Zatímco jsme byli v Topshamu, obdrželi jsme dopis od bratra Chamberlaina z Modletown, Connecticut, v němž nás naléhavě zval, abychom se zúčastnili shromáždění v onom státě v dubnu 1848. Rozhodli jsme se tedy jet, jestliže obdržíme prostředky. Můj muž nyní udělal vyúčtování se svým zaměstnavatelem a vypočítal, že mu náleží 10 dolarů. Za pět jsem koupila oděv, který jsme velmi potřebovali a potom jsem opravila svrchník mého muže, přičemž jsem vsazovala kusy do záplat, takže bylo těžké poznat původní látku na rukávech. Zbývalo nám pět dolarů, za něž jsme se dostali až do Dorchestru, Massaachusetts.

V kufru jsme měli všechen svůj majetek, který jsme měli na zemi, měli jsme však pokoj v srdcích a čisté svědomí a toho jsme si vážili více než všeho zemského pohodlí.

V Dorchesteru jsme vyhledali dům bratra O. Nicholse a když jsme se loučili, dala sestra mému muži pět dolarů, jimiž jsme zaplatili cestu až do Midletownu, Conecticut. V Midletownu jsme byli cizí, poněvadž jsme se dosud s nikým z tamějších bratrů nesetkali. Z našich peněz nám zbývalo jen 15 centů. Můj muž se je neodvážil vydat za nájem povozu, hodil tedy kufr na vysokou hromadu prken na dvoře blízkého obchodu se dřevem a pak jsme se vydali hledat někoho, kdo byl naší víry. Brzy jsme našli bratra Chamberlaina, který nás přijal do svého domu.