče, kteréž jsi mi dal, chciť, aby kde jsem já, i oni byli se mnou." (Jan 17,24) Obdržel moc od svého Otce, aby se mohl vrátit a udělit pomoc těm, které tolik miloval. Vrátil se zpět v tom samém dni a ukázal se učedníkům. Dovolil jim, aby se Jej dotýkali, neboť již byl u Otce a byla mu darována moc.

Nevěřící Tomáš

Tomáš v době, kdy se Pán zjevil, mezi učedníky nebyl přítomen. Zprávu učedníků o setkání s Pánem přijal bez pokory a s velkou jistotou tvrdil, že tomu neuvěří, dokud nevloží svůj prst do Jeho ran po hřebech a svou rukou se nedotkne ostrým kopím probitého Ježíšova boku. Tím ukázal vlastně svým bratřím, jak malá je Jeho víra v Ježíšova zaslíbení. Kdyby se všichni domáhali důkazů jako Tomáš, nikdo by Ježíše nepřijal a neuvěřil by v Jeho zmrtvýchvstání. Boží vůlí však bylo a je, aby radostnou zprávu předloženou učedníky přijali i ti, kterým nebylo dáno vidět ani slyšet zmrtvýchvstalého Spasitele.

Tomášova nevěra se Bohu nelíbila. Když se Ježíš opět zjevil mezi učedníky, byl Tomáš přítomen a teprve nyní uvěřil. Pán Ježíš věděl o jeho nedostatku víry a řekl mu: "Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věrný." A Tomáš zahanben zvolal: "Pán můj a Bůh můj!" Pán jej napomněl slovy: "Žes mne viděl, Tomáši, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteříž neviděli a uvěřili." (Jan 20,27-29)

Osud Piláta

Zpráva o zmrtvýchvstání Ježíše se šířila od města k městu a od vesnice k vesnici. Židé se začali obávat o své životy a skrývali svou nenávist, jaká byla v jejich srdcích vůči učedníkům. Jejich jedinou nadějí bylo rozšiřovat o Ježíši falešné zprávy. Tyto falešné zprávy však přijímali pouze ti, kteří chtěli, aby tato lež byla pravdou. Zpráva o zmrtvýchvstání Ježíše se dostala i k Pilátovi. Byl to on, kdo svou nerozhodností a zbabělostí vydal Ježíše na smrt, aby si tím udržel svou autoritu a svůj úřad. Nyní se přesvědčil, že Ten, kterého odsoudil a vydal na smrt, byl nejen nevinným, ale byl Synem Božím. Jeho svědomí bylo poskvrněno vraždou Krále nebes. Nyní se zděšen zavřel ve svém domě, rozhodnut nikoho nevpustit. Další osud a život Piláta byl nuzný a bídný až do jeho smrti. Zoufalství a strach zabily v něm všelikou naději a všechnu radost. Nedal se ničím potěšit a umřel nuznou smrtí.

Čtyřicet dnů s učedníky

Ježíš přebýval se svými učedníky po svém zmrtvýchvstání přes čtyřicet dnů, působil jim radost a uspokojení tím, že jim velmi důkladně odkrýval pravdy o Božím království. Pověřil je, aby vydávali svědectví o všech věcech, které viděli a slyšeli, o Jeho utrpeních, smrti a zmrtvýchvstání, že přinesl oběť za hříchy světa a že každý, kdo bude chtít, může k Němu přijít a obdržet život. S velkým soucitem a láskou je upozorňoval na to, že budou pronásledováni a trápeni, ale že naleznou úlevu a povzbuzení, připomenou-li si dřívější zkušenosti a slova , která k nim promlouval. Sdělil jim, že všechna pokušení satana přemohl a vyšel jako vítěz ze všech zkoušek a utrpení. Satan byl tím poražen a již nikdy nebude míti moc nad Ježíšem, všechna pokušení bude však nyní sesílat bezprostředně na ně - učedníky - a na všechny, kteří uvěří ve jméno Spasitele. Budou však moci zvítězit, zprotiví-li se hříchu, jako zvítězil On sám. Ježíš je pak obdařil mocí k činění zázraků a řekl jim, že až budou pronásledováni, pošle jim občas své anděly, aby je chránili; smrt jim nebude hrozit, dokud neukončí svou misi, kterou jsou pověřeni. Teprve potom bude od nich žádat, aby své svědectví zpečetili svou krví.

Jeho vylekaní následovníci pozorně s radostí naslouchali a těšili se každým slovem, jež vycházelo z úst jejich milovaného Mistra. Nyní již bezpečně věděli, že je Spasitelem světa. Všechna Jeho slova zapadla hluboko do jejich srdcí; byli naplněni smutkem a žalem, že tak brzy se budou muset rozloučit se svým nebeským Učitelem a nebudou moci bezprostředně naslouchat laskavým a potěšujícím slovům plynoucím z Jeho úst. Jejich srdce však opět zaplesala a rozhořela se láskou, když jim jejich Spasitel oznámil, že odejde, aby jim připravil místo, potom přijde opět a vezme je k sobě, aby s Ním byli navždy. Přislíbil jim rovněž že jim pošle Utěšitele - Ducha svatého, Který je uvede ve všelikou pravdu. "A pozdvihnuv rukou svých, dal jim požehnání." (Lk 24,50)