23. října jsem se svou švagrovou Emou odcestovala z Battle Creek na stanové shromáždění v Kansasu. V Topeka jsme vystoupily z vlaku a jely v soukromém voze 12 mil do Richlandu na místo shromáždění. Stanový tábor jsme našli v lese. Bylo pozdní léto a na chladné počasí byli dobře připraveni. Každý stan měl kamna.

V sobotu ráno začalo sněžit, nevynechalo se však ani jedno shromáždění. Napadlo asi na palec sněhu a vzduch byl ostře chladný. Ženy s malými se tlačily u kamen. Bylo to dojímavé, vidět asi sto padesát lidí shromážděných za těchto okolností. Někteří jeli dvě stě mil na svých vozech. Zdálo se , že všichni hladoví po chlebě života a žízní po vodě spasení.

Bratr Hasekll mluvil v pátek odpoledne a večer. V sobotu ráno jsem přednesla povzbuzující slova shromážděným. Řekla jsem jim, že i kdyby bylo počasí sebenepříznivější, přece tím více potřebujeme sluneční záři přítomnosti Boží. Tento život je v nejlepším případě jen křesťanskou zimou a drsné zimní bouře - zklamání, ztráty, bolesti a utrpení - jsou zde naším údělem, ale naše naděje se upíná kupředu na křesťanské léto, kdy se počasí změní, studené větry a silné bouře budou za námi a my budeme vzati do obydlí, která připravil Ježíš těm, kteří ho milují.

V úterý dopoledne skončilo shromáždění a my jsme odjeli do Sherman, Kansas, kde bylo připraveno jiné stanové shromáždění. Bylo to zajímavé a užitečné shromáždění, přestože tady bylo asi sto bratrů a sester. Mělo to být všeobecné shromáždění roztroušeně bydlících. Byli zde někteří z jižního Kansasu, Arkansasu, Kentucky, Missouri, Nebrasky a Tennessee. Na tomto shromáždění se ke mně připojil můj muž a jeli jsme s bratrem Haskellem a jednou dcerkou do Dallas, Texas.