^{AH 273} Ježíš žehná dětem - Za časů Ježíše Krista přicházely matky se svými dětmi k Ježíši, aby jim požehnal. Tím dokázaly, že v Něho věří a že jim upřímně záleží na časném i příštím blahu svěřených jim dětí. Ale učedníci nechápali, že by musely Mistra obtěžovat jen kvůli dětem a poslali je pryč. Mistr však učedníky pokáral a poručil lidem, aby udělali místo těmto věrným matkám a jejich dětem. Řekl: „Nechte maličké jíti ke mně a nebraňte jim, neboť takových je království nebeské.“ (Mat 19, 14)

Matky kráčely po prašné cestě a blížily se ke Spasiteli, který viděl jejich slzy a chvějící se rty, jež prosily za děti. Slyšel, jak je učedníci pokárali a okamžitě příkaz zrušil. Jeho velké milující srdce bylo ochotné přijmout děti. Bral jedno po druhém do náruče a žehnal jim. Jedno maličké usnulo a spočívalo na jeho hrudi. Ježíš povzbudil matky v jejich práci a nesmírně jim tím ulevil! Kdykoli si vzpomněli na ^{AH 274} tuto památnou událost, mluvily s radostí o Ježíšově dobrotě a o Jeho milosrdenství! Svými slovy z nich sejmul tíž a dodal jim novou odvahu a naději. Veškerá únava zmizela.

Toto je povzbuzující naučení pro matky všech dob. Jakmile učiní to nejlepší, co mohou pro dobro svých dětí, mohou je přivést k Ježíši. Miluje i nemluvňátka, spočívající v matčině náručí. A kdykoli

84
AH 274-276

touží mateřské srdce po pomoci, po milosti, a vrhá se i se svými dětmi do Ježíšovy laskavé náruče, přijme je a požehná jim; dá pokoj, naději a štěstí matce i dětem. Tuto vzácnou přednost udílí Kristus všem matkám. - Dobré zdraví, leden 1880

Ježíš zve matky dosud - Kristus, Majestát nebes prohlásil: „Nechte dítek jíti ke mně a nebraňte jim, neboť takových je království nebeské.“ Ježíš neposlal učedníky k rabínům; věděl, že oni by je vedli k tomu, aby pohrdli svým nejlepším Přítelem. Matky, jež přivedly své děti k Ježíši, učinily dobře… Matky přiveďte i dnes své dítky ke Spasiteli. Kazatelé evangelia mají brát do náruče malé dítky a mají jim ve jménu Pána Ježíše žehnat. Naši maličcí mají slyšet jen slova nejněžnější lásky. Vždyť Pán Ježíš bral jehňátka stádce na ruce a žehnal jim. - RH 24. 3. 1896

Matky mohou klidně přijít se svými nesnázemi k Ježíši. Pomůže jim, aby stačily na výchovu svých dětí. Všechny matky, jež chtějí složit své břímě u Spasitelových nohou, mají otevřené dveře. On dosud zve matky, aby k Němu přivedly své maličké, aby jim požehnal. I kojenec v matčině náručí může spočívat ve stínu Všemohoucího skrze víru modlící se matky. ^{AH 275} Jan Křtitel byl naplněn Duchem svatým od narození. - DA 312

Mladá srdce jsou vnímavá - Kristus se ztotožňuje s prostými, potřebnými a postiženými. Bral do náruče malé děti a snížil se na úroveň mladých lidí. Jeho milující srdce dovedlo pochopit jejich strasti a potřeby, a podílelo se na jejich štěstí. Jeho duch, unavený ruchem a zmatkem přelidněných měst a stykem se lstivými a pokryteckými lidmi, nalezl odpočinutí a pokoj ve společnosti nevinných dětí. Jeho přítomnost je nikdy neodpuzovala. Majestát nebes se k nim skláněl a zodpovídal jejich otázky a podával jim důležitá naučení tak prostě, aby jejich dětský rozum na ně stačil. Vštípil do jejich mladé, rozvíjející se mysli semínka pravdy, jež měla v pozdějších letech vyklíčit a přinést bohatou úrodu. - 4T 141

Věděl, že tyto děti budou naslouchat jeho radám a přijmou Ho za svého Vykupitele. Kdežto lidé, moudří u světa a zatvrzelí, nenásledují Ho tak ochotně a nevejdou do království Božího. Tím, že tyto dítky přišly ke Kristu a přijaly Jeho radu a požehnání, vryl se Jeho obraz a Jeho vzácná slova do jejich vnímavé mysli provždy. Z tohoto Kristova počínání si můžeme vzít příklad, že srdce mladých lidí jsou nejpřístupnější pro učení křesťanství, pro vlivy zbožnosti a ctnosti a snadno tyto dojmy uchovají. 4T 142

„Nechte maličkých přijíti ke mně a nebraňte jim; neboť takových jest království nebeské.“ Tato vzácná slova nejsou jen pro matky, nýbrž právě tak pro otce. Tato slova jsou povzbuzením pro rodiče, aby přinášeli své děti k Pánu, aby prosili ve jménu Ježíše Krista, aby Otec dal své požehnání celé rodině. ^{AH 276} Nesmíme věnovat zvláštní pozornost jen těm nejmilovanějším, nýbrž právě tak neklidným, bloudícím dětem, jež potřebují pečlivou výchovu a něžné vedení. - ST 13. 8. 1896