^{MH 371} Jací jsou rodiče, takové do značné míry budou i děti. Tělesný stav rodičů, jejich dispozice, chutě a jejich duševní a mravní sklony se ve větší či menší míře přenášejí na jejich děti.

Čím ušlechtilejší cíle rodiče mají, čím větší jsou jejich duševní a duchovní vlohy a čím lépe vyvinuté jsou jejich tělesné síly, tím lepší bude vybavení pro život, které předají svým dětem. Tím, že v sobě rozvíjejí to nejlepší, co v nich je, ovlivňují rodiče vývoj celé společnosti a zušlechťují příští generace.

Otcové a matky musí pochopit svou odpovědnost. Svět je plný nástrah pro mladé lidi. Mnoho lidí přitahují sobecké a smyslné zábavy. Nemohou rozpoznat skrytá nebezpečí nebo strašný konec stezky, která se jim zdá být cestou štěstí. Uspokojováním chuti a svých vášní ničí své síly. Miliony lidí jsou takto zahubeny pro tento svět i pro věčný život. Rodiče by měli mít na paměti, že jejich děti musí čelit takovým pokušením. Dokonce už před narozením dítěte by měla začít příprava, která mu umožní úspěšně vybojovat bitvu proti zlu.

^{MH 372} Odpovědnost spočívá zvláště na matce. Prostřednictvím její krve je dítě vyživováno a buduje se jeho tělesná konstrukce. Ona na ně však působí také duševními a duchovními vlivy, které se projeví při utváření mysli a povahy. Příkladem toho je Jochebed, hebrejská matka, která byla pevná ve víře a "nezalekla se královského rozkazu" (Žid. 11,23). Z ní se narodil Mojžíš, vysvoboditel Izraele. Nebo obětavá a nadšená modlitebnice Anna, která porodila Samuela, Bohem připravené dítě, neúplatného soudce a zakladatele prorockých škol v Izraeli. Podobně i Alžběta, která byla příbuzná a vnitřně spřízněná s Marií z Nazareta. Byla matkou Jana Křtitele, který připravil cestu Spasiteli.

Střídmost a sebeovládání

Písmo učí, že budoucí maminka má pečlivě ovládat své životní zvyky. Když chtěl Pán vychovat ze Samsona vysvoboditele Izraele, zjevil se matce „Hospodinův posel“ se zvláštním poučením, jak se má chovat a jak má zacházet se svým dítětem. Řekl: „Nepij teď víno ani opojný nápoj a nejez nic nečistého.“ (Sd 13,13.7)

Důsledek vlivů, které působí na dítě před jeho narozením, pokládají mnozí rodiče za věc nezávažnou. Avšak Bůh se na to tak nedívá. Poselství přinesené Božím andělem a dvakrát oznámené nejslavnostnějším způsobem, ukazuje, že si tato otázka zaslouží naši nejpečlivější pozornost.

Slovy pronesenými k židovské matce promlouvá Bůh ke všem maminkám všech dob. Anděl řekl: „Ať bedlivě dbá na všechno, co jsem jí přikázal.“ Na blaho dítěte mají vliv matčiny zvyky. Její chutě a vášně se musí řídit zásadou. Něčemu se musí vyhýbat a proti něčemu se musí postavit, plní-li úmysl, který s ní má Bůh, když jí dává dítě. Jestliže je před narozením svého dítěte poživačná, sobecká, netrpělivá a panovačná, projeví se tyto rysy v povaze dítěte. ^{MH 373} Mnoho dětí tak dostane při svém narození do vínku téměř nepřekonatelné sklony ke zlému.

Jestliže však maminka neochvějně dbá na správné zásady a je střídmá, skromná, laskavá, jemná a nesobecká, může předat svému dítěti tytéž vzácné povahové rysy. Nařízení zakazující matkám pít víno je naprosto jasné. Každá kapka alkoholického nápoje, kterou těhotná žena vypije, aby uspokojila chuť, ohrožuje tělesné, duchovní i mravní zdraví jejího dítěte a je zjevným hříchem proti Stvořiteli.

Mnozí rádci doporučují, aby se vyhovělo každému přání matky. Touží-li po nějakém druhu jídla, i kdyby bylo škodlivé, měla by klidně uspokojit svou chuť. Taková rada je nesprávná a zavádějící. V žádném případě nesmějí být samozřejmě zanedbávány tělesné potřeby maminky. Na ní závisí dva životy. Proto je nutné dbát jejích přání a řádně uspokojovat její potřeby. Současně se však musí především ve stravě, ale i ve všem ostatním, vyhýbat všemu, co oslabuje tělesnou nebo duševní sílu. Příkaz samotného Boha jí ukládá nejvážnější povinnost ovládat se.

Přepracování

Je třeba obezřetně šetřit síly matky. Maminka nemá plýtvat svou drahocennou silou ve vyčerpávající práci. Naopak, je třeba jí ubrat starostí a břemen. Často není manžel a otec obeznámen s tělesnými zákony, jejichž pochopení si od něho vyžaduje blaho jeho rodiny. 1e zaujat zápasem o zajištění živobytí nebo nabývání majetku, je přetížen starostmi a problémy a připustí, aby na ženě a matce spočinulo břemeno, které přesahuje její síly v jejím nejkritičtějším období, takže zeslábne a onemocní.

