Dne 7. března byla slavnostní sobota. Dopoledne mluvil bratr Haskell o zvěstování evangelia po celém světě. Jako ve věku apoštolském bylo evangelium zvěstováno v čistotě a s mocí, kterou nesla do celého světa, tak Bůh v těchto posledních dnech vynese každý paprsek, obsažený ve věčném evangeliu a nechá ho zářit v síle svého Ducha do celého světa.

Odpoledne mluvila sestra Whiteová o důležitosti zvěstování Slova a o nebezpečí, aby rozlišovací znamení naší víry nebyla přikryta a postavena do pozadí v domnění, že se tak vyhneme předsudkům. Bylo-li nám svěřeno zvláštní poselství, musí být toto poselství zvěstováno bez ohledu na zvyky a předsudky světa a nesmí být ovlivňováno zastrašováním nebo lidskou přízní. Někteří přijmou poselství a budou jím posvěceni, i když proti nim stojí velké masy a odvrhují je. Musí však být neseno všude, až celá země bude ozářena jeho slávou. Zvláště zdůrazňovala nebezpečí opuštění první lásky a důležitost toho, aby všichni, zvláště ti, kteří jsou ve spojení s našimi vedoucími ústavy, měli živé spojení s Kristem, pravým vinným kmenem. Musíme se chránit před napodobováním světských plánů. Muži na zodpovědných místech by měli s vážnou prosbou o božskou pomoc předstupovat před Boha tak často, jako Daniel.

Dvakrát nebo třikrát během přednášky začala vyprávět svou zkušenost ze Salamanency, ale pokaždé váhala, nechala tento bod nedotčený a pokračovala v řeči o jiných věcech. Tato přednáška měla hluboký vliv na posluchače.

Pozdě odpoledne bylo pořádáno ve východní hale modlitebny shromáždění kazatelů. Sestra Whiteová byla přítomna a kladla shromážděným na srdce, aby se Bohu hlouběji posvětili. Na konci tohoto shromáždění se jí bratr Olsen zeptal, zúčastní-li se shromáždění kazatelů v neděli ráno. Odpověděla, že její dílo je vykonáno a že přenechá břemeno jemu. Pak bylo určeno, aby bratr Olsen a Prescott vedli shromáždění.

V neděli ráno asi dvacet minut po páté hodině šli bratři Robinson, White a E. Robinson do ranního shromáždění kolem bytu sestry Whiteové. Viděli v jejím pokoji světlo a její syn spěchal nahoru, aby se přesvědčil, je-li v pořádku.

Našel ji, jak pilně psala. Řekla mu potom, že asi ve tři hodiny ji vzbudil anděl a nařídil jí, aby šla do shromáždění kazatelů a vyprávěla některé věci, které jí byly ukázány v Salamance. Řekla, že pak rychle vstala a asi dvě hodiny psala.

Ve shromáždění kazatelů právě skončili vážné modlitby, když vstoupila sestra Whiteová se svazkem rukopisů v ruce. Bratr Olsen, zřejmě překvapen, řekl: „Těší nás, že tě vidíme, sestro Whiteová. Máš dnes ráno pro nás poselství?“

„Zajisté mám“, odpověděla. Potom říkala, že se ranního shromáždění nechtěla zúčastnit, že však byla velmi časně probuzena a bylo ji přikázáno, aby se připravila sdělit bratrům některé věci, jež jí byly ukázány v Salamance.

Vyprávěla krátce svou zkušenost a řekla, že ve vidění, které jí tam bylo dáno, jí Pán ukázal okolnosti a nebezpečí díla na mnohých místech. Byly jí dány výstrahy, které má zvěstovat mužům na odpovědných místech. Zvláště v Battle Creek obklopují dílo velká nebezpečí, ale bratři to nepoznali, protože jejich zraky byly zaslepeny nekajícností.

O jedné záležitosti jí vůdce řekl: „Následuj mne“. Byla uvedena do poradního shromáždění, v němž muži odůvodňovali své názory a plány s velkou vážností a horlivostí, ne však podle poznání. Jeden bratr stál před shromážděním s časopisem v ruce a kritizoval jeho obsah. Tím časopisem byl „American Sentinel“. Ukazoval na některé články a řekl: „Toto musí být vyňato a ono změněno. Kdyby Sentinel neobsahoval takové články, jako jsou tyto, pak bychom mohli list použít.“ Články, proti nimž měl námitky, pojednávaly o sobotě a druhém příchodu Pána Ježíše.

Sestra Whiteová mluvila s jasností o názorech a stanovisku hlavních řečíků v tomto poradním shromáždění. Poukazovala na hořkého ducha, kterého někteří osvědčovali a na falešné stanovisko jiných. Uzavřela své poznámky vážnou prosbou, aby všichni vyzdvihovali pravdu a její dokonalost a aby strážní dali troubě určitý tón. Slavností nálada spočinula na shromážděných a všichni cítili, že poslouchali poselství nebes.

Bratr Olsen byl zaražen a nevěděl, co říct. Nevěděl nic o zvláštním zasedání výboru, který trval až do časných ranních hodin a skončil méně než dvě hodiny předtím, kdy anděl přikázal sestře Whiteové, aby vyprávěla vidění, jenž ji bylo dáno před čtyřmi týdny, v němž bylo toto shromáždění přesně popsáno. Nemusel však dlouho čekat na objasnění. Brzy povstali muži, kteří byli uplynulé noci na poradě a podali zprávu o shromáždění výboru.

Jeden řekl: „Byl jsem včera večer ve shromáždění a lituji, že musím říct, že jsem byl na špatné straně. Využívám této příležitosti, abych zaujal své místo na správné straně.“

Předseda NRLA vydal jasné svědectví. Řekl, že několik bratrů se shromáždilo předešlé noci v jeho pokoji v tiskárně Review a mluvili právě o té věci, na níž nyní sestra Whiteová poukázala. Jejich porada prý trvala déle než do jedné hodiny v noci. Řekl, že se nechce pokoušet shromáždění popsat. Není to nutné, protože popis daný sestrou Whiteovou je správný a přesnější, než mohl dát on. Svobodně přiznal, že stanovisko, které zaujal, není správné a že nyní vidí svůj omyl.

Jiný bratr řekl, že byl ve shromáždění a že popis sestry Whiteové je ve všech podrobnostech pravdivý a správný. Byl vděčný za dané světlo, protože rozdíl názorů vytvořil velmi vážný stav. Věřil, že jsou všichni ve svém přesvědčení čestní a přejí si jednat správně, že jsou však přece protichůdných názorů a nemohou se sjednotit. Jiní, kteří byli přítomni při pozdější výborové poradě o „Sentinel“ svědčili, že shromáždění popsané s. Whiteovou bylo správné.

Byla vydána jiná svědectví, která dosvědčovala vděčnost, že bylo dáno světlo v otázce spojené s tolika těžkostmi. Bratři také vyjádřili svou vděčnost, že poselství bylo dáno takovým způsobem, že všichni mohli vidět nejen Boží moudrost v poselství, ale i Boží dobrotu, že je poslal právě v době, kdy nikdo nemohl pochybovat, že je to poselství z nebe.

Tato zkušenost utvrdila víru věřících a mocně zapůsobila na ty, kteří se domnívali, že jejich vlastní, zkušenostmi bohatý názor v obchodních věcech je bezpečnějším vůdcem, než plány na rozdělení odpovědnosti o založení mnohých vlivných středisek, požadovanými bratry v poli a svědectvím.