„Když jsem byla v Loma Linda v Kalifornii, byl mi 16. dubna 1906 předveden velice obdivuhodný obraz. V jednom nočním vidění jsem stála na vyvýšenině, odkud jsem mohla vidět chvět se domy jako rákosí ve větru. Velké i malé budovy padaly k zemi. Zábavné podniky, divadla, hotely a domy bohatých se sesunuly a zřítily. Mnoho lidských životů vzalo za své a vzduch byl naplněn křikem raněných a vyděšených.

Boží andělé zhouby pracovali. Jeden dotek - a z budov postavených důkladně a pevně, které lidé pokládali za bezpečné proti každému nebezpečí, byly náhle hromady sutin. Nikde nebylo bezpečného útočiště. Sama jsem necítila zvláštní nebezpečí, nemohu však najít slova k popsání hrůzných scén, jež šly kolem mne. Zdálo se, jako by dlouhá shovívavost Boží byla vyčerpána a den soudu přišel.

Anděl, jenž mi stál po boku potom řekl, že jen málokteří mají dojem o bezbožnosti panující dnes ve světě a zvláště o bezbožnosti ve velkých městech. Prohlásil, že Pán určil dobu, v níž navštíví přestupníky svým hněvem pro jejich pohrdání jeho zákonem.

Obrazy jdoucí přede mnou, i když byly tak hrozné, přece naučení daná v souvislosti s tím se velmi důrazně a živě vtiskla do mé mysli. Anděl stojící vedle mě prohlásil, že panství Boží a svatost zákona musí být zjeveny těm, kteří se tvrdošíjně zpěčují poslouchat Krále všech králů. Ti, kdož dají přednost přetrvání v nevěře, musí být navštíveni v milosrdenství soudy, aby, bude-li to možné, byli přivedeni k poznání svého hříšného jednání.

Celý následující den jsem přemýšlela o scénách, jež mi byly předvedeny a o obdržených naučeních. Odpoledne jsem cestovala do Glendale v blízkosti Los Angeles a následující noc se mi zdálo, že jsem ve shromáždění a že lidem představuji požadavky Božího zákona. Četla jsem místa Písma o ustanovení soboty v zahradě Eden na konci týdne stvoření, o vydání zákona na Sinaji a potom jsem prohlašovala, že sobota musí být vždy zachovávána jako věčná smlouva, jako znamení mezi Bohem a jeho dětmi, aby věděly, že budou posvěceny Bohem, svým Stvořitelem.

Potom jsem ještě mluvila více o panství Božím nad zemskými vládci. Jeho zákon musí být pravidlem a směrnicí všech činů. Lidem je zakázáno ničit své smysli nestřídmostí nebo tím, že svou mysl podřídí satanským vlivům, protože jim to znemožňuje zachovávat Boží zákon. Přestože má Božský vládce dlouhou trpělivost s převráceností, nenechá se přece vysmát, nebude mlčet. Jeho vyvýšenost, jeho autorita jako vládce celého světa musí být konečně uznána a spravedlivým požadavkům jeho zákona musí být učiněno zadost.

Lidem bylo dáno ještě mnoho ponaučení od mého učitele o shovívavosti Boží a nutnosti přivést přestupníky k poznání jejich nebezpečného postavení, jež v jeho očích zaujímají. (9T 92-94)

„Potřebovala jsem mnoho dní k pospání části toho, co mi v oněch dvou nocích v Loma Linda a Glendale bylo zjeveno.“ (RH 5. 7. 1906)

„18. dubna, dva dny po tom, co mi byly předvedeny scény o padání budov, jsem se vydala na cestu do shromáždění, pořádaného ve sboru na ulici Carr v Los Angeles. Když jsme se blížili ke kostelu, slyšeli jsme kameloty vyvolávat: San Francisko pobořeno zemětřesením! S těžkým srdcem jsem četla první rychle tištěné zprávy o hrozném neštěstí.“ (9T 94)