Navštívila jsem stanové shromáždění ve Waterville, Maine konané od 6. do 11. září. Zde, ve svém rodném státě jsem se potkala s milými bratry a sestrami, jejichž zájmy byly po léta spojeny s věcí a dílem přítomné pravdy…. Získali jsme velmi cenné zkušenosti. Bylo vydáno mnoho povzbuzujících svědectví, nebyla však vykonána ona důkladná práce, kterou bychom tak rádi viděli… Je druh víry, který připouští, že máme pravdu, ale víra, která vezme Boha za slovo a která je láskou činná a očistí srdce, je velmi vzácná…

Bůh ve svém Slovu zjevil posvěcující pravdy. Jako lid bychom měli být vážnými badateli proroctví, neměli bychom být klidní, dokud nám nebude jasná otázka svatyně, o níž pojednávají vidění Daniela a Jana. Tento předmět vrhá jasné světlo na naše přítomné postavení a práci a dává nám neklamný důkaz, že nás Bůh vedl v naší minulé zkušenosti. Objasňuje naše zklamání v roce 1844 a ukazuje nám, že svatyně, která měla být očištěna, nebyla země, jak jsme mysleli, ale že Kristus vstoupil do svatyně svatých nebeského stánku a že tam vykonává závěrečné dílo svého kněžského úřadu jako vyplnění slov anděla určených proroku Danielovi: „Až do dvou tisíc a tří set večerů a jiter, a přijdou k obnovení svému svaté služby.“ (Dn 8,14)

Naše víra, pokud šlo o poselství prvního, druhého a třetího anděla, byla správná. Velké ukazatele cesty v minulosti jsou nepohnutelné. I kdyby se zástupy pekla pokoušely tyto základy strhnout a jásaly při myšlence, že se jim to podařilo, přece se jim to nepodaří. Tyto sloupy pravdy stojí pevně jako věčné hory, nepohnuty všemi snahami lidí, spojených se satanem a jeho vojskem. Můžeme se mnoho naučit a máme ustavičně pátrat v Písmu svatém, abychom viděli, zda se věci tak mají. Lid Boží by měl nyní upírat své zraky k nebeské svatyni, kde se uskutečňuje poslední služba našeho velekněze - soud - při němž on zastupuje své děti. (RH 27. 11. 1883)