26. září roku 1885 odcestovala sestra Whiteová z Basileje do Torre Pellice v Itálii. Byla doprovázena svou švagrovou, Marií a bratrem B. L. Whitneyem. O cestě napsala:

„Byly to mé 58. narozeniny a byly slaveny tak a na takovém místě, jak by se mi nikdy ani nezdálo. Těžko jsem si uvědomovala, že jsem v Evropě, že jsem zvěstovala své svědectví v Anglii, Švýcarsku, Dánsku, Norsku a Švédsku a že jsem nyní na cestě do Itálie, abych pracovala tam.

Přes Alpy nás vedla cesta největším tunelem sv. Gottharda. Přijeli jsme do Torre Pellice v pátek asi v 9 hodin ráno a byli jsme uvítáni v pohostinném domově bratra Bourdeaua. V sobotu jsem hovořila k bratrům a sestrám v najatém sále, v němž mívali pravidelná sobotní shromáždění.“

Sestra Whiteová v Torre Pellice zůstala tři týdny. Desetkrát k lidem mluvila a navštívila některá známá místa, kde byli Valdenští, kteří prchali před pronásledovateli, vyslíděni, zajati, mučeni a zabiti. O těchto zkušenostech napsala:

„Kdybychom mohli slyšet jejich hlasy! Jaký příběh o utrpení lidu Božího pro víru by mohly vypravovat věčné hory, ohraničující tato údolí! Znovu a znovu mluvili andělé s lidmi, jako mluví člověk se svým přítelem, zavedli je na bezpečná místa. Znovu a znovu sužované duše věrných povzbudila slova andělů a pozvedla jejich mysl nad vrcholky nejvyšších hor a s vírou jim nechala shlédnout bílá roucha, koruny a palmy vítězství, které přinesou vítězové, až budou stát okolo bílého trůnu.“

Ještě dvakrát navštívila sestra Whiteová údolí Valdenských, jednou v dubnu 1886, když v doprovodu svého syna a jeho ženy strávila dva týdny v proslovech k malým skupinám na různých místech a pak ve společnosti bratra Ingse a jeho ženy v listopadu, když se vracela do Basileje po dvoutýdenní práci v Nimes ve Francii.