Když sestra Whiteová psala těmto bratrům o velkém díle, které měli před sebou, zdůrazňovala důležitost správného začátku díla. Mluvila o oblastech, kde by mohlo být vykonáno více, kdyby se dílo neomezovalo nemoudrou šetrností. Prohlásila, že kdyby dílo dobře začalo, bylo by vybráno z pokladen podstatně méně prostředků. Řekla:

„Se vznešenými pravdami nám byla svěřena velká a svatá zástava. Jsme rádi, že tu jsou muži, kteří chtějí vstoupit na naše misijní pole a jsou ochotni pracovat za malou odměnu. Peníze u nich nejsou tak důležité jako požadavek svědomí a povinnosti z lásky ke Kristu a k bližnímu zvěstovat pravdu těm, kdo jsou ve vzdálených zemích v temnotě bludu.

Ti, kteří se zasvětí velikému dílu zvěstování pravdy se nedají pobízet bohatstvím nebo zastrašit chudobou. Ale Bůh si přeje, aby se jeho poslové stále zlepšovali. Aby dílo mohlo jít v horlivosti vpřed, vyslal Pán své učedníky po dvou… Myšlenky a plány jednoho člověka nemají mít rozhodující vliv v díle… Jeden se nemá odlučovat od druhého a stavět vlastní cesty a plány, když se mu dostalo výchovy určitého směru a má určité povahové rysy, které by mohly být na škodu zájmům díla, kdyby se jim dostalo rozhodujícího vlivu.

Pracovníci nemají stát odděleně, ale mají spolupracovat ve všem, co se týká Božího díla. Jedna z nejdůležitějších věcí, jimž by měla být pozornost věnována, je sebevzdělání. Této věci se věnuje příliš málo pozornosti. Všechny schopnosti by měly být vzdělány, aby vykonaly vysokou a čestnou práci pro Boha. Moudrosti může být dosaženo v mnohem větším měřítku, než se domnívají mnozí z těch, kteří už dlouhá léta pracují v Božím díle…

Udržujte vznešený charakter misijního díla! Ať se muži a ženy činní v misijním díle ptají: Co jsem já? Čím mám být? Co mám dělat? Ať si každý pracovník uvědomí, že druhým nemůže dát, co sám nemá. Proto by neměl zůstat stát na svých vlastních cestách a zvycích, aniž by se změnil k lepšímu. Pavel říká: Ještě jsem nedosáhl, snažím se však o to. U lidí musí být stálý pokrok, stále zlepšování a reformace, aby se vytvořila souměrná, dobře vyvážená povaha….

Je jen málo toho, co může někdo z nás vykonat sám. Dva nebo více je lepší než jeden, chcete-li si druhého vážit více než sebe. Považuje-li někdo z vás své plány a pracovní postupy za dokonalé, klame sám sebe. Raďte se spolu s mnoha modlitbami a pokorným duchem a buďte ochotni se dát napomenout a poučit. To vás přivede tam, kde může být Bůh vaším rádcem.

Nemáme jednat stejně jako svět. Máme dát světu ušlechtilý příklad a ukázat, že naše víra je vyšší a vznešenější. Čiňte jiným to, co chcete, aby jiní činili vám. Ať každé jednání dosvědčuje důstojnost pravdy. Buďte věrni své víře, pak budete věrni i Bohu. Pojďte ke Slovu, abyste se naučili, jaké jsou ve skutečnosti Boží požadavky. Mluví-li Bůh, je naší povinností slyšet a poslouchat…

Od prvopočátku svého díla začněte důstojně, bohabojně, abyste vlivem pravdy, která je podle vašeho přesvědčení nebeského původu, vtiskli ráz. Ale pamatujte, že představení pravdy má být věnována veliká péče. Veďte lidi obezřetně od jednoho bodu k druhému. Klaďte zvláštní důraz na praktickou zbožnost a zařaďte tento předmět do svých přednášek o článcích učení. Kristova naučení a láska obměkčí a pohnou srdce pro dobré semeno pravdy a vám se dostane důvěry lidí, budete-li se snažit se s nimi seznámit. Vyzdvihujte však vznešenou povahu díla. Nechejte mezi lidmi působit spisy, časopisy a brožury, které by připravily mysl čtenářů pro kázání pravdy. Netrpte v tomto směru skoupé pokusy, pak bude dílo moudře vedené a započaté provázet úspěch. Buďte však pokorní a ochotni se učit, chcete-li také jiné učit a vést cestou pravdy a spravedlnosti.“