Nyní se Kristus opět objevuje před zraky svých nepřátel. Vysoko nad městem, jehož základy září zlatem, stojí na vyvýšeném místě trůn a na něm sedí Syn člověka, obklopen obyvateli nebes. Nelze vylíčit slovy ani popsat Kristovu moc a majestát. Sláva nebeského Otce obklopuje Jeho Syna. Sláva Jeho přítomnosti naplňuje město Boží i celou zemi za branami až ke konci obzoru.

Nejblíže trůnu jsou ti, kteří projevili svou horlivost ve sporu se satanem, kteří byli zachráněni před záhubou a pak následovali Spasitele s nesmírným nadšením. Vedle nich stojí ti, kteří uprostřed lží, podvodů a nevěry zdokonalili svůj křesťanský charakter, kteří uznávali a zachovávali zákon Boží, zatímco, celý křesťanský svět jej považoval za zrušený. a rovněž miliony lidí ze všech století, kteří se stali mučedníky pro svou víru. Dále se zde nalézal "veliký zástup, kterého by nikdo přečísti nemohl, ze všech národů, pokolení, lidí i jazyků, jak stojí před trůnem a před obličejem Beránka, oblečeni jsouce v bílé roucho a palmy v rukou jejich." (Zj 7,9) Jejich boj skončil a bylo vybojováno vítězství. Běželi závod a získali odměnu. Palmová ratolest v jejich rukou je symbolem vítězství a bílé roucho znázorňuje neposkvrněnou Kristovu spravedlnost, jež se stala i jejich spravedlností.

Vykoupení pějí chvalozpěv, jenž se rozléhá klenbami nebes: "Sláva našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi." (Zj 7,10) A andělé a serafíni svorně pozvedají své hlavy k chvále. Když vykoupení patří na moc a zlobu satanovu, poznávají tak jasně, jako nikdy předtím, že jen moc Kristova je mohla učinit vítězi. V celém tom zářivém zástupu není nikoho, kdo by zásluhu za spasení připisoval sobě, jako by zvítězil svou vlastní silou a dobrotivostí. Nikdo nemluví o tom, co vykonal nebo vytrpěl; obsahem každého zpěvu, tématem každé hymny je: Spása naše je od Boha a od Beránka." (Zj 7,10)

Před shromážděnými obyvateli země a nebe se koná závěrečná korunovace Syna Božího. A pak, nadán nejvyšším majestátem a mocí, vynáší Král králů rozsudek nad těmi, kdož se vzbouřili proti Jeho vládě, a provádí spravedlnost nad těmi, kdož přestoupili Jeho zákon a utlačovali Jeho lid. Prorok Boží praví: "Uviděl jsem veliký bílý trůn a Toho, který na něm seděl. Od Jeho tváře uprchla země i nebe, a nebylo po nich památky. Uviděl jsem mrtvé, veliké i malé, státi před trůnem, a knihy byly otevřeny. Také jiná kniha, kniha života, byla otevřena, a ti mrtví byli souzeni tím, co bylo psáno v knihách, podle svých skutků." (Zj 20,11.12)

Jakmile byly otevřeny nebeské knihy záznamů a zrak Ježíšův padl na bezbožné, uvědomili si každý spáchaný hřích, kterého se kdy dopustili. Nyní přesně poznávají, kde jejich nohy sešly z cesty čistoty a nevinnosti, jak je pýcha a vzpoura zavedla k porušování zákona Božího. Svůdná pokušení, jež živili hověním hříchu, požehnání, jichž zneužili, poslové Boží, jimiž pohrdli, varování, jež odmítli, vlny milosti, jež zapudilo jejich vzpurné srdce - to vše se objeví jako napsáno ohnivým písmem.

Panoráma velkého sporu

Nad trůnem se zjevuje kříž; a jako v panoramatu se nyní objevují výjevy Adamova pokušení a jeho pádu a všechny fáze velkého plánu vykoupení. Spasitelovo narození v prostých poměrech, jeho raný život v prostotě a poslušnosti, jeho křest v Jordáně, půst a pokoušení na poušti, Jeho veřejné vystupování, v němž ukazoval lidem nejvzácnější požehnání nebes, dny naplněné skutky lásky a milosrdenství, noci modliteb a bdění v samotě hor, úklady závisti, nenávisti a zloby, jimiž odpláceli Jeho dobrodiní, strašný a tajemný duševní zápas v Getsemanské zahradě s tíhou hříchů celého světa, zrada, jíž byl vydán do rukou vražedného davu, strašné události oné noci hrůzy - vězeň nekladoucí odpor, opuštěný svými nejmilovanějšími učedníky, hrubě vlečený ulicemi Jeruzaléma, Syn Boží, vedený za jásotu davu před Ananiáše, před soudem v paláci velekněze, v soudní síni Pilátově, před zbabělým a krutým Herodem, posmívaný, urážený, mučený a odsouzený na smrt - všechno to je věrně a živě zobrazeno.

