Důvěřovali jsme používání vody jako jednomu z léčivých prostředků od Boha, ale nedůvěřovali jsme drogám. Mé životní síly byly příliš vyčerpané, abych se mohla pokoušet užívat u mého muže vodoléčbu a cítili jsme, že je snad naší povinností vzít ho do Dansville, kde by mohl odpočívat a kde bychom mohli být v péči tamějších lékařů, kteří byli s vodoléčbou dobře seznámeni. Neodvážili jsme se spolehnout na vlastní názor, ale ptali jsme se Boha na radu. Po uvažování doprovázeném modlitbami jsme se rozhodli jet. Můj muž cestu snesl dobře.

Zůstali jsme v Dansivlle asi tři měsíce. Pronajali jsme si pokoj blízko ústavu a oba jsme mohli být často v přírodě. Každý den jsme šli na ošetření s výjimkou soboty a neděle.

Někteří by si snad mohli myslet, že když jsme šli do Dansville a svěřili se péči lékařů, vzdali jsme se víry, že Bůh mého muže uzdraví. Nebylo tomu tak. Necítili jsme, že bychom měli pohrdat prostředky, které nám Bůh dal na dosah k obnovení zdraví, cítili jsme, že Bůh byl nade vším a že On, který dal prostředky k léčbě si přeje, abychom je použili a tak pomohli zneužité přírodě, aby obnovila své vyčerpané síly. Věřili jsme, že Bůh našim snahám o dosažení zdraví požehná.