Mnoho manželů a otců by si mohlo vzít cenné poučení z pečlivosti věrného pastýře Jákoba. ^{MH 374} Když byl vyzván, aby se hned vydal na cestu, odpověděl:

„Děti jsou útlé a mám s sebou březí ovce a krávy. Budou-li hnány po celý den, všechny ovce uhynou... Já potáhnu pomalu, jak může jít stádo, které je přede mnou, a jak mohou děti.“ (Gn 33,13.14)

Ať manžel a otec v pracovním tempu života "táhne pomalu", aby mu jeho manželka stačila. Ať se uprostřed světského usilování o peníze a moc naučí zastavit, odpočinout si a podepřít tu, kterou si vybral, aby kráčela po jeho boku.

Radost

Maminka by měla pěstovat radostnou náladu, spokojenost a pocit štěstí. Každé úsilí v tomto směru se bohatě odplácí v tělesném blahu a v mravní povaze jejích dětí. Radostný duch podpoří štěstí její rodiny a ve velké míře přispěje k jejímu zdraví.

Manžel ať pomáhá ženě svým zájmem a neochabující láskou. Chce-li, aby byla stále svěží a šťastná tak, aby byla v rodině jako sluneční svit, ať jí pomůže nést její břemeno. Jeho laskavost a opravdová zdvořilost budou pro ni vzácným povzbuzením a štěstí, které jí tím dodá, přinese radost a pokoj i jemu.

Manžel a otec, který je mrzutý, sobecký a panovačný, je sám nešťastný a navíc způsobuje špatnou náladu u všech členů své rodiny. ^{MH 375} Nakonec se bude muset dívat na svou sklíčenou a nemocnou ženu a na své děti poznamenané jeho nelaskavou povahou.

Nedostává-li se mamince pozornosti a dobré pohody, jakou by měla mít, je-li ponechána, aby vyčerpala své síly přílišnou prací nebo úzkostmi a smutkem, budou její děti oloupeny o životní sílu, duševní pohodu a o radost a chuť k životu, které měly zdědit. Bude mnohem lepší učinit maminčin život krásný a radostný a ochránit ji před nedostatkem, úmornou prací a skličující námahou. Pak děti zdědí dobrou povahu, takže si budou moci probojovat svou cestu životem vlastní silou.

Otcům a matkám je dána velká přednost a velká odpovědnost v tom, že pro své děti stojí na místě Boha. Jejich povaha, jejich každodenní život a jejich výchovné metody budou jejich dětem tlumočit Boží slova. Svým vlivem bud získají, nebo odradí důvěru dítěte v ujištění Pána Ježíše.

Rodiče a výchova dětí

Šťastní jsou ti rodiče, kteří svým životem správně odrážejí Boží povahu, takže Boží zaslíbení a příkazy probouzejí v dítěti vděčnost a úctu. Šťastní jsou ti rodiče, jejichž něžnost, spravedlnost a trpělivost ukazují dítěti Boží lásku, spravedlnost a trpělivost. ^{MH 376} Šťastní jsou ti, kdo tím, že učí dítě, aby je milovalo, věřilo jim a poslouchalo je, je učí milovat svého nebeského Otce, věřit mu a poslouchat ho. Rodiče, kteří dávají dítěti takový dar, dávají mu poklad vzácnější než bohatství všech dob. Je to poklad, který má věčnou hodnotu.

V dětech, které byly svěřeny její péči, má každá maminka svatý úkol od Boha. Bůh říká: „Vezmi tohoto syna nebo tuto dceru a vychovej ho pro mě. Pomoz mu vybudovat krásný charakter podobný velkolepému paláci, aby mohl navždy zářit v Hospodinově království.“

Mamince se její služba často zdá být nevýznamná. Její práce je zřídkakdy oceňována. Druzí vědí jen málo o jejích mnohých starostech a břemenech. Její dny jsou vyplněny řadou drobných povinností, které vyžadují trpělivé úsilí, sebeovládání, ohledy, moudrost a sebeobětavou lásku. Přesto se nemůže chlubit, že vykonala něco velikého. ^{MH 377} Pečuje jen o to, aby v domácnosti všechno dobře klapalo. Často je unavená a bezradná. Přesto se snaží být ke svým dětem laskavá. Vymýšlí pro ně činnost, aby byly šťastné. Střeží je, aby kráčely po správné cestě. Má pocit, že ničeho nedosáhla. Ale není tomu tak. Nebeští andělé bdí nad ustaranou maminkou. Všímají si břemen, která každodenně nese na svých bedrech. O jejím jménu se třeba na světě nemluví. Je však zapsáno v Beránkově knize života.

Matčina příležitost

Bůh je na nebesích a světlo a sláva z jeho trůnu spočinou na věrné mamince, když se snaží vychovat své děti, aby odolávaly vlivu zla. ^{MH 378} Žádné jiné dílo se důležitostí nevyrovná jejímu poslání. Nemusí namalovat krásný obraz na plátno jako umělec ani jako sochař vytesat sochu z mramoru. Nemusí jako spisovatel převést vznešené myšlenky v působivá slova ani jako hudebník vyjádřit hluboké city hezkou melodií. Jejím úkolem je s Boží pomocí rozvíjet v lidském nitru Boží charakter.

Maminka, která si to uvědomuje, bude své možnosti pokládat za neocenitelné. Bude se opravdově snažit podle své povahy a svými výchovnými metodami postavit před své děti nejvyšší ideál. Bude vážně, trpělivě a odvážně usilovat o zdokonalení svých schopností, aby mohla správně užít nejlepší síly rozumu ve výchově svých dětí. Bude se při každém kroku opravdově ptát: "Co říká Bůh?" Bude pilně zkoumat jeho slovo. Bude mít oči upřené na Krista, aby její každodenní činy při plnění všedních úkolů a povinností mohly být věrným odrazem jedině pravého života.