Opustili jsme bratra Edsona s úmyslem strávit příští sobotu v New Yorku. Protože jsme však přišli k parníku příliš pozdě, vzali jsme loďku s úmyslem přestoupit, když parník potkáme. Když jsme jej viděli blížit se k nám, připravovali jsme se, abychom na něj nastoupili, parník však nezastavil a museli jsme skočit na palubu, když loď jela kolem nás.

Bratr Bates držel v ruce peníze za cestu a volal na kapitána člunu: "Zde je vaše jízdné." Když viděl, že loď míjí, chtěl přeskočit, udeřil však nohou na její hranu a padl naznak do vody. Začal plavat za lodí s peněženkou v jedné a dolarovou bankovkou v druhé ruce. Klobouk mu spadl s hlavy a zatímco se pokoušel jej zachránit, ztratil bankovku, peněženku však držel pevně. Parník zastavil, aby ho vzal na palubu. Jeho šaty byly promočeny špinavou vodou kanálu a protože jsme se blížili k Centerportu, rozhodli jsme se jít do domova bratra Harrise, aby si tam bratr Bates dal své šaty do pořádku.

Ukázalo se, že naše návštěva byla této rodině požehnáním. Sestra Harrisonová trpěla po léta zánětem. Ke zmírnění svého utrpení používala šňupavého tabáku a říkala, že by bez tohoto prostředku nemohla žít. Velice trpěla bolestmi hlavy. Radili jsme jí, aby se obrátila na Pána, velkého lékaře, který ji uzdraví z její nemoci. Rozhodla se, že tak udělá a my jsme se spojili v modlitbě za ni. Přestala úplně s používáním šňupavého tabáku. Její stav se značně zlepšil a od té doby bylo její zdraví lepší než dříve.

Při této návštěvě v domově bratra Harrise jsem mluvila s jednou sestrou, která nosila šperky, ale předstírala, že očekává příchod Kristův. Mluvili jsme o jasných prohlášeních Písma proti nošení šperků. Ale ona poukazovala na Šalamouna, jemuž bylo přikázáno ozdobit chrám a na výrok, že ulice města Božího jsou ze zlata říkala, že jestliže můžeme zlepšit svůj vzhled nošením šperků, abychom měli vliv ve světě, že je to zcela správné. Odpověděla jsem, že jsme ubozí padlí lidé a že místo toho, abychom ozdobovali svá těla bychom měli pamatovat na náš padlý stav a že to stálo utrpení a smrt Syna Božího, aby nás vykoupil. Tato myšlenka v nás má vzbudit ponížení sebe. Ježíš je naším vzorem. Kdyby odložil své ponížení i utrpení a řekl: "Jestliže mě chce někdo následovat, ať se líbí sám sobě a užívá radosti světa, tak bude mým učedníkem", pak by zástupy věřily a následovaly ho. Ježíš však k nám nechce přijít jinak, než jako pokorný a ukřižovaný. Jestliže s ním chceme žít v nebi, musíme mu být podobni zde na zemi. Svět požaduje své a kdo chce zvítězit, musí zanechat to, co náleží světu.