V Jacksonu, Michigan, jsme našli sbor ve velkém zmatku. Když jsem byla mezi nimi, Pán mě poučoval o jejich stavu a já jsem se snažila vydat jasné svědectví. Někteří mé rady nechtěli poslechnout a začali proti mému svědectví bojovat. O naší práci na této cestě mezi skupinami světitelů soboty v Michiganu jsem napsala v dopise z 23. června 1853:

"Když jsme byli v Michiganu, navštívili jsme Tyrone, Jackson, Sylvan, Bedford a Vergennes. V síle Boží můj muž snášel dobře cestu i práci. Jenom jednou ho síly úplně opustily. V Bedrodu nebyl schopen kázat. Šel do shromáždění, postavil se, aby kázal, ale dostal závrať a musel si sednout. Prosil bratra Loughborougha, aby pokračoval a dokončil přednášku. Potom vyšel z domu na čerstvý vzduch a ležel na zelené trávě, až se trochu zotavil. Bratr Kelsey mu pak dovolil vzít si jeho koně a na něm jel půldruhé míle do domu bratra Brooka.

Bratr Loughborough klidně dokončil přednášku. Všichni měli o shromáždění zájem. Duch Páně na mě spočinul a měla jsem úplnou volnost ke zvěstování svědectví. Moc Boží spočinula v domě a téměř každý přítomný byl dojat k slzám. Někteří se rozhodli pro pravdu.

Když shromáždění skončilo, jeli jsme lesem ke krásnému jezeru, kde bylo šest duší s Kristem pohřbeno ve křtu. Pak jsme se vrátili do domu bratra Brooka a našli jsme mého muže silnějšího. Zatímco byl toho dne sám, přemýšlel o spiritismu a rozhodl se, že napíše knihu "Znamení času".

Další den jsme cestovali do Vergennes. Jeli jsme nerovnou cestou, zatarasenou kmeny stromů a močály. Větší část cesty jsem byla blízko mdlobám, ale naše srdce se obrátila k Bohu v modlitbě o sílu a našla jsem v Bohu pomoc a byli jsme schopni cestu dokončit a vydat svědectví."