Vrátili jsme se z této cesty právě před silnou průtrží mračen, která spláchla sníh. Příští sobotu se proto shromáždění nekonalo a já jsem začala ihned s obsahem Svědectví č. 14. Měli jsme také přednost ošetřovat našeho milého bratra Seneca Kinga, kterého jsme přinesli domů s těžkým poraněním hlavy a obličeje. Přijali jsme ho do našeho domu, aby zde zemřel, protože jsme považovali za nemožné, že by se mohl s tak hrozně polámanou lebkou uzdravit. Avšak s požehnáním Božím, spočívajícím na mírném užívání vody, při zachovávání přiměřené životosprávy, dokud nepominulo nebezpečí horečky, při pobytu ve dne v noci v dobře větraných pokojích, se mohl za tři týdny vrátit domů a dohlížet na své hospodářství. Od počátku až do konce nevzal ani jedinou pilulku. Ačkoli zhubnul jak krvácením z ran tak i skromnou stravou, zotavil se velmi rychle, jakmile mohl jíst vydatnější stravu.