Byly to tehdy těžké chvíle. Kdybychom tehdy tak pevně nestáli ve víře, ztroskotali bychom. Někteří říkali, že jsme tvrdošíjní, byli jsme však nuceni učinit svá čela jako kámen nejtvrdší, abychom se neuchýlili napravo ani nalevo.

Léta jsme pracovali, abychom odvrátili předsudky a potlačili odpor, který časem hrozil přemožením věrný nositelů pravdy - hrdinů a hrdinek víry. Poznali jsme však, že ti, kteří Boha hledali s pokorou a zkroušeným duchem, rozeznávali pravé od falešného. "Působí to, aby tiší chodili v soudu a vyučuje tiché cestě své." (Ž 25,9)

V těch dnech nám dal Bůh vzácnou zkušenost. Když jsme se dostali s mocí temna do boje - jak často se to stávalo - předložili jsme věc mocnému Pomocníkovi. Znovu a znovu jsme se modlili o sílu a moudrost. Nechtěli jsme povolit, cítili jsme, že pomoc musí přijít. A vírou v Boha se obrátil a střelka nepřítele proti němu samému, dosáhli jsme skvělých vítězství pro pravdu a byli jsme si vědomi, že Bůh nám nedal svého Ducha odměřeně. Kdyby nebylo těchto zvláštních důkazů Boží lásky, kdyby Pán nedal osvědčením svého Ducha svou pečeť na pravdu, snad bychom zmalomyslněli. Avšak tyto důkazy Božího vedení, tato živá zkušenost ve věcech Božích nás posilovala, abychom bitvy Páně bojovali statečně. Věřící mohli jasněji poznat, jak jim Bůh naznačil jejich cestu a jak je vede uprostřed zkoušek, zklamání a prudkých bojů. Setkávali jsme se s překážkami, překonávali je a tím jsme sílili a nabývali bohaté zkušenosti na každém kroku.