Za pobytu v Loma Lindě v Kalifornii 16. dubna 1906 mi byla představena nejpodivuhodnější scéna. Během nočního vidění jsem stála na vyvýšeném místě, ze kterého jsem viděla domy kymácející se jako rákosí ve větru. Budovy, velké i malé, se hroutily k zemi. Střediska zábav, divadla, hotely a domy boháčů se otřásaly a rozpadaly na kusy. Mnoho životů bylo ztraceno a ovzduší bylo naplněno ječením raněných a vystrašených.

Hubící andělé Boží byli v činnosti. Jeden dotek, a stavby tak důmyslně zkonstruované, že je lidé považovali za bezpečné proti jakémukoli ohrožení, se rychle staly hromadami sutin. Nikde nebylo bezpečného místa. Necítila jsem se ve zvláštním nebezpečí, ale pro hrůzu scén, které se přede mnou odehrávaly, nemohu najít slov. Zdálo se, že dlouhočekání Boží bylo ukončeno a že přišel den soudu.

Anděl, který stál po mém boku, mne poučil, že pouze nemnozí mají ponětí o zvrácenosti, existující v tomto dnešním světě, a zvláště o zvrácenosti velkých měst. Prohlásil, že Bůh určil čas, kdy ve svém hněvu navštíví přestupníky pro jejich vytrvalé nedbání Jeho Zákona. Právě tak strašné jako tato scéna, jež mi byla představena a živě se vtiskla do mé mysli, bylo poučení, jež jsem dostala spolu s ním. Anděl, stojící po mém boku, prohlásil, že musí být zjevena Boží svrchovaná vláda a svatost Jeho Zákona těm, kteří vytrvale odmítají uposlechnout Krále králů. Ti, kteří se rozhodnou zůstat nevěrnými, musí být milosrdně navštíveni soudy, aby, bude-li to ještě možno, se pozvedli k vědomí hříšnosti svého počínání. - 9T 92, 93 (1909)