Noémovi potomkové se však brzy znovu dopouštěli odpadnutí. Část z nich šla za příkladem Noéma a byla poslušná přikázáním Božím, část se stala nevěřící. Lidé se znovu stávali svévolníky a mnozí z nich přestali věřit v potopu. Byli i takoví, kteří zapírali existenci Boha a svým vlastním rozumem uváděli potopu jako přírodní příčinu. Jiní opět věřili v existenci Boha a též i tomu, že zničil lidský rod, avšak stejně jako Kain bouřili se proti Bohu, že zničil svět a vyhladil lidi.

Nějakou dobu přebývali potomci Noémovi v horách, kde spočinula archa. Když však vzrostl jejich počet, rozdělili se. Ti, kteří zapomněli na Stvořitele a přestupovali ustanovení jeho zákona, nelibě pociťovali poučování a příklad svých bohabojných bližních, až se posléze rozhodli opustit ty, kteří Boha vyznávali a sloužili Mu. Při svém cestování nalezli velkou rovinu Sinear na březích řeky Eufratu. Líbila se jim krásná poloha a úrodná půda,a proto se rozhodli, že se v této rovině usídlí.

Dohodli se, že zde vystavějí město a v něm věž tak nesmírně vysokou, že bude divem světa. Vystavění města a věže mělo zabránit tomu, aby se lidé rozptylovali stěhováním do okolí. Obyvatelé roviny Sinear nedůvěřovali smlouvě s Bohem, nevěřili, že Bůh nesešle opět potopu na zemi. Aby si zajistili bezpečnost před další potopou, rozhodli se postavit věž tak vysokou, že značně přesáhne výši, kam dostoupily vody při potopě, a tak se uchrání možného ohrožení. A dosáhnou-li výškou věže až k oblakům, domnívali se, že budou moci zjistit příčiny potopy. Velkolepá věž, dosahující k nebesům , měla být památníkem moci a moudrosti svých stavitelů, jejichž slávu měla hlásat dalším pokolením. Tento podnik měl ještě více zvýšit pýchu stavitelů a odvést myšlenky budoucích pokolení od Boha a svést je k modloslužebnictví.

I když celá stavba věže nebyla ještě dokončena, v hotových částech se již zabydlovali její stavitelé. Jiné místnosti nádherně zařízené a vyzdobené byly věnovány modlám. Lidé oslavovali své úspěchy, velebili bohy ze stříbra a zlata a stavěli se opovážlivě proti Vládci nebe a země. Náhle se dílo, které tak úspěšně postupovalo, zastavilo. Byli posláni andělé, aby překazily úmysl stavitelů. Věž dosáhla obrovské výše a dělníci, kteří pracovali nahoře, nemohli se přímo dorozumívati s dělníky, kteří pracovali dole. Proto byli na různých místech stavby v určitých vzdálenostech postaveni mužové, z nichž každý přijímal příkazy k přísunu potřebného materiálu a jiné pokyny, týkající se práce na stavbě, a každý z nich je předával muži nejblíže stojícímu. Když jeden druhému předávali potřebné zprávy, andělé zmátli jejich jazyk tak, že byl žádán materiál, který nebyl potřebný, a vyřizované příkazy byly často pravým opakem udělených příkazů. Nastal zmatek a zděšení. Veškerá práce se zastavila. Nebylo možno obnovit soulad a vzájemnou součinnost. Stavitelé si naprosto nedovedli vysvětlit toto nedorozumění a ze vzteku a zklamání začali obviňovat jeden druhého. Jejich společenství skončilo bojem a krveprolitím. Blesky z nebe jako důkaz Boží nelibosti srazily pak horní část věže a smetly ji dolů. Tak byl opět lidem dán důkaz, že je to Bůh, který vládne v nebi.

Až do této doby mluvili všichni lidé jedním jazykem; nyní se seskupili ti, kdož si navzájem rozuměli, a jednotlivé skupiny se rozešly různým směrem. "A tak rozptýlil je Hospodin odtud po vší zemi." (1 Moj 11,8) Tímto rozptýlením byla zalidněna země a úmysl Hospodinův byl splněn použitím téhož způsobu, jímž lidé chtěli zabránit jeho splnění.