Brzy po návratu do Rochestru byl můj muž zaměstnán psaním knihy "Znamení času". Byl ještě slabý a málo spal. Jeho silou byl však Pán. Když byl jeho duch zmatený a trpěl, zklidnili jsme se před Bohem a volali k němu ve své bídě. Vyslýchal naše vážné modlitby a žehnal mému muži, který, osvěžen na duchu, pokračoval ve své práci. Tak jsme mnohokrát za den předstupovali ve vážné modlitbě před Pána. Ona kniha nebyla psána v jeho vlastní síle.
Na podzim roku 1853 jsme byli na konferencích v několika městech. Byla to namáhavá cesta, při které jsme ztráceli odvahu. Pravdu přijali mnozí neposvěcení v srdci i životě. Působily tu živly sváru i reptání a bylo nutno působit k očištění církve.
Copyright © 2010-2016 - Tisk - Kontakt