A potom se před rozechvělým davem objevují poslední výjevy - tichý Trpitel kráčející cestou na Golgotu, Kníže nebes přibíjen na kříž, nadutí kněží a ječící lůza se posmívají Jeho smrtelnému zápasu, nadpřirozená tma, chvění země, pukající skály, otevřené hroby provázející okamžik, kdy Vykupitel světa dokonal svůj život.

Strašlivá podívaná se odehrává přesně tak, jak se to skutečně stalo. Satan, jeho andělé a jeho poddaní nemají sílu, aby odvrátili svůj zrak od obrazu svého díla. Každý účastník si připomíná to, co sám vykonal. Herodes, který vraždil nevinné děti betlémské, aby mohl zahubit Krále Izraele; podlá Herodias, na jejíž hříšné duši spočívá krev Jana Křtitele; slabý, servilní Pilát, posmívající se vojáci, kněží a vládci a rozběsněný dav, který volal: "Jeho krev na nás a na naše děti!" - všichni nyní patří na hrůznost své viny. Marně se snaží skrýt se před božským majestátem Kristovy tváře, vyzařující slávu slunce, zatímco vykoupení vrhají své koruny k nohám Spasitelovým, volajíce: "Zemřel pro mne!"

Ve vykoupeném zástupu jsou apoštolové Kristovi, srdnatý Pavel, horkokrevný Petr, milovaný a milující Jan, jejich věrní bratři a s nimi obrovské zástupy mučedníků. Zatím co za zdmi města se vším odporným a ohavným jsou pak ti, kteří je pronásledovali, věznili a zabíjeli. Je tam Nero, zrůda krutosti a neřesti, patřící nyní na radost a jásot těch, které kdysi mučil a v jejichž nejkrajnější úzkosti nacházel satanskou rozkoš. Je tam jeho matka, aby viděla výsledek své práce a své výchovy, aby poznala, jak špatné povahové rysy a vášně, přenesené na jejího syna a povzbuzované a rozvíjené jejím vlivem a příkladem, přinesly ovoce v zločinech, jež vyvolaly hrůzu světa.

Jsou tam papežští kněží a preláti, kteří tvrdili, že jsou Kristovými vyslanci a přitom používali mučidel, vězení a hranic, aby ovládli svědomí lidí. Jsou tam nadutí a pyšní papežové, kteří se vyvyšovali nad Boha a opovážili se měnit zákon Nejvyššího. Tito tzv. církevní otcové mají nyní splatit Bohu účet, který by měli rádi prominutý. Příliš pozdě poznávají, že Vševědoucí je žárlivý na svůj Zákon - právo Universa a že v žádném případě neodpustí vinu. Nyní poznávají, že Kristus bere blaho svého trpícího lidu za svůj vlastní zájem, a cítí hluboký význam Jeho slov: "Cožkoli jste učinili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili." (Mt 25,40)

Před soudem

Celý bezbožný svět stojí před soudnou stolicí Boží obviněný z velezrady proti vládě nebes. Není nikoho, kdo by hájil jejich věc; není pro ně omluvy; je nad nimi vynesen rozsudek věčné smrti.

Všem je nyní zřejmé, že mzdou za hřích není svoboda a věčný život, nýbrž otroctví, zkáza a smrt. Bezbožní poznávají, o co se připravili svým životem plným vzpoury a převrácenosti. Pohrdli věčnou, ničím nesrovnatelnou slávou nebes, jež jim byla nabídnuta; jak žádoucí se jim však nyní zdá. "To všechno", volají tyto ztracené duše, "jsme mohly mít; rozhodly jsme se však nevšímat si těchto věcí. Ó, jaká strašlivá zaslepenost! Vyměnily jsme pokoj, štěstí a čest za bídu, hanbu a zoufalství." Všichni nyní poznávají, že jejich vypovězení z nebe je spravedlivé, neboť celým svým životem hlásali: "Nechceme, aby tento člověk (Ježíš) vládl nad námi."

S úžasem dívají se nyní bezbožní na korunovaci Syna Božího. Vidí v Jeho rukou desky Božího zákona, nařízení, jímž pohrdali a jež přestupovali. Jsou svědky údivu a nadšení spasených, přihlížejí jejich vzývání, a když jejich hlasy dolehnou až k zástupům za městem, volají všichni jednohlasně: "Veliké a podivuhodné jsou Tvé skutky, Pane Bože Všemohoucí; spravedlivé a pravdivé jsou cesty Tvé, ó Králi svatých." (Zj 15,3) Vrhají se k zemi a uctívají Knížete života.