Zatímco jsme byli na návštěvě v domě br. Morse, byla jsem velmi nemocná. Modlili se za mne a Duch Boží na mně spočinul. Byla jsem vytržena u vidění a byly mi zakázány mnohé věci týkající se případu br. Morse ve spojení se zklamáním v roce 1844.

Bratr Morse byl pevný a stálý ve víře, že Pán přijde v oné době, když však ten čas uplynul a nestalo se tak, byl zděšen a nebyl schopen vysvětlit si prodlení. Přestože byl hořce zklamaný, nevzdal se své víry jako jiní, kteří nazvali tuto víru fanatickým šálením, byl však zmaten a nemohl porozumět stanovisku lidu Božího k době prorocké. Byl tak opravdový ve zvěstování blízkého příchodu Páně, že když uplynul ten čas, zmalomyslněl a nečinil nic, aby povzbudil zklamaný lid, který byl jako ovce bez pastýře vydán vlkům.

Byl mi ukázán případ Jonášův. Br. Mores byl v podobném postavení, jako zklamaný prorok. Zvěstoval, že Pán přijde opět v roce 1844. Čas přešel. Bázeň, která poněkud zadržovala lid a ten se vysmíval těm, kteří marně očekávali Ježíše. Br. Mores cítil, že se stal u svých sousedů příslovečným předmětem šprýmů a nemohl se se svým postavením smířit. Nemyslel na to, jak byl Bůh milostiv, že dal světu ještě trochu delší dobu, aby se připravil na jeho příchod, aby se výstražné poselství o soudu ještě více rozšířilo a lid mohl být zkoušen ještě větším světlem. Myslel jen na pokoření Božích služebníků.

Místo toho, aby byl zklamáním zmalomyslněn jako Jonáš, měl br. Mores odložit svůj samolibý zármutek a shromáždit paprsky vzácného světla, které dal Bůh svému lidu. Měl se radovat, že světu byla poskytnuta další lhůta milosti a měl být připraven pomáhat v onom velkém díle, které ještě muselo být vykonáno na zemi, totiž přivést hříšníky k pokání a ke spasení.